A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Asimilace (latinsky assimilatio - začlenění, zarovnání) je v biologii proces přeměny výchozích látek, anorganických nebo cizích organických látek, na vlastní organické látky důležité pro živé organismy. Tyto produkty se nazývají asimiláty.
Podrobnější definice říká, že asimilace je anabolický metabolismus, při kterém jsou absorbovány cizí anorganické (někdy i organické látky) a přeměněny na složky organismu vlastní. Jedná se především o asimilaci uhlíku, dusíku, síry, fosfátů a minerálů. Opačná reakce se nazývá disimilace.
Asimilace uhlíku
Jedním z nejdůležitějších asimilačních procesů je začlenění uhlíku do živých organismů. Rozlišujeme asimilaci rostlinnou a živočišnou:
- Autotrofní organismy (rostliny a některé bakterie) asimilují uhlík z oxidu uhličitého CO2 během fotosyntézy. Produkují při tom energeticky bohaté jednoduché organické látky, které se v dalším metabolismu přeměňují na složitější molekuly. Příkladem je tvorba D-glukózy (C6H12O6) z oxidu uhličitého (CO2) a vody za použití sluneční energie:
- 6 H2O + 6 CO2→ C6H12O6 + 6 O2
- Heterotrofní organismy (živočichové, houby a většina bakterií) jsou závislé na autotrofních organismech, neboť k asimilaci uhlíku využívají jejich produkty vzniklé fotosyntézou. Z nich vytvářejí látky, které jsou vlastní jejich organismu.
Asimilace fosfátů
Kořeny rostlin z půdy získávají fosfáty tím, že asimilují ionty kyseliny fosforečné (HPO42−). Pro živočichy jsou fosfáty velmi důležité, neboť mimo jiné slouží pro fosforylaci adenosindifosfátu (ADP) na adenosintrifosfát (ATP), jedné z nejdůležitějších reakcích, která dodává energii všem živým organismům. Skupina (HPO42−) je používána i v dalších reakcích pro syntézu fosforečnanů cukru, fosfolipidů nebo nukleotidů.
Asimilace síry
Kořeny rostlin z půdy asimilují síru ve formě síranu (SO42−). Nejznámější sloučeninou s obsahem síry je aminokyselina cystein, která ve své molekule obsahuje thiolovou skupinu -SH. Podílí se významně na struktuře bílkovin (tvoří disulfidové můstky), udržení přiměřeného oxidačně-redukčního prostředí v buňce a účastní se mnoha metabolických drah. Látky odvozené od cysteinu jsou důležité pro svou antioxidativní povahu.
Asimilace dusíku
Rostliny a mnoho bakterií asimilují dusík svými kořeny z dusičnanů (NO3−) nebo amoniaku (NH4+), který pak používají k syntéze organických sloučenin obsahujících dusík. Asimilace dusičnanů a amoniaku umožňuje rostlinám produkovat všechny aminokyseliny nezbytné pro jejich metabolismus. Lidé a zvířata nemohou syntetizovat určité aminokyseliny sami a získávají je jako esenciální aminokyseliny z potravin, které pocházejí přímo nebo nepřímo z rostlin. Mezi esenciální aminokyseliny patří histidin, isoleucin, lysin, methionin, fenylalanin, threonin, tryptofan a valin.
Asimilace dusičnanů
Dusičnany (NO3−) se vstřebávají do kořenů rostlin a pomocí reduktázy jsou přeměněny na dusitany (NO2−). Při těchto reakcích je jako redukční činidlo využíván nikotinamidadenindinukleotidfosfát NADPH, který se přeměňuje na NADP+.
Asimilace amoniaku
Asimilace amoniaku probíhá pomocí glutamátu a adenosintrifosfátu ATP ve dvou krocích:
- Glutamát + NH4+ + ATP → glutamin + ADP + Pi (glutamát-amonný ligáza)
- Glutamin + 2-oxoglutarát + e− → 2 glutamát (glutamát syntáza)
Dusík zabudovaný do glutaminu a glutamátu se dále používá k syntéze aminokyselin.
Příklady biologické asimilace
- Fotosyntéza je proces probíhající v rostlinné buňce, během něhož se oxid uhličitý a voda mění na organické látky.
- Biologická fixace dusíku je proces, při kterém je dusík získáván z půdy symbiotickými bakteriemi, které žijí v kořenech určitých rostlin, například z čeledi bobovité.
- Trávení ve střevě a zabudování výsledných sloučenin do tkání, je proces nazývaný vstřebávání živin do těla živočichů.
Související články
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Assimilation (Biologie) na německé Wikipedii.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Assimilation (biology) na anglické Wikipedii.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk