Doc. Ing. Bohumil Šimon, CSc.
Člen ÚV KSČ
Ve funkci: 1966 – 1969
Poslanec České národní rady
Ve funkci: 1968 – 1969
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	2. října 1920 Ločenice Československo Československo
Úmrtí	21. listopadu 2003 (83 let) Praha Česko Česko
Alma mater	VŠE Praha
Profese	ekonom a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumil Šimon (2. října 1920 Ločenice – 21. listopadu 2003^[1] Praha^[2][3]) byl český a československý ekonom a politik Komunistické strany Československa, během pražského jara v roce 1968 představitel reformního křídla KSČ, poslanec České národní rady, za normalizace odstraněn z politických funkcí.

Biografie

Původní profesí byl dělníkem. V letech 1951–1965 pracoval na ekonomickém úseku ÚV KSČ. V roce 1963 vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a od tohoto roku působil na postu tajemníka ekonomické komise ÚV KSČ. V letech 1965–1968 byl vedoucím ekonomického oddělení ÚV KSČ. Podílel se na projektu ekonomických reforem a byl autorem koncepce zkrácení pracovní doby v ČSSR.^[2]

XIII. sjezd KSČ v roce 1966 ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa.^[4]

Během pražského jara patřil mezi hlavní představitele reformního křídla KSČ. Byl spoluautorem Akčního programu KSČ. Podílel se coby Vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze (ve funkcí od dubna 1968 do června 1969) na přípravách vzniku Komunistické strany českých zemí, o jejímž zřízení se uvažovalo v souvislosti s projektem federalizace Československa.^[2][5]

V červenci 1968 se stal poslancem nově zřízené České národní rady.^[6]

Jeho kariéra vyvrcholila bezprostředně po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Během okupace byl unesen sovětskými jednotkami do Sovětského svazu.^[2] Vysočanský sjezd KSČ v srpnu 1968 ho mezitím potvrdil jako člena ÚV KSČ.^[4] Zúčastnil se moskevských jednání, jejíchž výsledkem byl podpis Moskevského protokolu. 27. srpna pak Šimon informoval ÚV KSČ o výsledcích moskevských jednání. Zároveň byl koncem srpna kooptován do Předsednictva ÚV KSČ.^[7][8]

V období června a srpna 1968 byl rovněž kandidátem Předsednictva ÚV KSČ a od srpna 1968 do dubna 1969 i členem Předsednictva.^[4] Po nástupu normalizace byl ale vytlačen politických funkcí. ÚV KSČ ho zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“.^[9] Ještě v květnu 1969 se účastnil jako oficiální člen československé delegace prvomájových oslav v Moskvě.^[7] Z funkce člena ÚV KSČ byl uvolněn 26. září 1969.^[4] V listopadu 1969 se rovněž uvádí mezi poslanci ČNR, kteří od poslední schůze rezignovali na svůj mandát.^[10]

V roce 1969 byl vyloučen z KSČ. V letech 1969–1984 pracoval v Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů.^[2][7]

Za normalizace byl signatářem Charty 77.^[11]

Dílo

• Klobouk od Brežněva. Praha: Periskop, 1997. 181 s. ISBN 80-902233-1-1. 

Odkazy

Reference