A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Mgr. Ladislav Novák | |
---|---|
Ladislav Novák ve svém bytě v Třebíči, jaro 1987 | |
Narození | 4. srpna 1925 Turnov Československo |
Úmrtí | 28. července 1999 (ve věku 73 let) Třebíč Česko |
Místo pohřbení | starý hřbitov v Třebíči |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | spisovatel, malíř, básník, překladatel, učitel, vizuální básník a výtvarník |
Ocenění | Slavnostní plaketa k výročí založení třebíčského kláštera 1101–2001 (2001) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ladislav Novák (4. srpna 1925, Turnov[1][2] – 28. července 1999, Třebíč[1], publikoval i pod pseudonymem Ladislav Hadlíz[3]) byl český malíř a spisovatel.[3]
Biografie
Narodil se do rodiny spolumajitele jirchárny v Třebíči, mezi lety 1936 a 1944 studoval na Gymnáziu Třebíč[2] (i s Antonínem Bartuškem). V roce 1941 se stal členem tamního surrealistického kroužku. Odmaturoval v roce 1944 a nastoupil do rodinného podniku a učil se na jircháře. V roce 1945 pak nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy,[4] kde studoval češtinu a dějepis, studia ukončil v roce 1950 s diplomovou prací Rým a asonace v díle Vítězslava Nezvala.
Nezískal zaměstnání v Praze a tak nastoupil v roce 1950 do střední školy chlapecké v Turnově jako učitel, od roku 1950 do roku 1951 pak působil v jednotřídce ve Smržově u Českého Dubu. Následně nastoupil na povinnou vojenskou službu, tu ukončil v roce 1954 a nastoupil jako zástupce ředitele ve škole v Rovensku pod Troskami. Podle jiných zdrojů nastoupil na vojenskou službu roku 1950 a ukončil ji v roce 1952.[2] Roku 1951 se oženil s Eliškou Bumbovou a v roce 1952 se narodil syn Petr.[2]
V témže roce se však vrátil na západní Moravu a začal učit na škole v Budišově. Mezi lety 1954 a 1961 pak působil jako učitel na tehdejší SVVŠ v Třebíči (nynější gymnázium Třebíč). Mezi lety 1961 a 1964 pak působil na základní škole v Hasskově ulici v Třebíči a od roku 1964 do roku 1979 opět působil na SVVŠ a později Gymnáziu Třebíč. Po nuceném odchodu z gymnázia[2] učil mezi lety 1979 a 1985 na Střední průmyslové škole stavební v Třebíči, posléze odešel do důchodu.[3]
V roce 1995 zemřel jeho syn a o několik měsíců později i manželka.[2]
Dílo
Byl předním českým představitelem surrealismu. Vynikl také jako básník, psal konkrétní a fónickou poezii. Ve výtvarném projevu je autorem specifické techniky tzv. froasáže. (Novák nejprve zmuchlal kvalitní akvarelový papír, zmuchlaný papír narovnal a potřel jej zředěnou čínskou tuší, aby zviditelnil vzniklé rýhy. Rýhy, které mu něco připomínaly, zvýraznil tuší a doplnil akvarelem.)
Od poloviny padesátých let působil v třebíčském ochotnickém divadle, mezi lety 1957 a 1958 se začal věnovat konkrétní poezii, od roku 1962 se pak věnovat fonické poezii.
Již mezi lety 1944 a 1945 publikoval v ilegálním časopise Vítr vydávaném v Třebíči, již tam vydal první sbírku Zpívající tulák. První básně publikoval v roce 1943 v Lidových novinách a následně v časopise Akord. Od roku 1958 pak publikoval v časopisech Světová literatura, Host do domu, Tvář, Sešity pro mladou literaturu, Výtvarná práce, Literární noviny, Orientace a v Kulturním zpravodaji (vydávaný v Třebíči). Mezinárodně pak publikoval např. v časopisech Invencao (Brazílie), Manuskripte (Rakousko), Die Sonde (Německo), Nesyo (Německo), Antipiugiu (Itálie), Akzente (Německo) a dalších.
Od roku 1970 nesměl veřejně publikovat, publikoval tak v samizdatové literatuře, např. byly vydány knihy Z Receptáře či Receptář nebo publikoval ve sbornících Pozdravy Jaroslavu Seifertovi, Zima, Pohledy 1 nebo Na střepech volnosti.
