A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Haugvicové (von Haugwitz) | |
---|---|
Země | Lužice a Kladsko, České království, slezská knížectví, Moravské markrabství, Saské vévodství |
Tituly | baroni, hrabata |
Zakladatelé | Seifrid z Haugvic (Sifridus de Hugwitz), první známý člen rodu ve 13. století |
Rok založení | 1225 |
Větve rodu | Haugvicové z Haugvic, Haugvicové z Biskupic, Haugvicové z Malé Obiše, Haugvicové z Lochotína |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Haugvicové (německy Haugwitz) je šlechtický rod původem z Míšeňska, který se rozrostl do více větví. Od středověku jeho příslušníci žili v Sasku, Slezsku, Čechách, na Moravě, v Kladsku, v Lužici a později také ve Východním Prusku. Jsou příbuzní s rodem Rechenbergů.
Historie
Podle rodinných legend pochází Haugvicové z franské šlechty z doby karolínské. Doložený původ rodu je však v oblasti Saska. Prvním doložitelným zástupcem je Seifrid z Haugvic (Sifridus de Hugwitz), který v roce 1225 slíbil 2 kopy platu kapli na hradě v Budyšíně.[1][2] Za původní sídlo Haugviců je pokládána vesnice Haubitz,[3] nynější část města Borna nedaleko Lipska, která je poprvé zmiňována v roce 1350 jako Hugewicz.[4] Ve vzdálenosti 25 kilometrů se nachází vesnice Haubitz, část města Grimma, která je s rodem taktéž spojována.[5]
Větve rodu
Od 14. století vzniklo více větví rodu. Hlavní rodová větev Haugviců zůstala v Sasku,[1] kde o nich mizí zprávy v 17. století. (Po smrti obou rodičů se v roce 1630 v dětském věku osiřelá Anna Markéta z Haugvic dostala do Švédska a roku 1640 provdala za švédského generála Carla Gustava Wrangela.)
Někteří Haugvicové se ve 14. století objevili v severozápadních Čechách, kde se následně vyvinula větev Haugviců z Lochotína. Část Haugviců odešla ze Saska na východ. Z těch, kteří se usadili v Kladsku, vznikla rodová větev Haugviců z Biskupic, kteří svůj přídomek získali podle tamních Biskupic, nynější vesnice Piszkowice u města Kladsko. Později se dostali i na Moravu a do Čech. Další zůstali ve slezských knížectvích, kde se objevila i větev Haugviců z Malé Obiše.[1]
-
Zámek Náměšť nad Oslavou, Morava
-
Zámek Osová, Morava
-
Zámek Chrapkovice, Horní Slezsko
Haugvicové v českých zemích
Haugvicové z Malé Obiše, jejichž rod je doložen od roku 1474 počínaje Matoušem z Haugvic (Matthäus von Haugwitz), se rovněž přesunuli do Čech, kde byli v roce 1723 přijati do panského stavu. Bedřich Vilém koupil v roce 1752 moravské panství Náměšť nad Oslavou.[1] Náměšťská a kojetínská větev rodu byly v 18. století povýšeny do hraběcího stavu. Jednu dobu vlastnili také hrad Bouzov. V roce 1797 tato linie získala panství Osov s Rojetínem, která zůstala v jejich vlastnictví až do roku 1945, kdy mu byl majetek na základě Benešových dekretů vyvlastněn. Po vymření hraběcího rodu Daunů v roce 1904 zdědili Haugvicové velkostatek na Moravě, který později kvůli dědickým sporům prodali.[zdroj? Potomci Haugviců z Náměště žijí v Rakousku, Kanadě, USA a Německu, členové dalších větví potom v Německu.[6]
K náměšťské větvi Haugviců se hlásí bývalý pražský úředník Svatopluk Haugwitz (rozený Haužvic),[7] který se neoprávněně nechává titulovat jako „kníže von Haugwitz a baron z Biskupitz, vládnoucí kníže rodu“ a který založil spolek „Knížecí dům šlechtického rodu von Haugwitz“.[8] Děje se tak na základě rodinné tradice, podle které měl být údajným otcem jeho nemanželského předka v otcovské linii, narozeného v roce 1807 v Brandýse nad Labem, Evžen Vilém Haugwitz.[9] Příslušnost Svatopluka Haugwitze k rodu však odmítají historici a genealogové jako neprůkaznou,[10] stejně tak i Johana El-Kalak Haugwitzová, ve Vídni žijící dcera posledního majitele Náměště, a ostatní žijící příslušníci rodu.[6] Rovněž titul knížete mu udělil pravoslavný arcibiskup, vladyka Kryštof, aniž by k tomu byl oprávněn.[10][11][12]
Význačné osobnosti rodu
- Seifrid z Haugvic (Sifridus de Hugwitz), první známý člen rodu ve 13. století
- Jiří z Haugvic († 1463), biskup naumburský, jeho předchůdce Peter von Schleinitz je často nesprávně přiřazen k rodu z Haugvic
- Jan IX. z Haugvic (1524-1595), biskup míšeňský
- Anna Markéta z Haugvic, hraběnka ze Salmis (1622–1673) v roce 1640 stala manželkou švédského generála Carla Gustava Wrangela
- Bedřich Adolf z Haugvic (1637-1705), saský vrchní dvorský maršál, skutečný tajný rada, válečný rada a daňový ředitel
- August Adolf z Haugvic (1647–1706), barokní dramatik z Lužice
- Jan Adolf z Haugvic, hejtman Horní Lužice a správce panství Hojeřice, majitel panství Sprévská Hora (1660-1668)
- Bedřich Vilém z Haugvic (1702-1765), moravský šlechtic, rakouský státník a státní úředník
- Karel Vilém z Haugvic (1736-1819), generálmajor
- Kristián z Haugvic, od roku 1786 hrabě z Haugvic (1752–1832), pruský právník, státník a diplomat
- Otto z Haugvic (1767-1842), překladatel a básník
- Jindřich Vilém III. z Haugvic (1770-1842), továrník, stavitel a hudebník
- Karel z Haugvic (1771-1844), spisovatel
- Evžen Vilém z Haugvic (1777-1867), rakouský polní maršál a generál
- Jan Arnošt z Haugvic (1780-1843), krajský ředitel a okresní správce
- Luisa z Haugvic (1782-1855), rozená von Rohr, spisovatelka
- Pavel z Haugvic (1791-1856), podplukovník a spisovatel, pobočník generála Tauentziena z Wittenbergu a hraběte Yorcka z Wartenburgu
- Arnošt z Haugvic (1802–1880), německý velkostatkář
- Kurt von Haugwitz (1816-1888), německý velkostatkář, státní úředník a poslanec
- Fridrich z Haugvic (1834-1912), pruský generálporučík
- Karel Vilém z Haugvic (1843-1921), statkář a politik, poslanec říšské rady
- Jindřich z Haugvic (1844-1927), německý majitel panství a poslanec
- Alfred z Haugvic (1854-1924), pruský generál pěchoty
- Jindřich Haugwitz (1901-1966), český šlechtic a vlastenec
- Lance Reventlow, ve skutečnosti Lawrence Graf von Haugwitz-Hardenberg-Reventlow (1936-1972), americký závodní jezdec
- Johana El-Kalak Haugwitz¨(* 1943), dědička rodu
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Haugwitz na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí : 10. díl Gens – Hedwigia. Praha: J. Otto, 1896. Dostupné online. S. 959–962.
- ↑ Capella sancti Georgii in claustro Budesinensi. Neuen Lausitzischen Magazin. 1858, čís. 35, s. 345. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-24. (latinsky) Archivováno 24. 10. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ von Haugwitz . Schlossarchiv.de . Dostupné v archivu. (německy)
- ↑ OT Haubitz mehr . Borna.de . Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-21. (německy)
- ↑ Rittergut Haubitz (bei Leipzig) . Architektur-blicklicht.de . Dostupné online. (německy)
- ↑ a b JAKUBCOVÁ, Hana; PACLÍK, Jaroslav; BLAŽEK, Tomáš. Je dcerou hraběte Haugwitze. Dlouhé roky učila uprchlíky . Idnes.cz, 2016-05-29 . Dostupné online.
- ↑ JAKUBCOVÁ, Hana. Pražský úředník tvrdí, že je šlechtic. Nesmysl, kontruje „jeho rod“ . Idnes.cz, 2016-02-16 . Dostupné online.
- ↑ JAKUBCOVÁ, Hana. Haugwitz: Historici mě budou poučovat o mém původu? To by bylo smutné . Idnes.cz, 2016-02-20 . Dostupné online.
- ↑ Tituly táhnou. Reportéři ČT našli falešného knížete a barona Svatopluka Haugwitze . Ceskatelevize.cz, 2016-12-13 . Dostupné online.
- ↑ a b VONDRÁČEK, David. Kníže Prášil . Ceskatelevize.cz, 2016-12-12 . Dostupné online.
- ↑ JAKUBCOVÁ, Hana. Hrál směšné divadlo, tvrdí Johanna Haugwitz o „knížeti“ z radnice Prahy 6 . Idnes.cz, 2016-03-31 . Dostupné online.
- ↑ BAJER, Pavel. Genealog Bořecký: Svatopluk Haugwitz se hlásí k větvi, která vyhynula online. Jihlavske-listy.cz, 2016-03-02 cit. 2020-10-20. Dostupné online.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- MAŠEK, Petr. Modrá krev. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. 330 s. ISBN 80-204-0760-X. S. 98–99.
Související článkyeditovat | editovat zdroj
- Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů
- Haugvicové z Biskupic
- Haugvicové z Malé Obiše
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Haugvicové na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk