A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jaroslav Kulhavý | |
---|---|
Jaroslav Kulhavý na LOH 2008 v Pekingu | |
Osobní informace | |
Datum narození | 8. ledna 1985 (39 let) |
Místo narození | Ústí nad Orlicí |
Stát | Česko |
Výška | 187 cm |
Hmotnost | 77 kg |
Web | www.jaroslavkulhavy.cz |
Týmové informace | |
Současný tým | Specialized Racing |
Disciplína | MTB – cross country |
Role | závodník |
Úspěchy | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Cyklistika na LOH | ||
zlato | 2012 Londýn | cross-country |
stříbro | 2016 Rio | cross-country |
Mistrovství světa | ||
zlato | 2011 Champéry | MTB – cross country |
zlato | 2014 Pietermaritzburg | MTB – maraton |
stříbro | 2010 Mont St. Anne | MTB – cross country |
stříbro | 2016 Nové Město na Moravě | MTB – cross country |
stříbro | 2017 Cairns | MTB – cross country |
bronz | 2010 Mont St. Anne | MTB – smíšená štafeta |
Mistrovství Evropy | ||
zlato | 2010 Haifa | MTB – cross country |
zlato | 2011 Dohňany | MTB – cross country |
Mistrovství České republiky v cyklokrosu | ||
bronz | 2002 Hlinsko | elite + U23 |
Jaroslav Kulhavý (* 8. ledna 1985 Ústí nad Orlicí) je český cyklista jezdící na horském kole (disciplína cross country). Dlouho závodil za tovární tým Specialized Racing,[1] od roku 2019 pak za svůj Jaroslav Kulhavy Cycling Team.[2] Stal se historicky prvním cross-country cyklistou, který vyhrál ve své disciplíně vše, co se dalo. Konkrétně jde o juniorského mistra Evropy a světa z roku 2003, bronzového medailistu z mistrovství světa 2007 v kategorii do 23 let, dvojnásobného mistra Evropy z let 2010 a 2011, vicemistra světa z roku 2010, mistra světa z roku 2011 a olympijského vítěze z Londýna z roku 2012. V roce 2011 zvítězil v celkovém hodnocení světového poháru. V roce 2014 získal světový titul v maratonu. Na olympijských hrách v Riu 2016 vybojoval stříbrnou medaili. V letech 2010, 2011, 2012 a 2016 triumfoval v anketě Král cyklistiky. V české anketě Sportovec roku obsadil v letech 2011 a 2012 vždy 2. místo.
Sportovní kariéra
Poprvé o sobě dal výrazněji vědět v roce 2003, kdy se stal juniorským mistrem světa i Evropy. Díky tomu se podíval i na olympiádu 2004 v Aténách, olympijský závod však kvůli defektu nedokončil.[3] V dalších letech sbíral zkušenosti v kategorii do 23 let, v roce 2007 vybojoval v této kategorii stříbro na mistrovství Evropy a bronz na mistrovství světa.[4]
V roce 2008 vstoupil do kategorie Elite a postupně začal překonávat historicky nejlepší výsledky českých bikerů. Na mistrovství světa v německém St. Wendelu skončil jedenáctý, čímž o tři místa vylepšil dosud nejlepší český výsledek Miloslava Kvasničky z roku 1991. Na olympiádě 2008 v Pekingu skončil osmnáctý a o čtyři příčky tak vylepšil do té doby nejlepší český výsledek Radima Kořínka z Atén v roce 2004.[5]
V roce 2009 skončil na mistrovství Evropy jedenáctý,[6] na mistrovství světa v australské Canbeře pak devátý.[7] Medailové umístění v závodě Světového poháru se mu zatím vybojovat nepodařilo.
V roce 2010 přišly první velké medailové úspěchy. V červenci v izraelské Haifě vybojoval titul mistra Evropy.[4] Ve Světovém poháru ze šesti závodů stál třikrát na stupních vítězů, v závěrečném závodě v americkém Windhamu se dočkal svého prvního vítězství v této prestižní soutěži. Jeho výsledky mu vynesly třetí příčku v celkovém pořadí.[8] Na mistrovství světa v kanadském Mont St. Anne nejprve pomohl k bronzu štafetě (ve složení Jaroslav Kulhavý, Ondřej Cink, Kateřina Nash a Tomáš Paprstka)[9] a poté v individuálním závodě vybojoval stříbrnou medaili, když nestačil pouze na Španěla Hermidu.[10] Poprvé byl zvolen nejlepším cyklistou roku, když vyhrál anketu Král cyklistiky.[11]
V roce 2011 triumf na evropském šampionátu zopakoval.[12] Suverénně ovládl Světový pohár, vyhrál pět ze sedmi závodů. Celkový triumf měl jistý již po vítězství v předposledním závodě soutěže, který se jel v lyžařském SKI areálu v Novém Městě na Moravě.[13] Na mistrovství světa v Champéry ve Švýcarsku přijel v roli největšího favorita. Úlohu splnil dokonale, domácího spolufavorita a druhého muže Světového poháru Schurtera porazil o celých 47 sekund.[14] Skvělou sozónu uzavřel obhajobou vítězství v anketě Král cyklistiky[15] a druhým místem v prestižní anketě Sportovec roku (před ním skončila jen wimbledonská šampiónka Petra Kvitová).[16]
Výsledky z předchozí sezóny jej pasovaly na favorita olympijského závodu v Londýně. Sezónu 2012 ovšem nezačal tak dobře jako předchozí, trápila jej drobná zranění a defekty. Na mistrovství Evropy v Moskvě titul neobhájil, dojel pátý. Ve Světovém poháru skončil celkově třetí, vítězství se však v žádném ze sedmi závodů nedočkal, maximem byla dvě druhá místa. Poté, co v předposledním závodě nedojel a v posledním závodě skončil třináctý, řada lidí mu přestala vzhledem k olympiádě věřit. On se však nenechal zviklat a skvěle se na nejdůležitější závod sezóny připravil.
Olympijský závod horských kol se jel v poslední den londýnské olympiády, na náročné trati v Hadleigh Farm. Hlavním favoritem byl vzhledem k předchozím výsledkům v sezóně Švýcar Nino Schurter, který vyhrál čtyři závody Světového poháru, včetně posledního, který se jel těsně před olympiádou. Kulhavý se od začátku pohyboval na čele závodu a vyprovokoval rozhodující únik pětice jezdců. Z této pětice postupem času zbyli tři závodníci, o kterých bylo zřejmé, že si mezi sebou rozdělí medaile – Kulhavý, Schurter a Ital Marco Aurelio Fontana. V posledním kole nejprve zaútočil Fontana, ale z boje o zlato jej poté vyřadil defekt (uražená sedlovka). Kulhavý jezdil za Schurterem, ale zhruba dvě stě metrů před cílem nastoupil a Schurtera před sebe již nepustil. Získal tak pro Českou republiku čtvrté zlato z londýnské olympiády a první zlatou olympijskou cyklistickou medaili od rozdělení Československa.[17]
Na mistrovství světa v rakouském Saalfeldenu bojoval s únavou a ztrátou motivace. Dojel až třináctý, zklamání z olympiády si vítězstvím alespoň částečně vynahradil Švýcar Schurter. Kulhavý po skončení sezóny zvažoval přechod na silnici, pro rok 2013 se však nakonec rozhodl zůstat u horských kol.[18] Opět zvítězil v anketě Král cyklistiky.[19] I v anketě Sportovec roku skončil po roce opět druhý, předčila jej jen dvojnásobná olympijská vítězka Barbora Špotáková.[20]
V březnu 2013 se zúčastnil prestižního etapového závodu dvoučlenných týmů Cape Epic v Jihoafrické republice. Uctil tak památku svého týmového kolegy Jihoafričana Burry Standera, druhého muže v pořadí Světového poháru 2012 a dvojnásobného vítěze Cape Epic, který 3. ledna 2013 tragicky zahynul při automobilové nehodě.[21] V závodě, považovaném za Tour de France horských kol, jel ve dvojici se Švýcarem Christophem Sauserem, mistrem světa horských kol z roku 2008 a dvojnásobným vítězem závodu z předchozích let (tehdy jel ve dvojici právě s Burrym Standerem). Vyhráli čtyři etapy ze sedmi a ovládli i celkové pořadí.[22]
Na olympijských hrách v Riu v roce 2016 obhajoval v závodě cross country zlato. Krátce po startu se dostal do čelní skupiny a postupně z ní spolu s Ninem Schurterem utvořili vedoucí pár, který ostatním pomalu ujížděl. V předposledním šestém kole nedokázal Kulhavý zareagovat na nástup švýcarského cyklisty a mezi oběma soupeři se vytvořil rozestup, který postupně rostl. Jaroslav Kulhavý si nicméně pohlídal své druhé místo a vybojoval stříbrnou medaili.
Výsledky
2008
- Mistrovství Evropy v St. Wendelu v Německu – 25. místo [23]
- Mistrovství světa ve Val di Sole v Itálii – 11. místo [24]
- Letní olympijské hry 2008 v Pekingu – 18. místo [25]
2009
- Mistrovství Evropy v Zoetermeeru v Nizozemsku – 11. místo [6]
- Mistrovství světa v Canbeře v Austrálii – 9. místo [7]
2010
- Mistrovství Evropy v Haifě v Izraeli – 1. místo [4]
- Mistrovství světa v Mont St. Anne v Kanadě – 2. místo (jednotlivci) [10]
- Mistrovství světa v Mont St. Anne v Kanadě – 3. místo (štafeta – společně s Kateřinou Nash, Ondřejem Cinkem a Tomášem Paprstkou) [9]
- UCI MTB World Cup – 3. místo (celkově) [8]
2011
- Mistrovství Evropy v Dohňanech na Slovensku – 1. místo [12]
- Mistrovství světa v Champéry ve Švýcarsku – 1. místo [14]
- UCI MTB World Cup – 1. místo (celkově) [26]
- Mistrovství světa v maratonu v Montebelluně v Itálii – 2. místo [27]
2012
- Mistrovství Evropy v Moskvě – 5. místo [28]
- Mistrovství světa v Saalfeldenu – 13. místo [29]
- Letní olympijské hry v Londýně – 1. místo [17]
- Světový pohár – 3. místo (celkově) [30]
2013
- Etapový závod Cape Epic v Jihoafrické republice – 1. místo (s Christophem Sauserem)
- Světový pohár v Albstadtu – 3. místo
- Světový pohár ve Val di Sole – 3. místo
- Mistrovství světa XCO v Pietermaritzburgu – 5. místo
- Světový pohár v Hafjellu – 1. místo
2014
- Mistrovství Evropy XCM v Severním Irsku – 2. místo
- Mistrovství světa XCM v Pietermaritzburgu – 1. místo
- Mistrovství ČR v Praze-Řepy – 1. místo
- Světový pohár v Mont St. Anne – 6. místo
- Mistrovství světa XCO v Hafjellu – 8. místo
2015
- Etapový závod Cape Epic v Jihoafrické republice – 1. místo (s Christophem Sauserem)
- Světový pohár v Novém Městě na Moravě – 1. místo
- Světový pohár v Albstadtu – 3. místo
- Světový pohár v Lenzerheide – 1. místo
- Mistrovství ČR v Kutné Hoře – 2. místo
- Světový pohár ve Val di Sole – 4. místo
- Světový pohár – 3. místo (celkově)
2016
- Mistrovství ČR v maratonu v Lipníku nad Bečvou – 3. místo
- Světový pohár v Albstadtu – 4. místo
- Světový pohár v La Bresse – 5. místo
- Mistrovství světa v Novém Městě na Moravě – 2. místo
- Mistrovství ČR v Bedřichově – 1. místo
- Letní olympijské hry v Riu – 2. místo
2017
- Etapový závod Cape Epic – 2. místo (společně s Christophem Sauserem)
- Světový pohár v Lenzerheide – 2. místo
- Mistrovství ČR v Brně – 1. místo
- Světový pohár ve Val di Sole – 4. místo
- Mistrovství světa v australském Cairns – 2. místo
Světový pohár horských kol XCO
2013 | CP | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Kulhavý | 3. | 26. | 3. | 34. | 16. | 1. | 4. |
2014 | CP | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Kulhavý | - | 10. | DNF | 87. | 6. | 36. | DNF | 30. |
2015 | CP | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Kulhavý | 1. | 3. | 1. | 13. | 32. | 4. | 3. |
Odkazy
Reference
- ↑ Jaroslav Kulhavý přestupuje do Specialized Factory Racing
- ↑ Kulhavý mění tým. V roce 2019 podpoří vlastní projekt. www.cyklonovinky.cz . 2019-01-09 . Dostupné online.
- ↑ Biker Kořínek se do dvacítky nevešel
- ↑ a b c Biker Kulhavý slaví titul mistra Evropy, v Izraeli triumfoval zcela suverénně
- ↑ Ohlédnutí za výtečným rokem bikera Kulhavého. Byla to super sezona, říká
- ↑ a b Spěšný získal šesté místo na ME, historický úspěch českých bikerů
- ↑ a b Český biker Kulhavý skončil na MS v Austrálii devátý
- ↑ a b Kulhavý vyhrál závěrečný závod SP v cross country horských kol
- ↑ a b Česká štafeta bikerů získala na MS v Kanadě bronzovou medaili
- ↑ a b Kulhavý korunoval sezonu světovým stříbrem, nestačil na Španěla Hermidu
- ↑ Král cyklistiky 2010. www.ceskysvazcyklistiky.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-24.
- ↑ a b >Biker Kulhavý na Slovensku suverénně obhájil evropský titul
- ↑ BERÁNEK, Jaroslav. Česku vládnou tenistky: Sportovce roku vyhrála Kvitová a fedcupový tým . Idnes.cz, 2011-12-21 . Dostupné online.
- ↑ a b Historický úspěch bikera Kulhavého. Je mistrem světa v cross country
- ↑ Král cyklistiky 2011. www.ceskysvazcyklistiky.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-24.
- ↑ Česku vládnou tenistky: Sportovce roku vyhrála Kvitová a fedcupový tým.
- ↑ a b Zlatý závěr her! Kulhavý na cílové rovince vyhrál závod horských kol
- ↑ Kulhavý na silnici nezamíří, olympijský šampion bude dál jezdit na biku
- ↑ Král cyklistiky 2012. www.ceskysvazcyklistiky.cz . cit. 2013-01-11. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-24.
- ↑ Mezi zlaty nejvíce září to oštěpařské. Špotáková je Sportovkyní roku
- ↑ Biker Kulhavý nakonec pojede závod Cape Epic. Za zesnulého kamaráda Burryho
- ↑ ČTK. Bikeři Kulhavý se Sauserem s náskokem ovládli závod dvojic Cape Epic online. iDnes.cz, 2013-03-24 cit. 2013-05-13. Dostupné online.
- ↑ Výsledkový servis iDnes 18.5.2008
- ↑ Biker Kulhavý skončil na MS jedenáctý, Hanušová-Nashová dvanáctá
- ↑ Bikerka Huříková po těžkém pádu závod nedokončila, Kulhavý skončil osmnáctý
- ↑ Biker Kulhavý vyhrál v Novém Městě a celkově ovládl Světový pohár
- ↑ Zase druhý Kulhavý. Ale stříbro deset dní po havárce je cenné
- ↑ Kulhavý titul na ME v Moskvě neobhájil, dojel pátý, Huříková čtvrtá
- ↑ Kulhavý skončil na mistrovství světa třináctý, Huříková byla sedmá
- ↑ Bikerka Nash skončila ve Světovém poháru třetí, stejně jako Kulhavý
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 371.
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Kulhavý na Wikimedia Commons
- https://web.archive.org/web/20090529073312/http://www.sportovci.cz/mtb/kulhavy-jaroslav/
- Jaroslav Kulhavý se v den svých narozenin popere o cyklokrosový titul
- Mám splněno, říká Kulhavý týden před MS
- Jaroslav Kulhavý v databázi Olympedia (anglicky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk