A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Kostel Saint-Germain-des-Prés | |
---|---|
Pohled na kostel od jihovýchodu | |
Místo | |
Stát | Francie |
Region | Île-de-France |
Departement | Paříž |
Obec | Paříž |
Souřadnice | 48°51′14″ s. š., 2°20′4″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | Římskokatolická církev |
Diecéze | Arcidiecéze pařížská |
Status | farní kostel |
Současný majitel | Pařížská radnice |
Zasvěcení | German z Paříže |
Architektonický popis | |
Výstavba | 6. století |
Další informace | |
Ulice | Place Saint-Germain-des-Prés |
Oficiální web | http://www.eglise-sgp.org/site_v3/wordpress/ |
Kód památky | PA00088489 |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Klášter Saint-Germain-des-Prés je bývalé benediktinské opatství v Paříži a zároveň pohřebiště merovejských králů Neustrie. Rozkládalo se v dnešním 6. obvodu ve čtvrti Saint-Germain-des-Prés. Klášter založil v polovině 6. století král Childebert I. Klášter byl uzavřen v roce 1792 za Velké francouzské revoluce. Od roku 1803 jeho klášterní kostel Saint-Germain-des-Prés slouží jako farní kostel. Spolu s dochovaným opatským palácem je od roku 1953 chráněn jako historická památka.
Dějiny
Ještě před samotným založením kláštera na tomto místě stál v římské době chrám zasvěcený pravděpodobně bohyni Isis. Toto kultovní místo těžilo z vyvýšené polohy (dnes již nezřetelné, neboť prostor byl částečně zarovnán), čímž bylo chráněno před každoročními záplavami a navíc se nacházelo u cesty vedoucí na západ podél Seiny (přibližně v prostoru dnešního Boulevardu Saint-Germain), v dostatečné vzdálenosti od řeky mimo mokřady známé do 10. století pod názvem Clos de Laas. Tato cesta posléze klesala k řece dnešní ulicí Rue Saint André des Arts.
V roce 542 Childebert I.uskutečnil vojenskou výpravu proti vizigótskému králi Amalarichovi, který utiskoval svou manželku Klotildu, Childebertovu sestru. Amalarich byl arián, zatímco Klotilda křesťanka. Při té příležitosti Childebert ukořistil v Zaragoze tuniku svatého Vincenta a zlatý kříž z Toleda. K jejich uložení nechal v roce 543 postavil baziliku Saint-Vincent-Sainte-Croix. Jí také v roce 553 daroval pozemky zvané Clos de Laas. Baziliku vysvětil v roce 558 biskup sv. Germain, bývalý mnich z opatství Saint-Symphorien v Autunu, odkud sem pozval mnichy, aby založili klášter.
V listině ze 6. prosince 558 Childebert I. oznamuje: začal jsem stavět kostel..., což umožňuje datovat založení samotného kláštera k roku 557. Merovejský král zde byl pohřben 23. prosince 558 mezi 2. a 3. jižní pilíř a následně i několik dalších členů královské rodiny: Chilperich I. (584), Fredegunda (598), Chlothar II. (628, Childerich II. (673) a jeho manželka Bilichilda (679). Samotný biskup Germain byl pohřben v přilehlé kapli Saint-Symphorien.
Od 6. století se klášter Saint-Germain rozvíjel vedle kostela Saint-Vincent-Sainte-Croix. Od 7. století byl název Saint-Germain ztotožňován též pro kostel.
V roce 756 za přítomnosti Pipina Krátkého a jeho syna, pozdějšího Karla Velikého, bylo tělo sv. Germaina přeneseno z kaple Saint-Symphorien do samotného kostela za hlavní oltář. Kostel byl nyní nazýván Saint-Germain-des-Prés.
Mniši přišlí z Autunu se řídili regulí sv. Bazila. Karel Veliký nechal v opatství zavést regule sv. Benedikta. Klášter se rozšiřoval a bohatl díky pozemkovým darům, ovšem v 9. století podlehl několikrát nájezdu Normanů – v letech 845 a 856 se vyplenění vyhnul díky vysokému výkupnému, ale roku 861 byl zničen požárem. V roce 869 byl obnoven, ale v letech 885–886 během obléhání Paříže opět vyrabován a vypálen. Ostatky sv. Germaina, několikrát přemisťovány kvůli ochraně do bezpečí městských hradeb, byly na své místo definitivně navráceny v roce 888.
Kolem roku 1000 nechal opat Morard přestavět kostel i věž. V roce 1024 klášter přijal clunyjskou reformu.
Ve 12. století byl chór klášterního kostela zbořen a nahrazen gotickou stavbou s chórovým ochozem a věncem kaplí. Nový kostel byl vysvěcen 21. dubna 1163 za přítomnosti papeže Alexandra III.
V letech 1227–1273 byly v 368 francouzský král Karel V. vybudoval nové hradby na pravém břehu a nařídil klášteru, aby své hradby opatřil příkopem napájeným vodou ze Seiny. Vodu přiváděl vodní kanál široký 27 m nazývaný Petite Seine (Malá Seina) v prostoru dnešní ulice Rue Bonaparte.
Když v roce 1561 ve městě vypukla morová rána, ukryl se král Karel IX. a jeho matka Kateřina Medicejská v klášteře.
V roce 1586 nechal opat a kardinál Karel Bourbonský postavil opatský palác z cihel a kamene (dnes domy v Rue de l'Abbaye).
Během obléhání Paříže v roce 1590 si Jindřich IV. vybral klášter jako pozorovatelnu na město. Zdejší opat byl jedním z duchovních, kteří později pomáhali při konverzi budoucího krále.
Od roku 1631 bylo opatství jedním z hlavních duchovních center Francouzského království. Tehdy Kongregace svatého Maura (sjednocující všechny benediktinské kláštery ve Francii) stanovila klášter Saint-Germain-des-Prés za své mateřské opatství. Maurini sehráli významnou roli v tzv. diplomatických válkách, především Jean Mabillon, který položil základy kritické interpretace historických pramenů. Díky tomu se zdejší knihovna stala bohatá na staré tisky i rukopisy.
V 18. století se mnohé budovy nacházely v nevyhovujícím stavu. Opravami byl pověřen architekt Jacques Hardouin-Mansart de Sagonne (1711–1778), vnuk Julese Hardouin-Mansarta. Zaměřil se na uvedení do původního stavu budov a přestavbu interiérů opatského paláce. Další radikální přestavbou prošel palác v 70. letech 20. století.
Po smrti opata hraběte z Clermontu v roce 1771 Ludvík XV. rozhodl nejmenovat nového opata a ekonomickou správu kláštera převzal královský úřad. Teprve v roce 1774, kdy nastoupil na trůn Ludvík XVI., byl jmenován Charles-Antoine de La Roche-Aymar, který se stal posledním opatem v Saint-Germain-des-Prés. Po jeho smrti v roce 1777 totiž opatství opět spravoval královský úřad a tato situace trvala až do Velké francouzské revoluce.
Náboženská komunita byla poté rozpuštěna, klášter byl 13. února 1792 uzavřen a budovy byly prodány jako národní majetek za sumu 8120 liber, čímž začala zkáza kláštera. Značnou část sbírky rukopisů z klášterní knihovny zakoupil (a tím zachránil) ruský diplomat Piotr Dubrovskij (1754–1816). Většina merovejských náhrobků byla zničena, stejně jako baldachýn z roku 1704 nad hlavním oltářem a pozlacený relikviář sv. Germaina z roku 1408.
V klášterním kostele existovala v letech 1794–1802 továrna na ledek a klášterní budovy armáda přeměnila na sklad střelného prachu a na výrobnu kanónů. Dne 19. srpna 1794 došlo k explozi uskladněného prachu a budovy opatství byly zničeny včetně kabinetu kuriozit a zbývající klášterní knihovny. Na jejich místě dnes prochází Boulevard Saint-Germain.
Kapli Panny Marie bylo pro náboženské účely povoleno užívat dekretem z 31. května 1795. V roce 1802byla kaple zbořena a v roce 1803 byl klášterní kostel vrácen církvi.
Při stavbě dnešní ulice Rue de l'Abbaye v roce 1802 byla zbořena křížová chodba a roku 1804 byla na místě klášterní zahrady vybudována ulice Rue Bonaparte. Z celého rozsáhlého areálu kláštera se tak dochoval jen opatský palác v Rue l'Abbaye a klášterní kostel s románskou věží a lodí (11.–12. století), který patří k nejstarším dochovaným církevním stavbám v Paříži. Tyto zbývající stavby jsou chráněny od roku 1953 jako historická památka.
V roce 1824 architekt Étienne-Hippolyte Godde restauroval hlavní oltář a v roce 1827 mramorovou kazatelnu a následujícího roku malíř François-Joseph Heim vymaloval novou kapli Panny Marie. Hippolyte Flandrin je autorem obrazů v chóru a v hlavní lodi a je navrhl vitráže zhotovené v letech 1856–1861. Architekt Victor Baltard se podílel na obnově sochařské výzdoby hlavic sloupů v hlavní lodi a restaurování zvonice v letech 1848–1853.
Zachované originály sochařského umění z kláštera se dnes nachází rovněž v Louvru, Národním muzeu středověku a v bazilice Saint-Denis.
Architekturaeditovat | editovat zdroj
Klášterní kosteleditovat | editovat zdroj
Věž byla obnovena kolem roku 1000. Po přeměně kláštera na výrobnu ledku zde uskladněný ledek silně narušil základy. Věž byla renovována v polovině 19. století a záchranné práce v letech 1975–1978 umožnily datovat čtvrté podlaží věže do 2. poloviny 11. století.
Románský portál datovaný do poloviny 12. století byl poničen v letech 1607–1608přidáním vstupní branky na západní straně věže. Jeho ozdobné sloupy v podobě soch byly zničeny roku 1793, neboť se věřilo, že zobrazují francouzské krále, nicméně překlad s vyobrazením Poslední večeře Páně je stále patrný. Kostel má dále románskou loď připisovanou opatovi Ingonovi († 1025), chór a chórový ochoz. Kaple Saint-Symphorien vpravo od vchodu byla postavena ve stejné době jako původní věž v merovejské době a po její obnově ji vysvětil František Saleský 28. dubna 1619.
Varhany pocházejí z roku 1973.
Opatský paláceditovat | editovat zdroj
Opatský palác se dnes nachází v ulici Rue de l'Abbaye č. 3-5. V 70. letech byl restaurován a nyní zde sídlí pedagogická fakulta Katolického institutu a další vzdělávací katolická zařízení.
Interiér paláce byl přestavěn na moderní účely (posluchárny, kanceláře), takže z původního účelu mnoho nezůstalo. Poprvé jej nechal přestavět kardinál Guillaume-Egon de Furstenberg po schválení velkou radou 21. srpna 1698, poté hrabě z Clermontu v letech 1737–1741 architektem Jacquesem Hardouin-Mansartem de Sagonne. Ve 20. století palác přestavěl architekt Roland Simounnet. Dnešní náměstí Place de Furstenberg a ulice Rue Cardinale odpovídají bývalému čestnému nádvoří. V bývalých konírnách je dnes umístěno Musée Delacroix.
Slavní pohřbeníeditovat | editovat zdroj
- Jacques Barbeu du Bourg – lékař a historik
- René Descartes – v boční kapli sv. Benedikta
- Fredegunda – náhrobek v podobě mozaiky z mramoru a mědi je od roku 1816 umístěn v bazilice Saint-Denis
- svatý Vincent
- Childebert I. – náhrobek je od roku 1817 umístěn v Saint-Denis
- Chlothar II.
- Jan Kazimír Vasa (jeho srdce) – polský král a opat
- Jean Mabillon – historik
- Guillaume-Egon de Fürstenberg – biskup
Referenceeditovat | editovat zdroj
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Abbaye de Saint-Germain-des-Prés na francouzské Wikipedii.
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášter Saint-Germain-des-Prés na Wikimedia Commons
- (francouzsky) Záznam v evidenci historických památek
- (francouzsky) Kostel na Structurae
- (francouzsky) Opatský palác na Structurae
- (německy) Fotografie
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk