A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
JUDr. Mořic Hruban | |
---|---|
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1901 – 1918 | |
Poslanec Moravského zemského sněmu | |
Ve funkci: 1902 – 1914 | |
Ministr bez portfeje Československa | |
Ve funkci: 1918 – 1919 | |
Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
Ve funkci: 1918 – 1920 | |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1920 – 1925 | |
Senátor Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1925 – 1939 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Moravská národní str. (staročeši) Katol. str. nár. na Mor. ČSL SNJ |
Narození | 30. listopadu 1862 Brodek u Prostějova Rakouské císařství |
Úmrtí | 16. září 1945 (ve věku 82 let) Olomouc Československo |
Místo pohřbení | Ústřední hřbitov Neředín |
Děti | Vladimír Hruban |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
Profese | advokát, politik a publicista |
Náboženství | římskokatolické |
Commons | Mořic Hruban |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mořic Hruban (30. listopadu 1862 Brodek u Prostějova[1][2] – 16. září 1945 Olomouc) byl český politik a právník z Moravy, počátkem 20. století vůdčí představitel moravského katolického politického tábora a předseda Katolické strany národní na Moravě, po vzniku republiky politik Československé strany lidové.
Život
Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1882) vystudoval práva na Vídeňské univerzitě (1888 titul doktora práv). Po krátké právnické praxi u Zemského trestního soudu ve Vídni a Krajského soudu v Olomouci vstoupil roku 1888 jako koncipient do advokátní kanceláře staročeského politika JUDr. Jana Žáčka. Vlastní advokátní kancelář si otevřel v Olomouci roku 1895.
Politickou kariéru zahájil ve staročeské Moravské národní straně. V září (podle jiného zdroje již 24. června) 1896 se stal předsedou nově založené Katolické strany národní na Moravě. Ta se definovala loajálně k monarchii, jako konzervativní politická síla obhajující zájmy českých katolíků na Moravě.[3][4][5]
Ve volbách roku 1901 byl zvolen poslancem Říšské rady (celostátní parlament) za kurii venkovských obcí, obvod Valašské Meziříčí, Uherský Brod, Místek. Mandát obhájil ve volbách roku 1907, konaných již podle rovného volebního práva, bez kurií, kdy byl zvolen za český okrsek Morava 17. Zasedl v poslanecké frakci Český katolicko-národní klub. Opětovně získal za tentýž obvod poslanecké křeslo ve volbách roku 1911. Usedl nyní do parlamentního klubu Katolická národní strana. V Říšské radě setrval až do konce monarchie.[6]
V roce 1902 se stal poslancem Moravského zemského sněmu, kde zasedal do roku 1914.[7] Uspěl v zemských volbách roku 1902 za kurii venkovských obcí, obvod Uherský Brod. Mandát obhájil v zemských volbách roku 1906, nyní za českou kurii venkovských obcí, obvod Uherský Brod, Bojkovice, Valašské Klobouky. Opětovně zde byl zvolen v zemských volbách roku 1913.[8] V zemském sněmu i na Říšské radě působil jako předseda klubu katolických poslanců. V roce 1907 byl zvolen místopředsedou Národního klubu českých poslanců na říšské radě a stal se spoluzakladatelem Slovanského centra a místopředsedou Slovanské jednoty. Od roku 1908 do roku 1912 byl náměstkem zemského moravského hejtmana.
Během světové války byla Hrubanova Katolická národní strana nadále loajální k monarchii a veřejně se distancovala od českého domácího a zahraničního odboje. Ještě v říjnu 1918 prohlásil Hruban: „My, čeští katolíci, nemáme nic společného s ostatními českými stranami, které chtějí samostatnost českého státu. My představujeme konzervativní český monarchismus. Chceme, aby česká samostatnost byla řešena pod korunou habsburskou.“[4]
Vzhledem k dynamice vývoje se ale již koncem října 1918 zúčastnil jednání zástupců domácího i zahraničního odboje v Ženevě o budoucí podobě státu.[9] Byl delegován svou stranou do Národního výboru československého. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. Jako ministr bez portfeje se stal v letech 1918–1919 členem první československé vlády vedené Karlem Kramářem. Za svůj prorakouský aktivismus z dob před rokem 1918 byl ovšem terčem kritiky.[4] Spolu s Msgre. Janem Šrámkem se zasloužil o sjednocení různých křesťanských frakcí do Čsl. strany lidové (1919). V letech 1919–1938 zastával funkci místopředsedy Ústředního výkonného výboru ČSL a moravského zemského výboru.
V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění ČSR .[10] Vykonával funkci místopředsedy sněmovny Národního shromáždění. Předsedal ústavně právnímu výboru a jako místopředseda působil v iniciativním výboru poslanecké sněmovny.
V parlamentních volbách v roce 1925 získal za lidovce senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. V senátu setrval až do jeho zrušení v roce 1939. Krátce předtím, v prosinci 1938, ještě přestoupil do nově zřízené Strany národní jednoty. V letech 1926–1929 působil jako předseda a v letech 1929–1939 jako místopředseda senátu.[11][12][13]
Byl také spoluzakladatelem a členem několika katolických, vlasteneckých, kulturních a uměleckých spolků. Roku 1937 byl jmenován rytířem-velkokřižníkem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Krátce po Mnichovské dohodě se stáhl z politického života. Za německé okupace byl nacisty zatčen a 5. dubna 1945 byl popraven jeho starší syn JUDr. Vladimír Hruban, papežský komoří.
Mořic Hruban zemřel na záchvat mrtvice 16. září 1945 a je pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci.
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... : Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online.
- ↑ MALÍŘ, Jiří - MAREK, Pavel a kol.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 258.
- ↑ a b c kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 190–191.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 483. Dále jen: Česká společnost 1848-1918.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Česká společnost 1848-1918. 675
- ↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4.
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 106–108.
- ↑ Mořic Hruban . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mořic Hruban na Wikimedia Commons
- Osoba Mořic Hruban ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Mořic Hruban
- Mořic Hruban – životopis na stránkách Úřadu vlády republiky
- Mořic Hruban Archivováno 7. 7. 2020 na Wayback Machine. – životopis v internetové verzi encyklopedie KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století Archivováno 29. 3. 2015 na Wayback Machine.
- Politik před říjnem 1918 i po něm Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobný životopis, události roku 1918 a 1938, citace z pamětí.
Literatura
- J. Drábek (ed.): Z časů nedlouho zašlých.Vzpomínky Dr. Mořice Hrubana. Řím - Los Angeles 1967.130 s.
- P. Marek: Mořic Hruban. In: Osobnosti Olomouckého kraje 1850-2008. Olomouc 2008, s. 49-51.
- P. Marek: Mořic Hruban. In: Pehr M. a kol.: Cestami křesťanské politiky. Praha 2008, s.97-98.
- P. Marek: Mořic Hruban: od prorakouského aktivismu k přitakání ČSR. In: Setkání. Olomouc 2010, s.37-45.
- M. Trapl: Odhalení busty JUDr. Mořice Hrubana, významného katolického politika z Olomouce, k 145. výročí jeho narození. In: Olomoucký archivní sborník, 6, 2008, s. 94-99.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk