A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
prof. JUDr. Jan Krčmář | |
---|---|
7. ministr školství a národní osvěty ČSR | |
Ve funkci: 18. března 1926 – 12. října 1926 | |
Předseda vlády | Jan Černý |
Předchůdce | Otakar Srdínko |
Nástupce | Milan Hodža |
11. ministr školství a národní osvěty ČSR | |
Ve funkci: 14. února 1934 – 23. ledna 1936 | |
Předseda vlády | Jan Malypetr Milan Hodža |
Předchůdce | Ivan Dérer |
Nástupce | Emil Franke |
Děkan Právnické fakulty UK | |
Ve funkci: 1916 – 1917 | |
Předchůdce | Miloslav Stieber |
Nástupce | Josef Drachovský |
Narození | 27. července 1877 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 31. května 1950 (ve věku 72 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
Choť | Míla Pačová |
Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
Profese | právník |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Krčmář (27. července 1877 Praha[1] – 31. května 1950 Praha[2]) byl rakousko-uherský, český a československý právník a politik, profesor občanského práva a za první republiky nestranický ministr školství a národní osvěty.
Život
Pedagogická dráha
Českou právnickou fakultu v Praze vystudoval roku 1901 a promován doktorem práv byl jako jeden z nejlepších studentů se zvláštními poctami (sub auspiciis imperatoris). Poté získal krátkou praxi v justici a absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Lipsku, kde si prohluboval své znalosti soukromého práva. Po návratu se habilitoval, přednášel o mezinárodním právu soukromém, v němž se postupně stal nejvýznamnějším českým odborníkem. Vydal např. základní studijní pomůcku Úvod do mezinárodního práva soukromého (1906), ale zejména také postupně pětidílnou sérii učebnic Právo občanské (I. všeobecná část, II. věcná práva, III. obligační právo, IV. rodinné právo a V. dědické právo) a zároveň hojně publikoval v odborných časopisech. Roku 1907 byl Jan Krčmář jmenován mimořádným a v roce 1911 řádným profesorem rakouského soukromého práva. Jeden rok působil na vídeňském ministerstvu školství, ale poté se již věnoval výuce občanského práva na české právnické fakultě v Praze, v letech 1916–1917 zde vykonával i funkci děkana.[3] Byl též členem České akademie věd a umění, Šafaříkovy učené společnosti či dopisujícím členem bruselského Ústavu pro srovnávací právo.[4]
Politické působení
Po vzniku Československa se coby právní poradce ministra zahraničních věcí zúčastnil jednání o Versailleské smlouvě, zpracovával stanoviska k otázkám majetkoprávním, finančním či národnostních menšin. Byl hlavním autorem mezinárodních rozhodčích smluv s Německem, Rakouskem, Polskem, Dánskem a Švédskem, členem československé delegace u Společnosti národů a zasedal ve Stálém rozhodčím soudním dvoru v Haagu. Jeho činnost na mezinárodním poli byla oceněna řadou vyznamenání.[5][4]
Jan Krčmář zastával rovněž post předsedy Československé konfederace duševních pracovníků, především ale byl opakovaně ministrem školství a národní osvěty. Byl jím od března do října 1926 v úřednické druhé vládě Jana Černého.[6][5] Opětovně se do kabinetu vrátil v únoru 1934 v druhé vládě Jana Malypetra a portfeji si udržel i v následující třetí vládě Jana Malypetra a první vládě Milana Hodži a zčásti i druhé vládě Milana Hodži až do ledna 1936, kdy ho nahradil stranický ministr.[7] Jako člen vlády připravil mj. zákony o pozemkové reformě nebo tzv. manželskou novelu obecného zákoníku občanského, také byl jedním z hlavních zpracovatelů osnovy nového československého občanského zákoníku, který však nakonec nebyl přijat. Po Únoru 1948 sice na vlastní žádost univerzitu opustil a odešel na odpočinek, ale zároveň se ještě podílel na vypracování osnovy středního občanského zákoníku, což se odrazilo na jeho relativně vysoké legislativně technické úrovni.[4]
Rodina
Jeho otcem byl Jan Krčmář (1845–1924), v době Rakouska-Uherska prezident Zemského soudu v Praze (1905–1907),[4] matka Josefa (* 1857 Hradec Králové) byla rozená Poncová; Jan byl druhé ze dvou dětí.[8] Jan Krčmář měl za manželku herečku Mílu Pačovou, manželé měli byt v Praze a vilu v Třemošnici, kam za nimi jezdili přátelé z politických a uměleckých kruhů.[9]
Spolu se svou manželkou byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Jiljí na Starém Městě pražském
- ↑ Krčmář Jan . abart-full.artarchiv.cz . Dostupné online.
- ↑ Z české university. Moravská orlice. 27. září 1916, roč. 54, čís. 220, s. 3. Dostupné online . ISSN 1803-117X.
- ↑ a b c d KUKLÍK, Jan. Jan Krčmář. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 253–258.
- ↑ a b Životopisná data členů nového kabinetu. Národní listy. Březen 1926, roč. 66., čís. 76, s. 1–2. Dostupné online.
- ↑ Vláda Jana Černého II. (18.03.1926 - 12.10.1926) . vlada.cz . Dostupné online.
- ↑ kol. aut. Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 598–604.
- ↑ Národní archiv Praha, Konskripce obyvatel Prahy z let 1850–1914, list JUDr. Johann Krčmař.
- ↑ Míla Pačová . fdb.cz . Dostupné online.
Literatura
- KUKLÍK, Jan. Profesor Jan Krčmář. Pozapomenutá osobnost pražské civilistiky. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2008. 112 s. ISBN 978-80-87146-06-4.
- KRČMÁŘ, Jan. Paměti. II a III. Příprava vydání Jana Čechurová, Jan Kuklík. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2007. 450 s. ISBN 978-80-86559-83-4.
- KRČMÁŘ, Jan. Paměti. I. (do roku 1918). K vydání připravili Luboš Velek, Alice Velková, Martin Klečacký. 1. vyd. Praha - Pelhřimov, 2017. 581 s. ISBN 978-80-7415-146-0
- VELEK, Luboš. Převrat prof. Jana Krčmáře. In: Střed. Časopis pro mezioborová studia Střední Evropy 20. století 3 – Supplementum 1: Muži října 1918. Osudy aktérů vzniku Republiky československé, ed. Rudolf Kučera. Praha 2011, s. 131–143.
Externí odkazy
- Autor Jan Krčmář ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Krčmář
- Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), rodina Jana Krčmáře st. *1845
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk