A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Dmitrij Danilovič Leljušenko | |
---|---|
Narození | 2. listopadu 1901 Novokuzněckij |
Úmrtí | 20. července 1987 (ve věku 85 let) Moskva |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | armádní generál |
Doba služby | 1918-1987 |
Sloužil | SSSR |
Složka | Rudá armáda |
Jednotka | 1. jezdecká armáda (1919–1920) |
Velel | 21. mechanizovaný sbor (1941) 1. zvláštní gardový střelecký sbor(1941) 5. armáda (1941) 30. armáda (1941–42) 1. gardová armáda(1942) 3. gardová armáda (1942–44) 4.(gardová) tanková armáda(1944–45) Zabajkalský vojenský okruh (1956–1958) Uralský vojenský okruh (1958–60) |
Války | Občanská válka v Rusku Druhá světová válka |
Vyznamenání | 4x Leninův řád 4x Řád rudého praporu 2x Hrdina Sovětského svazu 2x Řád Suvorova I. stupně 2x Řád Kutuzova I.stupně Řád Bohdana Chmelnického I.stupně Řád Vlastenecké války I.stupně Řád říjnové revoluce Hrdina ČSSR |
multimediální obsah na Commons |
Dmitrij Danilovič Leljušenko (rusky: Дмитрий Данилович Лелюшенко, 20. říjnajul./ 2. listopadu 1901greg. Novokuzněckij (dnes v Rostovské oblasti) – 20. července 1987, Moskva) byl sovětský vojevůdce, hrdina SSSR a hrdina ČSSR, od roku 1959 v hodnosti armádního generála. Za druhé světové války velel armádám, naposledy tankové.
Život
Pocházel z ukrajinské[1] rolnické rodiny. Jako voják bojoval v letech 1918–1920 již v ruské občanské válce. V sovětsko-finské zimní válce působil ve funkci velitele tankové brigády. Během Velké vlastenecké války velel zpočátku 21. mechanizovanému sboru, posléze několika armádám. Od roku 1944 velel 4. gardové tankové armádě, která společně s 3. gardovou tankovou armádou Pavla Semjonoviče Rybalka osvobodila dne 9. května 1945 Prahu. Od roku 1956 působil jako velitel několika sovětských vojenských okruhů.
4. gardová tanková armáda
4. tanková mechanizovaná armáda vznikla dne 18. března 1945 přejmenováním 4. tankové armády (1943–1945), jako taková během Velké vlastenecké války bojovala na hlavním západním strategickém směru, kde spadala pod 1. ukrajinský front (1943–1945) maršála SSSR Ivana Stěpanoviče Koněva. Jako taková se v roce 1945 zúčastnila bojů o Berlín a v závěru války i Pražské operace. Armáda byla po válce dne 10. června 1945 přejmenováno na 4. gardovou tankovou armádu (1945–1957). Od března 1945 do června 1945 byl jejím velitelem Dmitrij Danilovič Leljušenko. Z výzbroje této armády také pocházel známý pražský Smíchovský tank číslo 23, který sovětská vláda prostřednictvím Rudé armády věnovala na památku osvobození ČSSR hlavnímu městu Praze (v 90. letech 20. století známý též jako "Růžový tank").
Vzdělání
- 1925 absolvoval Vojensko-politickou školu Engelse
- 1927 absolvoval jezdeckou školu
- 1933 absolvoval Vojenskou akademii M.V.Frunze
- 1949 absolvoval Akademii generálního štábu K.J.Vorošilova
Vojenská kariéra
- března 1918 – 1919 – v partyzánském oddíle B. K. Duměnka
- od 1919 v Rudé armádě, v jezdectvu
- 1933 – 1939 – velitelské funkce v tankových vojscích
- leden 1939 – září 1939 – velitel 3. tankového pluku
- září 1939 – červen 1940 – velitel 39. samostatné tankové brigády
- červen 1940 – březen 1941 – velitel 1. moskevské proletářské motostřelecké divize
- 11. března – 23. srpna 1941 – velitel 21. mechanizovaného sboru
- srpen – září 1941 – náčelník Správy formování a kompletování tankových a automobilních vojsk a zástupce náčelníka Hlavní automobilní a tankové správy
- 1. – 8. října 1941 – velitel 1. zvláštního gardového střeleckého sboru
- 11. – 17. říjen 1941 – velitel 5. armády
- říjen – listopad 1941 – zraněn, v nemocnici
- 1. listopadu 1941 – 1. listopadu 1942 – velitel 30. armády
- 11. listopadu – 5. prosince 1942 – velitel 1. gardové armády
- 5. prosince 1942 – 13. března 1943 – velitel 3. gardové armády
- březen – srpen 1943 – v léčení
- 23. srpna 1943 – 15. února 1944 – velitel 3. gardové armády
- od 29. března 1944 – velitel 4. (od 17. března 1945 gardové) tankové armády
- velitel tankových vojsk Skupiny sovětských vojsk v Německu
- červenec – listopad 1953 – 1. zástupce velitele Karpatského vojenského okruhu
- prosinec 1956 – únor 1958 – velitel Zabajkalského vojenského okruhu
- únor 1958 – červen 1960 – velitel Uralského vojenského okruhu
- 1960 – 1964 – předseda ÚV DOSAAF
- od 1964 – vojenský inspektor – poradce ministerstva obrany
Hodnosti
- září 1939 – plukovník
- 4. června 1940 – generálmajor
- 2. ledna 1942 – generálporučík
- 11. května 1944 – generálplukovník
- 8. května 1959 – armádní generál
Řády a vyznamenání
- 4× Leninův řád (7. dubna 1940, 6. dubna 1945, ?, ?)
- 4× Řád rudého praporu (listopad 1939, začátek července 1941, ?, ?)
- 2× Hrdina Sovětského svazu (7. dubna 1940, 6. dubna 1945)
- 2× Řád Suvorova I. stupně (28. ledna 1943, 29. května 1945)
- 2× Řád Kutuzova I.stupně (17. září 1943, 25. srpna 1944)
- Řád Bohdana Chmelnického I.stupně (19.3.1944)
- Řád Vlastenecké války I.stupně
- Řád říjnové revoluce
- řada medailí
- Hrdina ČSSR (30. května 1970)
- další zahraniční řády
Politická činnost
- od 1924 člen VKS(b)
- poslanec Nejvyššího sovětu SSSR 1., 5. a 6. volebního období
Dílo
- Заря победы. 1. vyd. Moskva: Vojenizdat, 1966. 144 s. (rusky),
- Москва-Сталинград-Берлин-Прага. Записки командарма.. 4. vyd. Moskva: Nauka, 1987. 408 s. Dostupné online. (rusky), (1. vydání 1970)
- česky: Moskva, Stalingrad, Berlín, Praha.. Praha: Naše vojsko, 1980.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dmitrij Danilovič Leljušenko na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dmitrij Danilovič Leljušenko
- Encyklopedie na Seznamu[nedostupný zdroj
- Leljušenkova hlášení o 21. mechanizovaném sboru
- O instalaci smíchovského tanku, kterou řídil D. D. Leljušenko
- O titulu Hrdina ČSSR
Předchůdce | Dmitrij Danilovič Leljušenko | Nástupce |
---|---|---|
Jefim Grigorjevič Trocenko | velitel Zabajkalského vojenského okruhu 1938-1941 |
Jakov Grigorjevič Krejzer |
Nikolaj Ivanovič Krylov | velitel Uralského vojenského okruhu 1941-1943 |
Jakov Grigorjevič Krejzer |
Pavel Alexejevič Bělov | předseda ÚV DOSAAF 1960-1964 |
Andrej Lavrenťjevič Getman |
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk