A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Dvojitá hvězdokupa | |
---|---|
Dvojitá hvězdokupa NGC 869 a NGC 884 | |
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
Typ | otevřená hvězdokupa |
Objevitel | Hipparchos[1] |
Datum objevu | 130 př. n. l.[1] |
Rektascenze | 02h 20m 30s[2] |
Deklinace | +57°08′00″[2] |
Souhvězdí | Perseus |
Zdánlivá magnituda (V) | 3,7 a 3,8[2] |
Úhlová velikost | 60' |
Vzdálenost | 7 500 ly (2 300 pc)[2] |
Označení v katalozích | |
Jiná označení | Caldwell 14 |
(V) – měření provedena ve viditelném světle | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dvojitá hvězdokupa (také známá jako Caldwell 14) je společné označení pro otevřené hvězdokupy NGC 869 a NGC 884 (nazývané též h Persea a Chí Persea).[3] Nachází se v souhvězdí Persea a od Země je vzdálená 7 500 světelných let. NCG 869 má souhrnnou hmotnost 3 700 slunečních hmotností a NGC 884 má hmotnost 2 800 , ovšem nedávné výzkumy ukázaly, že je Dvojitá hvězdokupa obklopená rozsáhlou oblastí hvězd a celá soustava má hmotnost nejméně 20 000 .[4] Na základě pozorování jednotlivých hvězd je stáří Dvojité hvězdokupy odhadováno na 12,8 milionů let.[5] Pro porovnání, Plejády mají odhadované stáří v rozsahu od 75 milionů do 150 milionů let. V každé z obou hvězdokup se nachází více než 300 modrobílých veleobrů. Jejich nejžhavější hvězdy hlavní posloupnosti mají spektrální typ B0. Obě hvězdokupy také vykazují modrý posuv, NGC 869 se přibližuje k Zemi rychlostí 39 km/s a NGC 884 podobnou rychlostí 38 km/s.[6]
Pozorování
Dvojitá hvězdokupa je dobře viditelná pouhým okem jako protažená jasná uprostřed zúžená skvrna, takže má tvar ležatého čísla "8". Je známá od pradávna a je cirkumpolární (stále se nacházející nad obzorem) pro pozorovatele na severní polokouli, kromě oblastí blízko u rovníku. Nachází se v severní části souhvězdí blízko souhvězdí Kasiopeji a také blízko radiantu meteorického roje Perseidy, který každý rok vrcholí kolem 12. nebo 13. srpna. Malý triedr obě hvězdokupy částečně rozloží a jsou si v něm docela podobné. NGC 884 vévodí dvě hvězdy sedmé magnitudy na severním okraji, NGC 869 má dvě hvězdy sedmé magnitudy na západní straně. V triedru se NGC 869 nezdá být bohatší než její společnice, ale malý dalekohled v ní ukáže velký počet hvězd. Pohled na Dvojitou hvězdokupu dalekohledem o průměru 200 mm je opravdový zážitek, hvězd jsou najednou stovky. Pozorování hvězdokupy je popisováno jako úchvatný a úctu vzbuzující pohled a velmi často se objevuje v mnohém astronomickém zápisníku.[7] Obě hvězdokupy uvnitř hostí dvacítku červených veleobrů, které vynikají mezi modrou barvou ostatních hvězd.
Dvojitá hvězdokupa patří mezi nejvíce fotografované objekty noční oblohy. Obě hvězdokupy jsou mladé, jejich věk se odhaduje kolem 12 milionů let[8] a navzájem jsou od sebe vzdálené kolem 800 světelných let. Skutečnost, že jsou i z takové vzdálenosti (7 500 světelných let od Slunce) velmi jasné, ukazuje na jejich velkou absolutní hvězdnou velikost a také na jejich velký skutečný rozměr, který se odhaduje na 70 světelných let pro obě hvězdokupy.
Historie pozorování
Řecký astronom Hipparchos zapsal hvězdokupu (světlou skvrnu v Perseovi) již v roce 130 př. n. l., ale pravá podstata Dvojité hvězdokupy byla objevena až po vynálezu dalekohledu o mnoho století později. William Herschel byl první, kdo ji na začátku 19. století popsal jako dvě oddělené hvězdokupy. Dvojitá hvězdokupa není součástí Messierova katalogu, ale Patrick Caldwell-Moore ji zahrnul do svého Calwellova katalogu oblíbených objektů hlubokého vesmíru.[9] [10]
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Double Cluster na anglické Wikipedii a Ammasso Doppio di Perseo na italské Wikipedii.
- ↑ a b The NGC/IC Project: Results for NGC 869 . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky)
- ↑ a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 869/884 . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Není jasné, co Bayer tímto označením zamýšlel. Bayer možná nerozlišil dvojitou povahu této hvězdokupy, Chi pak označuje Dvojitou hvězdokupu a h značí blízkou hvězdu; viz Stephen James O'Meara; Daniel W.E. Green. "The Mystery of the Double Cluster". Sky and Telescope. Únor 2003, roč. 105, čís. 2, s. 116–119. (anglicky) Bayerova Uranometria ji na mapě Persea neuvání jako mlhovinu, ale na mapě Kassiopeji ano a Schillerovo Coelum Stellatum Christianum, které sestavil s Bayerovou pomocí, ji popisuje jako Dvojitou mlhovinu; viz Morton Wagman. Lost Stars. : McDonald & Woodward, 2003. ISBN 0939923785. S. 240. (anglicky)
- ↑ CURRIE, Thayne; HERNANDEZ, Jesus; IRWIN, Jonathan, et al. The Stellar Population of h and χ Persei: Cluster Properties, Membership, and the Intrinsic Colors and Temperatures of Stars. S. 191. Astrophysical Journal Supplement . Únor 2010 . Roč. 186, čís. 2, s. 191. Dostupné online. arXiv 0911.5514. DOI 10.1088/0067-0049/186/2/191. Bibcode 2010ApJS..186..191C. (anglicky)
- ↑ SLESNICK, Catherine L.; HILLENBRAND, Lynne A.; MASSEY, Philip. The Star Formation History and Mass Function of the Double Cluster h and χ Persei. S. 880–893. Astrophysical Journal . Září 2002 . Roč. 576, čís. 2, s. 880–893. Dostupné online. arXiv astro-ph/0205130. DOI 10.1086/341865. Bibcode 2002ApJ...576..880S. (anglicky)
- ↑ KHARCHENKO, N. V.; PISKUNOV, A. E.; ROESER, S., et al. Astrophysical parameters of Galactic open clusters. S. 1163–1173. Astronomy and Astrophysics . Srpen 2005 . Roč. 438, čís. 3, s. 1163–1173. Dostupné online. arXiv astro-ph/0501674. DOI 10.1051/0004-6361:20042523. Bibcode 2005A&A...438.1163K. (anglicky)
- ↑ CHAPLE, Glenn. A double take. Astronomy. Leden 2011, čís. 1.
- ↑ WEBDA page for open cluster NGC 884 . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ O'MEARA, Stephen James. The Caldwell Objects. : Cambridge University Press, 2002. ISBN 978-0-521-82796-6. S. 274.
- ↑ Caldwell Club Introduction . . Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dvojitá hvězdokupa na Wikimedia Commons
- Simbad – NGC 869/884
- Atlas of the Universe: seznam otevřených hvězdokup
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk