A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Ču Jou-tun | |
---|---|
kníže z Čou | |
Doba vlády | 1426–1439 |
Posmrtné jméno | kníže Sien z Čou (周憲王) |
Tituly | následník knížete (世子, od 1391) kníže z Čou (周王, od 1426) |
Narození | 7. února 1379[1][2] Feng-jang |
Úmrtí | 8. července 1439[1] |
Předchůdce | Ču Su |
Nástupce | Ču Jou-ťüe |
Potomci | bezdětný |
Dynastie | Ming |
Otec | Ču Su |
Matka | paní Feng |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ču Jou-tun (čínsky pchin-jinem Zhū Yǒudùn, znaky zjednodušené 朱有炖, tradiční 朱有燉; 7. února 1379 – 8. července 1439), kníže z Čou, byl nejstarší syn Ču Sua, prvního knížete z Čou a pátého syna Chung-wua, prvního císaře říše Ming. Proslul jako básník, spisovatel a především dramatik v žánru ca-ťü.
Život
Ču Jou-tun se narodil 7. února 1379 ve Feng-jangu,[2] byl nejstarším synem Ču Sua, knížete z Čou a pátého syna Chung-wua, prvního císaře říše Ming. Matkou Ču Jou-tuna byla hlavní manželka Ču Sua, dcera generála Feng Šenga.[3] Žil s otcem ve Feng-jangu a od roku 1381 v jeho sídle v Kchaj-fengu, hlavním městě provincie Che-nan. Roku 1389 převzal správu knížecí domácnosti, když byl jeho otec mingskou vládou povolán do Nankingu, hlavního města říše Ming, kvůli svému chování (bez povolení odcestoval do Feng-jangu). Ču Su se do Kchaj-fengu vrátil až na přelomu let 1391/1392. Mezitím byl na jaře 1391 Ču Jou-tun jmenován otcovým následníkem (š’-c’, čínsky pchin-jinem shìzǐ, znaky 世子).[3]
Na jaře (třetí den třetího měsíce) 1395 se Ču Jou-tun oženil s dcerou vojenského velitele Lü Kueje (呂貴).[2] Následující rok se účastnil vojenských tažení na severní hranici v pekingské oblasti.[4]
Roku 1398, po nástupu nového císaře Ťien-wena, Ču Suův druhý syn Ču Jou-sün obvinil otce ze zrady; Ču Su byl s celou rodinou a služebnictvem zatčen a eskortován do Nankingu. Císař otce i syna degradoval do stavu obyčejných poddaných a vypověděl do Jün-nanu. Po porážce Ťien-wena v občanské válce (kampaň ťing-nan) nastoupil roku 1402 na trůn císař Jung-le, který povolal svého bratra Ču Sua a jeho syna zpět do Nankingu a začátkem roku 1403 jim vrátil tituly i palác v Kchaj-fengu. Naopak Ču Jou-süna vypověděl do Jün-nanu.[3] Ču Jou-tun si za svou věrnost otci, prokázanou roku 1398, vysloužil uznání Jung-leho, který ji vychválil ve vlastnoručně složené básni.[5]
Ču Jou-tun poté žil v Kchaj-fengu a napsal své první divadelní hry, v žánru ca-ťü.[3] Ve druhém desetiletí 15. století se více než divadlu věnoval malbě a především kaligrafii.[6] Kaligrafii i sbíral a díla starých mistrů vydával, např. roku 1417 publikoval sbírku pěti verzí Wang Si-č’ovy slavné Předmluvy ke sbírce básní složených u pavilonu orchidejí. Jeho malby se nezachovaly; nicméně z jejich popisu v básních kchajfengského vysoce postaveného úředníka Li Čchang-čchiho lze soudit, že s oblibou maloval květiny, zvláště pivoňky.[7] Ču Jou-tun se osobně znal se spisovateli-povídkáři Čchü Jouem (který v letech 1403–1408 sloužil jako učitel v domácnosti knížete z Čou) a Li Čchang-čchim (v letech 1425–1439 s krátkou přestávkou vedoucího provinčního administrativního úřadu Che-nanu).[8] Snad právě pod jejich vlivem ve svých teoretických pracích o divadelních hrách zdůrazňoval význam zápletky. Dalším významným básníkem a spisovatelem sloužícím v Kchaj-fengu byl Jü Čchien (v letech 1430–1447 koordinátor sün-fu provincií Che-nan a Šen-si).[8]
V září 1425 zemřel jeho otec a 3. ledna 1426 byl oficiálně jmenován knížetem z Čou.[3] Koncem dvacátých let 15. století se Ču Jou-tun k dramatu vrátil a v následujícím desetiletí napsal většinu[9] ze svých více než třiceti[10] her ca-ťü. Byl neproduktivnějším[10] a nejvýznamnějším dramatikem své generace.[11] Jeho hry se dají rozdělit do dvou skupin. První tvoří oslavná díla určená k předvádění během dvorských slavností, o svátcích a výročích. Některé z těchto her zahrnují výpravnou scénu s početnými soubory tanečníků a zpěváků a zvláštními efekty. Druhou skupinu Ču Jou-tunových her tvoří klasická ca-ťü jejichž ústředním tématem je vyzdvihování příkladně věrného dvořana. Část z nich zesměšňuje nečestné obchodníky a neloajální dvořany.[10] Skládal i poezii, především v žánrech š’ a san-čchü. Z jeho díla se zachovalo 46 š’, sbírka tří set písní san-čchü a jediná báseň cch’.[12] Napsal též lékařskou knihu Siou-čen-fang (Užitečné recepty).[13]
Ču Jou-tun byl bezdětný, adoptoval proto nejstaršího syna Ču Jou-süna, po otcově smrti ho však na Ču Jou-sünovu žádost (který doufal, že tak zvýší svou šanci na zdědění titulu knížete z Čou) vrátil zpět.[14] Ču Jou-tun zemřel 8. července 1439, obdržel posmrtné jméno kníže Sien z Čou (čínsky pchin-jinem Zhōuxiànwáng, znaky zjednodušené 周宪王, tradiční 周憲王).[9] Jeho manželka a šest konkubín 29. července 1439 spáchaly sebevraždu, aby mohly být pohřbeny s ním, přestože on sám žádal císaře o zrušení tohoto zvyku.[9]
Naděje na nástupnictví po Ču Jou-tunovi si v polovině dvacátých let dělal Ču Jou-sün, který byl roku 1422 císařem Jung-le rehabilitován,[6] ale roku 1428 se (s Ču Jou-sim, pátým synem Ču Sua) zapletl do spiknutí proti císaři Süan-te, byl degradován na poddaného a vypovězen do Pekingu.[14] Titul knížete z Čou proto zdědil třetí syn Ču Sua Ču Jou-ťüe.[9]
Odkazy
Reference
- ↑ a b GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1022 s. ISBN 0231038011. S. 380. (anglicky)
- ↑ a b c IDEMA, Wilt L. The Dramatic Oeuvre of Chu Yu-Tun: 1379 - 1439. Leiden: Brill, 1985. 283 s. ISBN 9004072918, ISBN 9789004072916. S. 7. (anglicky) .
- ↑ a b c d e Idema (1985), s. 3.
- ↑ Idema (1985), s. 8.
- ↑ Idema (1985), s. 9.
- ↑ a b Idema (1985), s. 11.
- ↑ Idema (1985), s. 16.
- ↑ a b Idema (1985), s. 14–16.
- ↑ a b c d Idema (1985), s. 13.
- ↑ a b c IDEMA, Wilt L.; WEST, Stephen H. Battles, Betrayals, and Brotherhood. Indianapolis, IN: Hackett Publishing, 2012. 501 s. ISBN 1603849114, ISBN 9781603849111. S. 105. (anglicky)
- ↑ Idema (1985), s. 5.
- ↑ Idema (1985), s. 16–17.
- ↑ HO, Peng Yoke; LISOWSKI, F. Peter. A Brief History of Chinese Medicine. 2. vyd. Singapore: World Scientific, 1997. 103 s. Dostupné online. ISBN 9810228031, ISBN 9789810228033. S. 38. (anglicky)
- ↑ a b Idema (1985), s. 12.
Literatura
- IDEMA, Wilt L. The Dramatic Oeuvre of Chu Yu-Tun: 1379 - 1439. Leiden: Brill, 1985. 283 s. ISBN 9004072918, ISBN 9789004072916. (anglicky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk