A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Luboš Dobrovský | |
---|---|
Luboš Dobrovský (2017) | |
Ministr obrany ČSFR | |
Ve funkci: 18. října 1990 – 2. července 1992 | |
Předseda vlády | Marián Čalfa |
Předchůdce | Miroslav Vacek |
Nástupce | Imrich Andrejčák |
12. vedoucí Kanceláře prezidenta republiky | |
Ve funkci: 1. srpna 1992 – únor 1996 | |
Prezident | Václav Havel |
Předchůdce | Karel Schwarzenberg |
Nástupce | Ivan Medek |
2. velvyslanec ČR v Rusku | |
Ve funkci: únor 1996 – 2000 | |
Předchůdce | Rudolf Slánský ml. |
Nástupce | Jaroslav Bašta |
Náměstek ministra zahraničních věcí ČSFR | |
Ve funkci: červen 1990 – říjen 1990 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ (1966–1970) Občanské fórum Občanské hnutí |
Rodné jméno | Luboš Hammerschlag |
Narození | 3. února 1932 Kolín Československo |
Úmrtí | 30. ledna 2020 (ve věku 87 let) Praha Česko |
Děti | syn Jan Dobrovský a Pavel Dobrovský |
Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
Profese | novinář, překladatel, politik |
Ocenění | Řád TGM III. třída (2002) Cena Rudolfa Medka (2009) Cena Ferdinanda Peroutky (2015) |
Podpis | |
Commons | Luboš Dobrovský |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Luboš Dobrovský (3. února 1932 Kolín – 30. ledna 2020 Praha[1][2]) byl český novinář, disident a politik, překladatel z ruštiny a polštiny, v letech 1990–1992 československý ministr obrany, v letech 1992 až 1996 kancléř prezidenta Václava Havla a v letech 1996–2000 český velvyslanec v Ruské federaci. Otec podnikatele Jana Dobrovského.
Život a působení
Narodil se jako Luboš Hammerschlag v rodině židovského původu, což si později StB pečlivě zjistila.[3] Studoval vojenské a pak civilní gymnázium v Moravské Třebové, později rusistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Mezi jeho spolužáky byl také Jiří Dienstbier, s nímž později úzce spolupracoval. V letech 1959 až 1968 byl redaktorem zahraniční redakce Československého rozhlasu a v letech 1967–1968 dopisovatelem v Moskvě. V roce 1967 vstoupil do KSČ, odkud vystoupil v roce 1970. V srpnu 1968 se podílel na podzemním vysíláni rozhlasu a pak do roku 1989 pracoval v dělnických profesích.[4]
Roku 1958 začal publikovat v literárním časopisu Plamen, dále publikoval v Literárních novinách, v časopisech Reportér, Politika a dalších. Později redigoval samizdatový časopis Kritický sborník a od roku 1987 samizdatové Lidové noviny.[5]
Zemřel dne 30. ledna 2020 v Praze ve věku 87 let.[6]
Politická kariéra
V roce 1970 byl vyloučen z KSČ a roku 1976 se stal jedním z prvních signatářů Charty 77. Na přelomu let 1989 a 1990 byl mluvčím Občanského fóra, od ledna do června 1990 působil jako náměstek Federálního ministra zahraničních věcí. Od října 1990 do června 1992 byl ministrem obrany České a Slovenské federativní republiky. Poté byl do února 1996 vedoucím Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla. V letech 1996 až 2000 byl českým velvyslancem v Ruské federaci.[7]
Názory
V březnu 2014 v reakci na anexi Krymu podepsal výzvu Sobotkově vládě, která požadovala tvrdší postup vůči Rusku a ruským občanům, včetně příslušníků ruské menšiny v Čechách, konkrétně „okamžité zastavení vydávání víz občanům Ruské federace, zrušení možnosti obdržení dvojího občanství pro občany Ruské federace od 1. ledna 2015, zmrazení kont ruských občanů v ČR s cílem prověřit legálnost těchto vkladů, zastavení vstupu ruského byznysu a kapitálu do ČR“.[8]
Překladatelská činnost
Zabýval se překlady z ruštiny a polštiny, zejména beletrie, ale v 70. a 80. letech 20. století také politologických textů. Překlady v době komunistického režimu nemohl vydávat pod vlastním jménem.
Bibliografie (výběr)
Databáze Obce překladatelů uvádí:[7]
- 1992 – Tadeusz Konwicki: Malá apokalypsa – Mladá fronta
- 1977 – Stanisława Platówna: Skok přes kůži – Lidové nakladatelství (pod jménem Helena Sofrová)
- 1973 – Pavel Grigorjevič Antokolskij: Pohádky času – Odeon (pod jménem Květa Koževniková)
Vyznamenání a další ocenění
- V roce 2002 mu byl prezidentem republiky propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. stupně.
- V únoru 2016 získal Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2015.[9]
- V květnu 2018 získal Cenu Bezpečnostní rady státu,[10] odmítl ji však převzít.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ Zemřel bývalý Havlův kancléř Luboš Dobrovský. Seznam Zprávy . Seznam.cz . Dostupné online.
- ↑ KOTTOVÁ, Anna. Zemřel Luboš Dobrovský, československý exministr obrany a Havlův kancléř. Bylo mu 87 let. iROZHLAS . Český rozhlas, 2020-01-30 . Dostupné online.
- ↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=643027
- ↑ Galerie ministrů národní obrany - Ministři národní obrany v letech 1918 až 1992
- ↑ Kdo je kdo (ČR). Praha 1991, str. 153.
- ↑ ČTK. V 87 letech zemřel někdejší novinář a diplomat Dobrovský. Euro.cz . Mladá fronta, 2020-01-30 . Dostupné online.
- ↑ a b Dobrovský Luboš. www.obecprekladatelu.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-12.
- ↑ Nedávejte Rusům víza, zmrazte jim konta, píší exministři Sobotkovi. iDNES.cz . MAFRA, 15. března 2014. Dostupné online.
- ↑ Prestižní novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky získali Marek Wollner a Luboš Dobrovský
- ↑ Ocenění za přínos v bezpečnosti dostal mimo jiné Dobrovský. www.ceskenoviny.cz . 2018-05-23 . Dostupné online.
- ↑ Disident a exministr Dobrovský odmítl cenu od Babiše. Jste nemužný a bezpečnostní hrozba, napsal mu. Aktuálně.cz . Economia, 2018-05-23 . Dostupné online.
Literatura
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 153.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 106.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 242.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Luboš Dobrovský na Wikimedia Commons
- Osoba Luboš Dobrovský ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Luboš Dobrovský
- Dobrovský Luboš, profil na stránkách Obce překladatelů
- Na pozvání – Luboš Dobrovský[nedostupný zdroj, rubrika v týdeníku Respekt
- Magdaléna Bartošová: Luboš Dobrovský: Putin o samoděržaví nemluví, zato se tak chová, rozhovor pro Český rozhlas 6, 22.12.2000
- Galerie ministrů národní obrany – Ministři národní obrany v letech 1918 až 1992
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk