Monte-Carlo Masters - Zákldné pojmy z elektrotechniky

Monte-Carlo Masters
Monte-Carlo Masters
	Rolex Monte-Carlo Masters
	Centr Rainiera III. Monte Carlo Country Clubu
Založeno	1897
Odehráno	Monte-Carlo Rolex Masters 2024
Místo	Roquebrune-Cap-Martin Francie
Dějiště	Monte Carlo Country Club
Souřadnice	43°45′6″ s. š., 7°26′27″ v. d.
Povrch	antuka / venku
Soutěže	56 dvouhra (28 kval.) / 28 čtyřhra
Dotace	6 410 670 EUR
Prize money	5 950 575 EUR
Období	duben
Ředitel	David Massey
ATP Tour
1970–1972; 1974–1977; 1978–1989	Super Series (Grand Prix); World Championship Tennis; Super Series (Grand Prix)
1990–1992	Series Single Week
1993–1999	Super 9
2000–2008	Masters Series
2009–	ATP Tour Masters 1000
	montecarlotennismasters.com/en/ Některá data mohou pocházet z datové položky.

Monte-Carlo Masters, oficiálně Rolex Monte-Carlo Masters, je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v Monte Carlo Country Clubu, ležícím na území francouzské obce Roquebrune-Cap-Martin v departementu Alpes-Maritimes při severovýchodní hranici Monaka.^[1] Na okruhu ATP Tour se řadí do devítidílné kategorie ATP Tour Masters 1000, jako první ze tří turnajů hraných na antuce.^[2]

V roce 2006 se hlavním partnerem stala švýcarská hodinářská firma Rolex, jejíž jméno nese oficiální název.^[3]^[2] Spolu s grandslamem Roland Garros a Hamburg European Open patří k nejstarším turnajům v kontinentální Evropě.^[2]

V otevřené éře tenisu monacký titul obhájilo šest tenistů, Ilie Năstase (1971–1973), Björn Borg (1979–1980), Thomas Muster (1995–1996), Juan Carlos Ferrero (2002–2003), rekordman s jedenácti trofejemi Rafael Nadal (2005–2012, 2016–2018) a Stefanos Tsitsipas (2021–2022). Posledním nenasazeným vítězem je Rakušan Thomas Muster z ročníku 1992.^[4]

Historie

Turnaj byl založen v roce 1897 a premiérový ročník otevřené éry proběhl v sezóně 1969. Monte-Carlo Masters probíhá každoročně v dubnovém termínu na otevřených antukových dvorcích Monte Carlo Country Clubu. Areál zahrnuje 21 antukových kurtů, z toho 13 osvětlených.^[5] Kapacita centrálního dvorec Rainiera III. (Court Rainier III) činí 10 500 diváků.^[1] Pojmenován byl po monackém knížeti a příznivci tenisu Rainieru III. Prezidentkou klubu se v roce 1972 stala jeho starší sestra princezna Antoinette Monacká, od níž vedení roku 2008 převzala dcera Elisabeth-Anna de Massy, působící také v roli prezidentky monacké tenisové federace. Po jejím úmrtí v červnu 2020 přešlo prezidentství klubu i federace na její dceru Melanii-Antoinettu de Massy. Tradicí se stalo předávání pohárů vítězům členy vládnoucí monacké dynastie Grimaldiů.^[2]

V rámci série Masters se nejedná o událost s povinným startem hráčů. Zvláštní pravidla tak upravují přidělování bodů i počet hráčů. Z hlediska startujících do soutěže dvouhry a čtyřhry nastupuje počet tenistů obvyklý pro nižší kategorii ATP Tour 500, zatímco body jsou přidělovány podle rozpisu kategorie Masters 1000.

V letech 1970–1972 a 1978–1989 se jednalo o velký turnaj v rámci okruhu Grand Prix, v němž se řadil do nejvyšší kategorie Grand Prix Super Series. Pro rok 1973 se stal součástí okruhu Rothmans Spring Mediterranean Circuit.^[6] Mezi roky 1974–1977 pak náležel do túry World Championship Tennis. Se vznikem okruhu ATP Tour v sezóně 1990 se turnaj stal jeho součástí v kategorii Championship Series Single Week, která následně nesla různé názvy.

Španěl Rafael Nadal získal v letech 2005–2012 osm titulů v řadě, čímž se stal prvním mužským tenistou v historii, který dokázal osmkrát zvítězit na témže turnaji bez přerušení. Ve finále ročníku 2010 porazil krajana Fernanda Verdasca 6–0 a 6–1, což znamenalo vůbec nejkratší finále v sérii Masters, počítané od roku 1990.^[7] Trofejí z roku 2017 pak Nadal vybojoval jubilejní padesáté turnajové vítězství na antuce, čímž překonal historický rekord 49 antukových titulů Argentince Guillerma Vilase a zároveň se stal prvním tenistou otevřené éry, který dokázal jeden turnaj ovládnout desetkrát.^[8] Rekord posunul v roce 2018 jedenáctým triumfem.^[9] Ročník 2020 se nekonal pro přerušení sezóny v důsledku pandemie covidu-19. Pro platná koronavirová omezení na francouzském území se ročník 2021 hrál bez přítomnosti diváků.^[10] V letech 2005–2022 byl ředitelem turnaje Željko Franulović. V červenci 2022 jej nahradil David Massey, výkonný viceprezident ATP pro Evropu.^[11]^[12]

Minimálně tři tituly v otevřené éře získali Ilie Năstase (3), Thomas Muster (3), Björn Borg (3), Rafael Nadal (11) a Stefanos Tsitsipas (3).^[13]

Přehled finále

Dvouhra

Rok	vítěz	finalista	výsledek
1897	Reginald Doherty	Conway W. Blackwood Price	6–2, 6–1, 6–2^[14]
1898	Reginald Doherty (2)	Victor Voss	4–6, 6–3, 6–3, 4–0^skreč^[14]
1899	Reginald Doherty (3)	Victor Voss	6–2^skreč^[14]
1900	Lawrence Doherty	ročník možná neodehrán^{^{[p. 1]}}
1901	Lawrence Doherty (2)	Wilberforce Eaves	6–2, 5–7, 6–1
1902	Reginald Doherty (4)	George Hillyard	6–1, 6–4, 6–3^[14]
1903	Reginald Doherty (5)	Frank Riseley	6–1, 14–16^skreč^[14]
1904	Reginald Doherty (6)	Josiah Ritchie	6–1, 7–5, 3–6, 7–5^[14]
1905	Lawrence Doherty (3)	Josiah Ritchie	6–4, 8–6, 6–4
1906	Lawrence Doherty (4)	Wilberforce Eaves	6–3, 11–9
1907	Josiah Ritchie	Lawrence Doherty	8–6, 7–5, 8–6
1908	Anthony Wilding	Wilberforce Eaves	6–3, 2–6, 6–3, 4–6, 6–0
1909	Fred Alexander	Lawrence Doherty	7–5, 6–4, 6–1
1910	Max Decugis	Josiah Ritchie	6–3, 6–0, 6–0
1911	Anthony Wilding (2)	Max Decugis	5–7, 1–6, 6–3, 6–0, 6–1
1912	Anthony Wilding (3)	C. Moore	6–3, 6–0, 6–0
1913	Anthony Wilding (4)	Félix Poulin	6–0, 6–2, 6–1
1914	Anthony Wilding (5)	Gordon Lowe	6–2, 6–3, 6–2
1919	Nicolae Mișu	Max Decugis	6–2, 6–0
1920	Gordon Lowe	Josiah Ritchie	7–5, 6–2
1921	Gordon Lowe (2)	Algernon Kingscote	6–1, 0–6, 6–4, 6–2
1922	Giovanni Balbi di Robecco	Alain Gerbault	6–1, 6–4, 6–3
1923	Gordon Lowe (3)	Leighton Crawford	6–2, 6–4, 6–4
1924	Leighton Crawford	Leonce Aslangul	6–4, 3–6, 6–2
1926	Béla von Kehrling	Charles Kingsley	6–4, 6–1, 6–3
1927	Béla von Kehrling (2)	Erik Worm	bez boje
1928	Henri Cochet	Béla von Kehrling	3–6, 2–6, 6–3, 6–3, 6–2
1929	Henri Cochet (2)	Umberto De Morpurgo	8–6, 6–4, 6–4
1930	William Tilden	Henry Austin	6–4, 6–4, 6–1
1931	Henri Cochet (3)	George Lyttleton-Rogers	7–5, 6–2, 6–4
1932	Roderich Menzel	George Lyttleton-Rogers	6–4, 7–5, 6–2
1933	Henry Austin	George Lyttleton-Rogers	11–9, 6–3, 7–5
1934	Henry Austin (2))	Giorgio de Stefani	6–1, 8–6, 6–4
1935	Giovanni Palmieri	Henry Austin	6–1, 6–1, 7–5
1936	Gottfried von Cramm	Henner Henkel	4–6, 4–6, 7–5, 6–4, 7–5
1937	Gottfried von Cramm (2)	Christian Boussus	6–2, 3–6, 6–2, 2–6, 6–2
1938	Franjo Punčec	Christian Boussus	6–0, 6–1, 6–1
1939	Pierre Pellizza	Yvon Petra	6–8, 6–3, 6–4, 6–2
1946	Pierre Pellizza (2)	Yvon Petra	6–3, 6–2, 4–6, 6–3
1947	Lennart Bergelin	Budge Patty	6–3, 6–8, 1–6, 6–2, 8–6
1948	József Asbóth	Giovanni Cucelli	6–3, 6–2, 5–7, 6–2
1949	Frank Parker	Giovanni Cucelli	2–6, 6–3, 6–0, 6–4
1950	Jaroslav Drobný	William Talbert	6–4, 6–4, 6–1
1951	Straight Clark	Fred Kovaleski	1–6, 6–4, 6–4, 1–6, 10–8
1952	Frank Sedgman	Jaroslav Drobný	7–5, 6–2, 5–7, 6–1
1953	Władysław Skonecki	Jaroslav Drobný	6–3, 6–4, 11–9
1954	Lorne Main	Tony Vincent	9–7, 3–6, 7–5, 6–4
1955	Władysław Skonecki (2)	Budge Patty	6–4, 6–2, 8–6
1956	Hugh Stewart	Tony Vincent	1–6, 8–6, 6–0, 6–2
1957	Jacques Brichant	Paul Remy	3–6, 5–5 (přerušeno)
1958	Robert Haillet	Jaroslav Drobný	6–4, 6–4, 6–3
1959	Robert Haillet (2)	Budge Patty	9–7, 6–3, 4–6, 6–3
1960	Andrés Gimeno	Mike Davies	8–6, 6–3, 6–4
1961	Nicola Pietrangeli	Pierre Darmon	6–4, 1–6, 6–3, 6–3
1962	Pierre Darmon	Boro Jovanović	6–2, 6–1, 6–3
1963	Pierre Darmon (2)	Jan-Erik Lundqvist	6–2, 2–6, 6–1, 5–7, 6–4
1964	Martin Mulligan	Jan-Erik Lundqvist	6–4, 6–4
1965	István Gulyás	Jiří Javorský	6–3, 7–9, 8–6, 6–4
1966	Manuel Santana	Nicola Pietrangeli	8–6, 4–6, 6–4, 6–1
1967	Nicola Pietrangeli (2)	Martin Mulligan	6–3, 3–6, 6–3, 6–1
1968	Nicola Pietrangeli (3)	Alexandr Metreveli	6–2, 6–2
1969	Tom Okker	John Newcombe	8–10, 6–1, 7–5, 6–3
1970	Željko Franulović	Manuel Orantes	6–4, 6–3, 6–3
1971	Ilie Năstase	Tom Okker	3–6, 8–6, 6–1, 6–1
1972	Ilie Năstase (2)	František Pála	6–1, 6–0, 6–3
1973	Ilie Năstase (3)	Björn Borg	6–4, 6–1, 6–2
1974	Andrew Pattison	Ilie Năstase	5–7, 6–3, 6–4
1975	Manuel Orantes	Bob Hewitt	6–2, 6–4
1976	Guillermo Vilas	Wojciech Fibak	6–1, 6–1, 6–4
1977	Björn Borg	Corrado Barazzutti	6–3, 7–5, 6–0
1978	Raúl Ramírez	Tomáš Šmíd	6–3, 6–3, 6–4
1979	Björn Borg (2)	Vitas Gerulaitis	6–2, 6–1, 6–3
1980	Björn Borg (3)	Guillermo Vilas	6–1, 6–0, 6–2
1981	bez vítěze	Jimmy Connors Guillermo Vilas	5–5 (přerušeno pro déšť)
1982	Guillermo Vilas (2)	Ivan Lendl	6–1, 7–6, 6–3
1983	Mats Wilander	Mel Purcell	6–1, 6–2, 6–3
1984	Henrik Sundström	Mats Wilander	6–3, 7–5, 6–2
1985	Ivan Lendl	Mats Wilander	6–1, 6–3, 4–6, 6–4
1986	Joakim Nyström	Yannick Noah	6–3, 6–2
1987	Mats Wilander (2)	Jimmy Arias	4–6, 7–5, 6–1, 6–3
1988	Ivan Lendl (2)	Martín Jaite	5–7, 6–4, 7–5, 6–3
1989	Alberto Mancini	Boris Becker	7–5, 2–6, 7–6, 7–5
1990	Andrej Česnokov	Thomas Muster	7–5, 6–3, 6–3
1991	Sergi Bruguera	Boris Becker	5–7, 6–4, 7–6^(8–6), 7–6^(7–4)
1992	Thomas Muster	Aaron Krickstein	6–3, 6–1, 6–3
1993	Sergi Bruguera (2)	Cédric Pioline	7–6^(7–2), 6–0
1994	Andrij Medveděv	Sergi Bruguera	7–5, 6–1, 6–3
1995	Thomas Muster (2)	Boris Becker	4–6, 5–7, 6–1, 7–6^(8–6), 6–0
1996	Thomas Muster (3)	Albert Costa	6–3, 5–7, 4–6, 6–3, 6–2
1997	Marcelo Ríos	Àlex Corretja	6–4, 6–3, 6–3
1998	Carlos Moyà	Cédric Pioline	6–3, 6–0, 7–5
1999	Gustavo Kuerten	Marcelo Ríos	6–4, 2–1^skreč
2000	Cédric Pioline	Dominik Hrbatý	6–4, 7–6^(7–3), 7–6^(8–6)
2001	Gustavo Kuerten (2)	Hišám Arází	6–3, 6–2, 6–4
2002	Juan Carlos Ferrero	Carlos Moyà	7–5, 6–3, 6–4
2003	Juan Carlos Ferrero (2)	Guillermo Coria	6–2, 6–2
2004	Guillermo Coria	Rainer Schüttler	6–2, 6–1, 6–3
2005	Rafael Nadal	Guillermo Coria	6–3, 6–1, 0–6, 7–5
2006	Rafael Nadal (2)	Roger Federer	6–2, 6–7^(2–7), 6–3, 7–6^(7–5)
2007	Rafael Nadal (3)	Roger Federer	6–4, 6–4
2008	Rafael Nadal (4)	Roger Federer	7–5, 7–5
2009	Rafael Nadal (5)	Novak Djoković	6–3, 2–6, 6–1
2010	Rafael Nadal (6)	Fernando Verdasco	6–0, 6–1
2011	Rafael Nadal (7)	David Ferrer	6–4, 7–5
2012	Rafael Nadal (8)	Novak Djoković	6–3, 6–1
2013	Novak Djoković	Rafael Nadal	6–2, 7–6^(7–1)
2014	Stan Wawrinka	Roger Federer	4–6, 7–6^(7–5), 6–2
2015	Novak Djoković (2)	Tomáš Berdych	7–5, 4–6, 6–3
2016	Rafael Nadal (9)	Gaël Monfils	7–5, 5–7, 6–0
2017	Rafael Nadal (10)	Albert Ramos-Viñolas	6–1, 6–3
2018	Rafael Nadal (11)	Kei Nišikori	6–3, 6–2
2019	Fabio Fognini	Dušan Lajović	6−3, 6−4
2020	zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021	Stefanos Tsitsipas	Andrej Rubljov	6–3, 6–3
2022	Stefanos Tsitsipas (2)	Alejandro Davidovich Fokina	6–3, 7–6^(7–3)
2023	^{^{[p. 2]}}Andrej Rubljov	Holger Rune	5−7, 6−2, 7−5
2024	Stefanos Tsitsipas (3)	Casper Ruud	6–1, 6–4

Čtyřhra

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Monte-Carlo_Masters
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Príbuzné výrazy:

Javy v polovodičoch
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia

Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Otevřená éra (od 1969)^[2]

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[p. 1]

[p. 2]