Od šedesátých let působil i jako malíř, vystavoval od roku 1965, jak v Československu, tak i v zahraničí (např. Francie, Belgie, Německo, Švýcarsko, USA, Itálii, Španělsku, ...). Primárně se věnoval muchláži, alchymáži, veronáži a froasáži.[3] Od roku 1962 se věnoval alchymáži, od roku 1963 se pak věnoval topologické kresbě a froasáži.[2]
V 60. a 70. letech napsal textové návody k happeningům a uspořádal několik akcí v přírodním prostředí. V osmdesátých letech se věnoval primárně froasáži, ale od přelomu let 80. a 90. se věnoval tuši, techniku nazval veronáží. V roce 1999 pak vznikl cyklus trhaných růží a také několik topologických kreseb.[2]
Působil ve sdružení básníků a malířů Phases (mimo jiné v roce 1964 na velké skupinové výstavě v Bruselu).[3] Působil také ve skupinách Parabola, Svaz československých výtvarných umělců, Syndikát českých spisovatelů, Sdružení výtvarných umělců Vysočiny, TT Klub výtvarných umělců a teoretiků.[5]
Byl ovlivněn křesťanským universalismem, mimo jiné tvorbou Jakuba Demla nebo Bedřicha Fučíka.[3]
Reakce
Stálá výstava jeho prací je otevřena v Galerii Ladislava Nováka v Třebíči od roku 2002, kde žil a tvořil po většinu svého života. Nová výstava děl Ladislava Nováka byla otevřena 2. března v objektu Zadní synagogy v Třebíči, nově jsou vystaveny i ukázky fonické poezie.[6][7] Jeho dílo je součástí různých sbírek, jako jsou např. Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, České muzeum výtvarných umění, Alšova jihočeská galerie, Galerie Benedikta Rejta, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Galerie výtvarného umění v Chebu, Východočeská galerie v Pardubicích, Moravská galerie v Brně, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě či Muzeum umění v Olomouci.[8]
Jeho dílo došlo velkého ohlasu v zahraničí. Za vzor si je vybrala např. finská modernistka Eeva-Liisa Manner. Novákovu tvorbu přímo cituje ve sbírce Fahrenheit 121. Runoja (Helsinki 1968, báseň Tunti X (Hodina X)).
V roce 1991 byl o Novákově tvorbě natočen dokument Něžné krutosti Ladislava Nováka (Petr Kotek) a v roce 1997 dokument Ladislav Novák (Karel Fuksa, Hana Vrbová).[3]
Roku 2019 byl v souvislosti s uspořádáním výstavy v Muzeu Vysočiny v Třebíči vydán katalog jeho díla s texty o Ladislavu Novákovi.[9][10] Vystaveno bylo asi 200 děl, kurátorem výstavy byl Lubomír Kressa.[11]
Výstavy
Ladislav Novák vystavoval na mnoha výstavách, autorské jsou vypsány níže.[8][5]
- Galerie Václava Špály, Praha, 1965
- Oblastní galerie, Jihlava, 1966
- Galerie Jaroslava Krále, Brno, 1967
- Galerie Alfa, Modena, 1967
- Galerie Václava Špály, Praha, 1969
- Galerie na Karlově náměstí, Praha, 1970
- Galerie les Mains Libres, Paříž, 1970
- Galerie Locus Solus, Štrasburk, 1971
- Divadlo hudby, Olomouc, 1972
- Galerie Semiha Huber, Curych, 1974
- Galleria La Bussola, Turín, 1974
- Galleria Schwarz, Milán, 1974
- Galerie R, Norimberk, 1975
- Galerie Lambert, Paříž, 1976
- Galerie A, Amsterodam, 1976
- Minigalerie VÚVeL, Brno, 1978
- Galerie Ann Arbor (Novák – Kolář), Michigan, 1978
- Ústav makromolekulární chemie ČSAV, Praha, 1979
- Brown Gallery, Washington, 1979
- Galerie A, Amsterdam, 1981
- Brown Gallery, Washington, 1982
- Galerie Rafay, Kronberg, 1985
- Galleria Ferrari, Verona, 1986
- Studio Morra, Neapol, 1986
- Galeria J. et J. Donguy, Paříž, 1986
- Edition Hundertmark, Kolín nad Rýnem, 1986
- Dům umění (kabinet grafiky Domu pánů z Kunštátu), Brno, 1987
- Malovaný dům, Třebíč, 1987
- Galerie Opatov, Praha, 1987
- Salon Mina, Litvínov, 1988
- Malá galerie Čs. Spisovatele, Praha, 1988
- Edition Hundertmark, Kolín nad Rýnem, 1988
- Ústav Makromolekulární chemie ČSAV, Praha, 1990
- Dům umění (Stará radnice), Brno, 1990
- Malovaný dům, Třebíč, 1990
- Východočeská galerie, Pardubice, 1991
- Domus Jani, Verona, 1991
- Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava, 1991
- Galerie J. et J. Donguy, Paříž, 1992
- Galerie moderního umění, Hradec Králové, 1992
- Galerie Václava Špály, Praha, 1992
- Junior klub Na Chmelnici, Praha, 1993
- Galerie Aspekt, Brno, 1994
- Galerie Vltavín, Praha, 1994
- Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem, 1994
- České muzeum výtvarných umění, Praha, 1995
- Oblastní galerie, Liberec, 1995
- Státní galerie umění, Cheb, 1995
- Dům umění, Brno, 1995
- Velvyslanectví České republiky, Vídeň, 1996
- Moravské zemské muzeum, Brno, 1996
- Galerie Caesar, Olomouc, 1996
- Galerie umění, Karlovy Vary, 1996
- Malovaný dům, Třebíč, 1996
- Galerie Sovinec, Sovinec, 1996
- Galleria d´Arte Zanarini, Bologna, 1996
- Slovenská národná galéria (Kolář – Novák), Bratislava, 1997
- Požitavská galéria, Nové Zámky, 1998
- Städtische Galerie, Horn, 1998
- Sarenco Club Art Gallery, Verona, 1998
- Palazzo dei sette, Orvieto, 1999
- Malovaný dům, Třebíč, 1999
- Galerie Aspekt, Brno, 1999
- Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava, 2000
- Západočeská galerie, Plzeň, 2001
- Malovaný dům, Třebíč, 2001
- Národní galerie (Palác Kinských), Praha, 2002
- Galerie Jiřího Jílka, Šumperk, 2002
- Galerie U Zadní Synagogy, Třebíč, 2002, stálá výstava, rozšiřována 2003, 2005, 2008, 2009, 2014
- Galerie ve dvoře, Brno, 2003
- Městská galerie Hasičský dům, Telč, 2007
- Museum Kampa, Praha, 2010
- Muzeum Vysočiny Třebíč, Třebíč, 2019, konírna zámku v Třebíči, retrospektivní výstava spojená s vydáním katalogu, červen - říjen 2019[9]
- Památník písemnictví na Moravě, Rajhrad, 2020, Novátor[12]
Reference
- ↑ a b DOČEKAL, Jan. Ladislav Novák se narodil před devadesáti lety . Třebíčský deník, 2015-08-04 . Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h PÁLKOVÁ, Lucie. Ladislav Novák 1925-1999. první. vyd. Třebíč: Muzeum Vysočiny Třebíč, 2019. 60 s. ISBN 978-80-86894-51-5. S. 1–2.
- ↑ a b c d e f g VLADIMÍR, Novotný; PIORECKÝ, Karel; KUBĚNSKÝ, Petr. Ladislav Novák . Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2015-11-20 . Dostupné online.
- ↑ Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 28.
- ↑ a b Ladislav Novák . Archiv výtvarného umění . Dostupné online.
- ↑ ČTK. V Třebíči se otevře obnovená výstava děl Ladislava Nováka . Třebíčský deník, 2016-03-01 . Dostupné online.
- ↑ Dílo Ladislava Nováka je zastoupeno hned na několika výstavách. Třebíčský deník. 2017-03-05. Dostupné online .
- ↑ a b KRBUŠEK, Jaroslav. Ladislav Novák . . Dostupné online.
- ↑ a b NOVOTNÁ, Eva. V Třebíči připomenou tvorbu Ladislava Nováka – Vysočina news . Revy HB, 2019-06-20 . Dostupné online.
- ↑ MAHEL, Luděk. Velká výstava v muzeu připomíná pestrou tvorbu Ladislava Nováka. trebicsky.denik.cz. 2019-08-07. Dostupné online .
- ↑ BLAŽEK, Tomáš. Umění ze zmuchlaného papíru. Výročí slavného výtvarníka připomene výstava. iDNES.cz . 2019-06-25 . Dostupné online.
- ↑ https://www.cz-museums.cz/UserFiles/file/2020/Vestnik/4_2020_kalendarium.pdf
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislav Novák na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ladislav Novák (umělec)
- Životopis
- Webové stránky věnované LN
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk