Wout van Aert
Van Aert v roce 2022
Osobní informace
Datum narození	15. září 1994 (29 let)
Místo narození	Herentals, Vlámsko, Belgie[1]
Stát	Belgie Belgie
Výška	190 cm[1]
Hmotnost	78 kg[1]
Týmové informace
Současný tým	Visma–Lease a Bike
Disciplína	silniční cyklistika cyklokros
Role	závodník
Typ jezdce	cyklokrosař všestranný (silnice)
Amatérské týmy
2018–2019	Cibel–Cebon Offroad Team
Profesionální týmy
2013 2014–2016 2017–2018 2019–	Telenet–Fidea Vastgoedservice–Golden Palace Vérandas Willems–Crelan Team Jumbo–Visma[2]
Úspěchy
Cyklokros Mistr světa (2016, 2017, 2018) Národní šampion (2016, 2017, 2018, 2021, 2022) UCI World Cup (2015–16, 2016–17, 2020–21) BPost Bank Trofee (2014–15, 2015–15, 2016–17) Superprestige (2015–16) Silniční cyklistika Grand Tours Tour de France Bodovací soutěž (2022) 9 etap (2019, 2020, 2021, 2022) 1 týmová časovka (2019) Cena bojovnosti (2022) Etapové závody Tour of Britain (2021, 2023) Danmark Rundt (2018) Jednodenní závody a klasiky Národní šampion v silničním závodu (2021) Národní šampion v časovce (2019, 2020, 2023) Milán – San Remo (2020) E3 Saxo Bank Classic (2022, 2023) Strade Bianche (2020) Gent–Wevelgem (2021) Amstel Gold Race (2021) Omloop Het Nieuwsblad (2022) Bretagne Classic (2022) Coppa Bernocchi (2023) Kuurne–Brusel–Kuurne (2024)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Olympijské hry
stříbro	2020 Tokio	silniční závod
Mistrovství světa v cyklokrosu
zlato	2014 Hoogerheide	Under-23
zlato	2016 Heusden–Zolder	Elite
zlato	2017 Bieles	Elite
zlato	2018 Valkenbrug	Elite
stříbro	2015 Tábor	Elite
stříbro	2019 Bogense	Elite
stříbro	2021 Oostende	Elite
stříbro	2023 Hoogerheide	Elite
stříbro	2012 Koksijde	Junior
bronz	2013 Louisville	Under-23
Mistrovství světa v silniční cyklistice
stříbro	2020 Imola	Silniční závod
stříbro	2020 Imola	Časovka
stříbro	2021 Lovaň	Časovka
stříbro	2023 Glasgow	Silniční závod
Mistrovství Evropy v cyklokrosu
zlato	2014 Lorsch	Under-23
stříbro	2015 Huijbergen	Elite
stříbro	2018 Rosmalen	Elite
bronz	2016 Pontchâteau	Elite
Mistrovství Evropy v silniční cyklistice
stříbro	2023 Drenthe	Silniční závod
bronz	2018 Glasgow	Silniční závod
bronz	2023 Drenthe	Časovka

Wout van Aert (* 15. září 1994) je belgický profesionální silniční cyklista a cyklokrosař jezdící za UCI WorldTeam Visma–Lease a Bike.^[3] Je elitním mistrem světa v cyklokrosu z let 2016, 2017 a 2018. V březnu 2019 se připojil k Teamu Jumbo–Visma^[2] poté, co předčasně ukončil svůj kontrakt s týmem Vérandas Willems–Crelan v říjnu 2018. Je považován za jednoho z nejvíce všestranných závodníků své generace.^[4]

Kariéra

Začátky

Van Aert se narodil ve vlámském městě Herentals do rodiny bez zapojení do světa profesionální silniční cyklistiky. Svou závodní kariéru začal v cyklokrosu, v tomto cyklistickém odvětví se stal opakovaně mistrem světa (2016, 2017, 2018) a mistrem Belgie (2016, 2017, 2018, 2021 a 2022).

V roce 2018 se zúčastnil klasiky Strade Bianche, která se z části jela na štěrkových cestách v prudkém dešti. V průběhu závodu zaútočil spolu s Romainem Bardetem a jel s ním na čele po většinu ze závěrečných 40 km závodu. Ze stíhací skupiny však zaútočil Tiesj Benoot a na posledním štěrkovém sektoru je dojel a následně i předjel. Benoot si sólo dojel pro vítězství, pro druhé místo si se ztrátou 39 sekund dojel Bardet, jenž van Aerta odpáral v posledním kilometru. Van Aert ve výsledku dojel třetí se ztrátou dalších 19 sekund i přesto, že na závěrečném stoupání v Sieně spadl.^[5]

Kontroverze kolem přestupu

V roce 2018 závodil van Aert na silnici za tým Vérandas Willems–Crelan. V průběhu sezóny vyjádřil svou nespokojenost s tím, že se měl tým spojit s týmem Roompot–Nederlandse Loterij před sezónou 2019. Vzhledem k tomu, že již podepsal kontrakt s UCI WorldTeamem Team Jumbo–Visma od sezóny 2020, se rozhodl v září 2018 rozvázat svou smlouvu s týmem Vérandas Willems–Crelan. Sniper Cycling, vlastníci týmu Vérandas Willems–Crelan, požadovali v případě toho, že by van Aert podepsal kontrakt s jiným týmem pro sezónu 2019, kompenzační částku v hodnotě 500 000 €. Tým LottoNL–Jumbo měl zájem o to podepsat van Aerta o rok dříve, než bylo původně plánováno^[6] a v prosinci 2018 bylo oznámeno, že se van Aert k týmu připojí již 1. března 2019.^[2]

Team Jumbo–Visma (2019–)

Sezóna 2019

V červnu vyhrál van Aert 2 etapy a bodovací soutěž na Critériu du Dauphiné, stal se národním šampionem v časovce a získal třetí místo v silničním závodu.^[7] V červenci byl van Aert jmenován na startovní listině Tour de France 2019.^[8] V průběhu závodu vyhrál desátou etapu v hromadném sprintu před Eliou Vivianim a Calebem Ewanem.^[9] 19. července měl van Aert těžkou nehodu na trati třinácté etapy, individuální časovky, v Pau, kvůli níž musel z Tour odstoupit. Zpočátku nebylo jasné, zdali se stihne vyléčit do cyklokrosové sezóny, nebo jestli nebude muset vynechat klasiky na začátku sezóny 2020.^[10]

Van Aert později řekl v novinách Het Laatste Nieuws, že jeho nehoda byla tak vážná, že mohla potenciálně ukončit jeho kariéru, i proto, že lékaři při operaci udělali chybu, když pořádně neodoperovali jednu jeho šlachu.^[11] V prosinci získal van Aert ocenění Vlám roku.^[12]

Sezóna 2020

1. srpna van Aert vyhrál klasiku Strade Bianche, první závod série UCI World Tour po nucené pauze způsobené pandemií covidu-19, díky sólo nástupu zhruba 13 km před cílem.^[13] Následující týden vyhrál monument Milán – San Remo ve sprintu proti obhájci vítězství Julianu Alaphilippovi po úspěšnému útoku při sjezdu z vrcholu Poggio.^[14] 2. září van Aert vyhrál pátou etapu Tour de France z Gapu do Privasu v redukovaném hromadném sprintu.^[15] O 2 dny později pak vyhrál sedmou etapu z Millau do Lavauru, znovu ve sprintu.^[16] Na mistrovství světa v silniční cyklistice získal van Aert stříbro v časovce i v silničním závodu.

Sezóna 2021

Van Aert zahájil svou silniční sezónu 2021 6. března na klasice Strade Bianche, kde se z pozice obhájce vítězství umístil na čtvrtém místě.^[17] Následně se zúčastnil Tirrena–Adriatica, kde se mu povedlo vyhrát úvodní etapu proti sprinterům jako Caleb Ewan nebo Elia Viviani. Na závěr závodu vyhrál poslední, sedmou etapu, individuální časovku na 10,1 km, díky čemuž si zajistil druhé místo v celkovém pořadí za vítězem Tour 2020 Tadejem Pogačarem. K tomu také vyhrál v bodovací soutěži.^[18] Van Aert dojel třetí na monumentu Milán – San Remo za Jasperem Stuyvenem a Ewanem.^[19] 28. března si van Aert dosprintoval pro vítězství na klasice Gent–Wevelgem poté, co se dostal do čelní skupiny v úvodu závodu.^[20] 18. dubna van Aert vyhrál klasiku Amstel Gold Race v těsném sprintu, který byl rozhodnut až za pomocí cílové fotografie, proti Tomu Pidcockovi.^[21]

7. července vyhrál van Aert jedenáctou etapu Tour de France, klasifikovanou jako horskou, po sólo nástupu při posledním výjezdu na Mont Ventoux 32 km před cílem. Po dojezdu van Aert řekl, že toto vítězství považuje za největší ve své kariéře.^[22] O 10 dní později vyhrál van Aert dvacátou etapu, individuální časovku. Trasu dlouhou 30,8 km zajel v čase 35 minut a 53 sekund.^[23] Na závěr závodu vyhrál i dvacátou první etapu s cílem na pařížském bulváru Champs-Élysées v hromadném sprintu, v němž porazil Jaspera Philipsena a Marka Cavendishe. Stal se tak prvním závodníkem, jemuž se povedlo vyhrát sprinterskou etapu, časovku a horskou etapu v jednou ročníku Tour od roku 1979, kdy se tento úspěch podařil Bernardu Hinaultovi.^[24] Na letních olympijských hrách v japonském Tokiu získal van Aert stříbrnou medaili poté, co vyhrál sprint stíhací skupiny o druhé místo se ztrátou minuty a 7 sekund na vítězného Richarda Carapaze.^[25] V září van Aert vyhrál celkové pořadí a 4 etapy na závodu Tour of Britain.^[26] Na mistrovství světa v silniční cyklistice získal van Aert stříbro v časovce poté, co ho o 6 sekund porazil Filippo Ganna.^[27]

Sezóna 2022

Svou silniční sezónu 2022 začal van Aert na konci února na klasice Omloop Het Nieuwsblad, kterou vyhrál po 13 km dlouhém sólu.^[28] Následně se zúčastnil etapového závodu Paříž–Nice, kde zvítězil ve čtvrté etapě, individuální časovce, a v bodovací soutěži.^[29] Na prvním monumentu sezóny, Milán – San Remo, dojel van Aert osmý.^[30] O několik dní později van Aert vyhrál E3 Saxo Bank Classic po nástupu s týmovým kolegou Christophem Laportem na Paterbergu 40 km před cílem. Do cíle v Harelbeke dojeli s náskokem více než minuty a půl na ostatní závodníky.^[31] 2 dny před startem monumentu Kolem Flander byl van Aert pozitivně otestován na covid-19 a musel se vzdát účasti jak na tomto závodu, tak na Amstel Gold Race, kde měl obhajovat vítězství.^[32] Po dvou týdnech bez závodění se van Aert vrátil na třetím monumentu sezóny Paříž–Roubaix, kde vyhrál sprint stíhací skupiny o druhé místo.^[33] O týden později dojel třetí při svém debutu na ardenském monumentu Lutych–Bastogne–Lutych.^[34] V rámci přípravy na Tour de France se van Aert zúčastnil Critéria du Dauphiné, kde vyhrál bodovací soutěž a etapy 1 a 5.^[35] Vítězství mohl získat i ve třetí etapě, avšak začal slavit příliš brzy a David Gaudu ho stihl těsně před cílovou páskou předjet. Van Aert se tak musel smířit s druhým místem.^[36]

Van Aert odstartoval Tour de France třemi druhými místy v úvodní časovce a sprinterských etapách 2 a 3.^[37] Po druhé etapě se ujal vedení v celkovém pořadí i bodovací soutěži.^[38] Od čtvrté etapy se očekávalo, že skončí hromadným sprintem podobně jako předchozí 2 etapy. 10 km před cílem na stoupání Côte du Cap Blanc-Nez však Team Jumbo–Visma připravil útok van Aerta. Ten se na vrcholu stoupání odtrhnul od pelotonu a sólo dojel do cíle. Své vítězství ve finiši oslavil máváním rukama jako kdyby létal.^[39] V páté etapě van Aert pomáhal lídrům svého týmu Jonasi Vingegaardovi a Primoži Rogličovi limitovat ztráty, které nabrali na dlážděných sektorech, jež jsou běžnou součástí klasiky Paříž–Roubaix.^[40] V šesté etapě se van Aert dostal do úniku, ale byl později dojet a následně odpadl z pelotonu. Ztratil tak žlutý dres pro lídra celkového pořadí. Za svou snahu získal po etapě cenu bojovnosti.^[41] V osmé etapě bylo původně očekáváno, že si o vítězství zabojují jezdci z úniku, ale Team Jumbo–Visma držel náskok vedoucí skupiny pod kontrolou a dojel ji před závěrečným stoupáním v Lausanne. Dojezd etapy skončil hromadným sprintem, v němž van Aert porazil Michaela Matthewse a držitele žlutého dresu Tadeje Pogačara a dojel si tak pro osmý etapový triumf na Tour v kariéře.^[42] Již na konci druhého týdne závodu měl van Aert v bodovací soutěži dostatek bodů k tomu, aby tuto klasifikaci vyhrál, vzhledem k tomu, že měl více než dvojnásobek bodů, než druhý Pogačar. V osmnácté etapě se van Aert dostal do úniku a zůstal v něm celý den. Na posledním stoupání, Hautacamu, odpáral Thibauta Pinota a Daniela Martíneze, počkal na Vingegaarda, jenž v ten moment jel ve žlutém dresu, a Pogačara a pomohl Vingegaardovi odpárat Pogačara. Vingegaard si pak dojel pro vítězství v etapě, čímž si zajistil celkové vítězství na Tour.^[43] Své představení na Tour van Aert završil vítězstvím ve dvacáté etapě, individuální časovce.^[44] Po dojezdu etapy byl zvolen za nejaktivnějšího závodníka celé Tour a o den později v cíli Tour na bulváru Champs-Élysées mu byla vedle zeleného dresu pro vítěze bodovací soutěže udělena i cena bojovnosti.^[45]

Sezóna 2023

Svou sezónu 2023 měl van Aert původně zahájit na Strade Bianche, ale kvůli nemoci se rozhodl svůj sezónní debut odložit na etapový závod Tirreno–Adriatico.^[46] Ten absolvoval jako domestik pro Primože Rogliče, jenž celý závod vyhrál společně se 3 etapami. Sám van Aert závod využil pro zlepšení své formy.^[47] Na monumentu Milán – San Remo dojel van Aert třetí poté, co dojel ve stíhací skupině za sólo vítězem Mathieu van der Poelem.^[48] Dalším závodem pro van Aerta byla E3 Saxo Classic. V průběhu závodu se byl schopen držet van der Poela i Tadeje Pogačara, s nimiž se ocitl na čele závodu. V cíli v Harelbeke je pak oba přesprintoval a obhájil tak své vítězství z předchozího ročníku.^[49]

Osobní život

V roce 2018 se van Aert oženil se Sarah de Bie. V roce 2021 se jim narodil první potomek, syn Georges, v roce 2023 pak druhý syn, Jerome.^[50] Jedním z bratranců van Aertova otce je bývalý nizozemský profesionální silniční cyklista Jos van Aert.^[51]

Hlavní výsledky

Cyklokros

Výsledky na šampionátech

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Wout_van_Aert
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

---



---

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk

---

Akce	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023	2024
Mistrovství světa	2	1	1	1	2	4	2	—	2	—
Mistrovství Evropy	2