A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Enrjakudži | |
---|---|
Základní informace | |
Výstavba | 788 |
Pojmenováno po | Enryaku |
Poloha | |
Adresa | Sakamotohonmachi, Japonsko |
Pohoří | Higashiyama |
Souřadnice | 35°4′14″ s. š., 135°50′28″ v. d. |
Další informace | |
Web | Oficiální web |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Enrjakudži Památky starobylého Kjóta (města Kjóto, Udži a Ócu) | |
---|---|
Světové dědictví UNESCO | |
Konpon čúdó (根本中堂), hlavní síň Enrjakudži | |
Smluvní stát | Japonsko |
Typ | kulturní dědictví |
Kritérium | ii, iv |
Odkaz | 688 (anglicky) |
Oblast | Asie |
Zařazení do seznamu | |
Zařazení | 1994 (18. zasedání) |
Enrjakudži (japonsky 延暦寺) je klášter buddhistické sekty Tendai na hoře Hiei v Ócu nad Kjótem v Japonsku. Byl založen v roce 788 mnichem Saičóem (767–822), známým také jako Dengjó Daiši, který do Japonska přivezl učení sekty Tendai z Číny.[1] Enrjakudži je ústředím sekty Tendai a jedním z nejvýznamnějších klášterů v japonských dějinách. Buddhismus tu studovali pozdější zakladatelé sekty Čisté země (Hónen), Pravé sekty Čisté země (Šinran), zenových sekt Rinzai (Eisai) a Sótó (Dógen) a sekty Hokke (Ničiren).[2]
Od roku 1994 je klášter spolu s několika dalšími památkami v Kjótu zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem „Památky na starobylé Kjóto“.
Historie
Podporován císařem Kammuem vysvětil buddhistický mnich Saičó v roce 807 sto žáků. Jeho mniši udržovali na hoře Hiei přísnou kázeň a dvanáct let žili v ústraní a věnovali se studiu a meditaci. Po uplynutí této doby byli nejlepší studenti ponecháni v klášteře, zatímco ostatní nastoupili do funkcí ve státní správě. Na vrcholu své moci klášter tvořil obrovský komplex až 3000 různých svatyní a budov a patřila k němu rovněž početná armáda válčících mnichů neboli sóhei (僧兵).
V 10. století vypukly mezi mnichy Enninovy a Enčinovy linie (Sanmon a Džimon) spory o nástupnictví, které vyústily ve vytvoření dvou proti sobě stojících center školy Tendai v chrámu Enrjakudži a v sesterském chrámu Miidera na úpatí hory Hiei ve městě Ócu v prefektuře Šiga.[3]. K urovnání sporů mezi nimi byli využíváni válčící mniši. Vůdci sekty Tendai začali najímat armády žoldnéřů, které zastrašovaly soupeře, a dokonce pochodovaly na hlavní město, aby prosadily mnišské požadavky.[4]
V roce 1336 se sesazený císař Go-Daigo odmítl smířit s obsazením Kjóta a uprchl do chrámu Enrjakudži.
Roku 1571 klášter oblehl daimjó Nobunaga Oda v rámci svého tažení za sjednocení země (a s ním souvisejícím odstraněním všech případných rivalů) a v bitvě, která se strhla 30. září, jeho vojsko klášter vypálilo a mnichy pobilo.[4] Současná podoba kláštera Enrjakudži je výsledkem rekonstrukce, která probíhala koncem 16. a v 1. polovině 17. století. Řádění Odova vojska přestála pouze jedna menší stavba, Lapisová síň Ruridó (るり堂), jež pochází z 13. století.[5] Ve 20. století musela být dvakrát opravována kvůli pádu stromů v nepříznivému počasí.[5] Při rekonstrukci kláštera sem byly některé stavby přeneseny z jiných chrámů, zejména ze sesterského chrámu Miidera (三井寺) na úpatí hory Hiei.[4] Proto jsou některé budovy starší než by měly podle doby rekonstrukce být.
Dnes je většina staveb v klášteře seskupena do tří oblastí: Tótó (東塔 ─ Východní pagoda), Saitó (西塔 ─ Západní pagoda) a Jokokawa (横川). Nejvýznamnější budovy kláštera jsou soustředěny v oblasti Tótó. Oblast Saitó je od Tótó vzdálena asi 20 minut chůze a nachází se zde rovněž několik významných budov. Oblast Jokokawa je izolovanější a méně navštěvovaná, vzdálená od Saitó asi hodinu chůze.
Galerie
-
Lapisová síň Ruridó (るり堂)
-
Velká studijní síň Daikódó (大講堂)
-
Síň Kandžódó (灌頂堂)
-
Brána Mondžuró (文殊楼)
-
Zvonice Šóró (鐘楼)
-
Východní pagoda Tótó (東塔)
-
Amidova síň Amidadó (阿弥陀堂)
-
Ordinační síň Kaidan'in (戒壇院)
-
Hlavní síň Jokokawa čúdó (横川中堂)
Odkazy
Reference
- ↑ 延暦寺について・歴史 . 比叡山延暦寺 . Dostupné online.
- ↑ Enryaku-ji Temple . KYOTO Prefectural Government Tourism Division . Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-23.
- ↑ IWAO, Seiichi. Dictionnaire historique du Japon. : Librairie Kinokuniya, 1963. Dostupné online. ISBN 978-2-7068-1632-1. S. 2134.
- ↑ a b c Sansom, George (1984) A History of Japan. () Claredon, Vermont: Charles E. Tuttle Co
- ↑ a b 瑠璃堂 . Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Enrjakudži na Wikimedia Commons
- (japonsky) Oficiální stránky
- (anglicky) Turistický průvodce prefektury Kjóto – Kózandži
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk