A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
MVDr. Ing. František Reichel, CSc. | |
---|---|
František Reichel (2013) | |
Ministr bez portfeje ČSSR | |
Ve funkci: 3. prosince 1989 – 10. prosince 1989 | |
Místopředseda vlády národního porozumění | |
Ve funkci: 10. prosince 1989 – 6. dubna 1990 | |
Ministr – předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj | |
Ve funkci: 10. prosince 1989 – 6. dubna 1990 | |
Předchůdce | Karel Juliš |
Nástupce | Armin Delong |
Zastupitel obce Pohoří | |
Ve funkci: 2. listopadu 2002 – 21. října 2006 | |
Ve funkci: 16. října 2010 – 11. října 2014 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | KDU-ČSL (od 1970) |
Nestraník | |
v zastupitelstvu | nezávislý (2010–2014) |
Narození | 27. ledna 1938 Praha Československo |
Úmrtí | 20. listopadu 2020 (ve věku 82 let) Chotouň Česko |
Alma mater | VŠ veterinární v Brně VŠ veterinární Košice VŠE v Praze |
Profese | politik a veterinární lékař |
Commons | František Reichel |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Reichel (27. ledna 1938, Praha – 20. listopadu 2020, Chotouň) byl český a československý veterinář a politik Československé strany lidové, po sametové revoluci krátce ministr bez portfeje a místopředseda československé vlády.
Byl aktivním skautem (s přezdívkou Hroch) a členem sekulárního františkánského řádu.[1][2]
Biografie
Vystudoval Vysokou školu veterinární v Brně a nastoupil jako veterinář v Tachově, kde byl později vedoucím veterinárního střediska. Od roku 1967 pracoval na generálním ředitelství Spofa. Od roku 1973 byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu pro biofaktory a veterinární léčiva v Jílovém u Prahy. Zde vedl odbor klinického výzkumu a vědeckých informací. V roce 1975 obhájil dizertaci na Vysoké škole veterinární v Košicích a absolvoval také VŠE v Praze. Od roku 1989 působil na postu ředitele Výzkumného ústavu pro biofaktory a veterinární léčiva. Politicky se angažoval v Československé straně lidové, od roku 1974 jako člen jejího ústředního výboru. Po sametové revoluci se stal jejím druhým místopředsedou.[3][4]
V prosinci 1989 se stal ministrem bez portfeje v československé vládě Ladislava Adamce (i pod vedením Mariána Čalfy).[3] V následné vládě Mariána Čalfy (vláda národního porozumění) zastával do dubna 1990 post jejího místopředsedy a zároveň ministra – předsedy Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj.[5][6] Ve vládě skončil, protože byl zmíněn jako informátor vojenské kontrarozvědky (krycí jméno PETR) z dob komunistického režimu (roky 1962–1969). V roce 2008 se uváděl coby předseda správní rady Olivovy nadace, předtím působil coby předseda představenstva CHRISTIANA a. s.. Bytem se uváděl ve vesnici Chotouň.[7][8]
Byl aktivní v komunální politice. V komunálních volbách roku 2002 byl zvolen do zastupitelstva obce Pohoří za KDU-ČSL. O zvolení se neúspěšně pokoušel v komunálních volbách roku 2006. Opětovně byl do zastupitelstva zvolen v komunálních volbách roku 2010.
Zemřel tragicky 20. listopadu 2020 během procházky v lese nedaleko Chotouně ve věku 82 let.[9][10]
Odkazy
Reference
- ↑ https://www.ofm.cz/2020/11/21/zemrel-frantisek-reichel-ofs/
- ↑ https://www.frantiskani.cz/index.php/2021/02/28/rantisek-reichel-ofs-1938-2020-opravdovy-sekularni-frantiskan/
- ↑ a b Životopisy nových členů vlády. Rudé právo. Prosinec 1989, roč. 70., čís. 285, s. 4. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1433.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1449.
- ↑ Vláda Mariána Čalfy (10.12.1989-27.06.1990) . vlada.cz . Dostupné online.
- ↑ NEZVEŘEJNĚNO 7 . szcpv.org . Dostupné online.
- ↑ Samet spíše smirkový a špinavý . britskelisty.cz . Dostupné online.
- ↑ Zemřel vědec a bývalý politik František Reichel. Novinky.cz . Borgis . Dostupné online.
- ↑ Katolický týdeník 49/2020, s. 8
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu František Reichel na Wikimedia Commons
- Medailonek na Paměti národa (Příběhy našich sousedů, Říčany)
- František Reichel – profil v Rudém právu při nástupu do funkce
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk