A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Ilias Iliadis Džardži Zviadauri | |
|---|---|
.jpg) | |
| Osobní informace | |
| Rodné jméno | Ηλίας Ηλιάδης (řec.) ჯარჯი ზვიადაური (gruz.) |
| Datum narození | 10. listopadu 1986 (37 let) |
| Místo narození | Achmeta, Gruzínská SSR  Sovětský svaz |
| Stát | Gruzie Řecko |
| Rodina | Zurab Zviadauri (bratranec) |
| Sportovní informace | |
| Klub / Dojo | Ševardeni (klub GEO) A.S. Filippos Amindeo (klub GRE) |
| Trenéři | Guram Modebadze (klub) Nikos Iliadis (osob. repr.) |
| Kategorie | střední váha |
| Úchop | pravý |
| Oblíbená technika | mogverdi (o-goši, curi-goši, tsurikomi-goši, ucuri-goši), kisruli (seoi-otoši, ippon-seoi-nage), ceruli (o-uči-gari, ko-uči-gari), amosluli (uči-mata, uči-mata-makikomi) |
| Účast na LOH | 2004, 2008, 2012, 2016 |
| Údaje v infoboxu aktuální k roku 2021 | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Judo na LOH
| ||
| zlato | LOH 2004 Athény | polostřední váha |
| bronz | LOH 2012 Londýn | střední váha |
| Mistrovství světa v judu | ||
| zlato | MS 2010 Tokio | střední váha |
| zlato | MS 2011 Paříž | střední váha |
| zlato | MS 2014 Čeljabinsk | střední váha |
| stříbro | MS 2005 Káhira | střední váha |
| stříbro | MS 2007 Rio | střední váha |
| bronz | MS 2013 Rio | střední váha |
| Mistrovství Evropy v judu | ||
| zlato | ME 2004 Bukurešť | polostřední váha |
| zlato | ME 2011 Istanbul | střední váha |
| bronz | ME 2010 Vídeň | střední váha |
| bronz | EH / ME 2015 Baku | střední váha |
Ilias Iliadis (řecky Ηλίας Ηλιάδης) rodným jménem Džardži Zviadauri (gruzínsky ჯარჯი ზვიადაური) (10. listopadu 1986[1] Achmeta) je původem gruzínský zápasník – judista, olympijský vítěz v judu z roku 2004, který od roku 2002 reprezentoval Řecko.
Sportovní kariéra
Když v červnu 2002 zvítězil na dorosteneckém mistrovství Evropy chlapec s řeckým jménem Ilias Iliadis, až na hrstku skalních fanoušků se nikdo další nekladl otázku, co je vlastně zač. Často si ho pletli s jeho jmenovcem, podle dokladů o dva roky starším Iliasem Iliadisem. V roce 2004 se konaly olympijské hry v Athénách a 17. srpna v polostřední váhové kategorii do 81 kg získal nečekanou zlatou olympijskou medaili. Později na tiskové konferenci široká řecká veřejnost zjistila, že tento řecký chlapec nemluví řecky. Jeho osobní trenér a nevlastní otec Nikos Iliadis za něho tlumočil novinářům. Další den zvítězil ve vyšší váhové kategorii Gruzínec Zurab Zviadauri. Když se Zuraba Zviadauriho gruzínští novináři zeptali jestli ho inspirovalo včerejší vítězství jeho bratrance, zapřel příbuzenský stav. Ne však na dlouho.[2]
Dva judisté stejného jména v řecké reprezentaci zmátli v srpnu 2004 řecké novináře. Ti vzali příběh staršího z nich a přiřadili ho k mladšímu olympijskému vítězi.[3] V řeckých novinách se objevilo, že vyrostl v gruzínském Dmanisi, kde žil se starými rodiči Salomem a Mosem. Jeho rodiče odešli za prací do Řecka a když zajistili slušné podmínky pro život přijel kolem roku 2000 za nimi.[4] Tento příběh byl potvrzen z nějakého důvodu samotným Nikosem Iliadisem. Starší Ilias Iliadis byl však vlastním synem jeho bratra Meraba (Mirmana).
Nikos Iliadis vlastním jménem Nikoloz Garaklov, přišel s rodinou z Gruzie do Řecka po rozpadu Sovětského svazu počátkem devadesátých let dvacátého století. Když v roce 2002 adoptoval nadějného gruzínského sportovce Džardži Zviadauriho pravděpodobně netušil čeho až je tento chlapec schopný. Hru o chlapci, který vyrostl se starými rodiči hrál nadále pravděpodobně kvůli penězům, které řecká vláda slíbila za zlatou olympijskou medaili. Tato štědrá částka měla hodnotu 270 tisíc euro a byla lákadlem mnoha sportovců ze zahraničí. Řecká administrativa měla známé praktiky získání občanství prokouknuté např. fingované svatby a maximálně prodlužovala lhůtu získání občanství – třeba případ Ukrajinky Iryny Merleniové. Podcenila však adopci, tedy způsob jak tohoto docílili přistěhovalci z Gruzie a Kavkazu. Podmínkou adopce byl věk adoptovaného do 18 let. V Gruzii bylo v té době falšování věku v dokladech u sportovců rutinou a nebyl problém vyspělé dvacetileté judisty prezentovat papírově řeckým úřadům jako sedmnáctileté. Jako adoptovaný získal okamžitě občanství nové země.
Džardži Zviadauri se narodil v gruzínské Achmetě do skromných poměrů. Jeho rodina je původem z vysokohorské části Chevsuretie. Jako většina gruzínských chlapců začal s národním zápasem. V devadesátých letech dvacátého století šel s rodiči hledat lepší životní podmínky do hlavního města Tbilisi. Vyrostl na předměstí Tbilisi ve čtvrti Lilo, kde navštěvoval zápasnický klub (olympijský zápas, judo, sambo) při 107. základní škole.[5] Jako talentovaného mladíka si ho v 11 letech vyhlédl trenér Guram Modebadze a přivedl ho do své judistické tréninkové skupiny.
Na červnovém Evropském olympijském festivalu mládeže v roce 2001 zvítězil a upoutal pozornost Nikose Iliadise. O rok později v červnu 2002 zvítězil jako řecký reprezentant Ilias Iliadis na dorosteneckém mistrovství Evropy v maďarském Győru. Není veřejně známo co stálo Nikose Iliadise aby vedení gruzínského svazu pustilo svého nejtalentovanějšího judistu do cizí země. Často je tento fakt vytahován na Šotu Chabareliho, když se uchází o vysokou funkcionářskou činnost. Chabareli byl v té době hlavním aktérem těchto kontroverzních přestupů.[6] Příběh vyprávěný Iliadisem o tom, že chtěl startovat na olympijských hrách a za Gruzii v nízkém věku nemohl, není zcela pravdivý. Gruzie měla dlouhodobě problémy s obsazením polostřední váhy konkurenceschopným judistou – gruzínskou jedničku Grigola Mamrikišviliho trápily vleklé zdravotní problémy s ramenem.
Jeho sportovní kariéra mezi muži začala na mezinárodním okruhu od roku 2003. Ten rok shazoval do lehké váhy do 73 kg a poprvé se představil na mistrovství světa v Ósace, kde vypadl ve třetím kole s domácím favoritem Júsuke Kanamarou. V olympijském roce 2004 nastupoval ve vyšší polostřední váze do 81 kg, evropská olympijská kvalifikace ho nemusela jako reprezentanta hostující země trápit. V únoru skončil dvakrát třetí na bodově vysoce dotovaných turnajích v Paříži a Hamburku. V květnu získal nečekaný titul mistra Evropy v rumunské Bukurešti. Ve čtvrtfinále olympijského turnaje proti jižnímu Korejci Kwon Jong-uovi se ujal začátkem druhé minuty vedení zvedačkou sukui-nage na wazari, ale vzápětí o vedení přišel, když nechal Kwona srovnat kata-gurumou a minutu před koncem ztratil vedení opět po Kwonově kata-gurumě. V poslední minutě však dostal soupeře pod tlak a srovnal výsledek napomínáním (šido) za soupeřovy fauly. V prodloužení pokračoval v nasazeném tempu a ve 40 sekundě nastavení zvítězil když rozhodčí udělil Kwonovi třetí šido za stahování. V semifinále se utkal v repríze květného mistrovství Evropy s Rusem Dmitrijem Nosovem. Nosov ho hned v úvodních sekundách strhnul do boje na zemi, ale podařilo se mu vysmeknout. Vyrovnaný zápas rozhodl koncem druhé minuty, když poslal Nosova technikou seoi-otoši na juko a následně ho udržel potřebný počet sekund v držení. Ve finále se utkal nečekaně s podobně mladým Ukrajincem Romanem Honťukem. V úvodní minutě kontroval Ukrajincům pokus o kučiki-taoši chvatem o-uči-gari a dostal se do vedení na wazari. Další body (juko) přidal po pár sekundách když kontroval Honťukům pokus o morote-gari technikou obi-tori-gaeši. Finále rozhodl začátkem třetí minuty stylově na ippon technikou seoi-otoši. Před domácím publikem získal první zlatou olympijskou medaili.
Od roku 2005 přestoupil do vyšší střední váhy do 90 kg. V únoru vyhrál poprvé prestižní pařížský turnaj, ale měsíc na to se při pražském Noris cupu zranil a přišel o mistrovství Evropy v nizozemském Rotterdamu. Na zářijovém mistrovství světa v egyptské Káhiře ho zastavil až ve finále Japonec Hiroši Izumi. V roce 2006 začal poprvé koketovat s polotěžkou vahou do 100 kg.
V roce 2007 se dostal poprvé na pomyslný vrchol popularity. Vyrostl na gruzínském venkově a na periferii hlavního města Tbilisi za mezinárodním letištěm. Judo se začal učit až v pozdějším věku a návyky z tradičního gruzínského zápasu si nesl po celou sportovní kariéru. Iliadis nebyl v představitelem klasického juda, velmi patrné je to na vysokém počtu penalizací (šido) za úchop proti pravidlům – pistolový úchop, jednostranný úchop (cross grip) apod. Jako vyhraněný pravák potřeboval soupeře chytit pravým úchopem na zádech nebo až na opasku. Jeho tokui-waza byl chvat označovaný gruzínskou terminologií mogverdi (მოგვერდი), v japonské termilogii goši-waza (boční techniky). Z mogverdi plynula celá škála chvatů, kterými si získal srdce nejednoho diváka. K jeho nejznámějším variatám goši-waza (mogverdi) patřilo curikomi-goši a jeho častější rukávová varianta sode-curikomi-goši, dále o-goši a opaskový hod curi-goši. Techniku curi-goši v několika zápasech předvedl v ojedinělé variantě z úchopu za opasek ze předu jako například proti Slováku Milanu Randlovi na olympijských hrách v Londýně v roce 2012.[7] Z pažních technik (te-waza) u něho dominoval chvat seoi-otoši, opět v judisticky neučebnicovém provedení po gruzínsku zvaném kisruli (კისრული). Do roku 2012, kdy byl kompletně zakázán úchop pod pasem často házel soupeře zvedačkami sukui-nage nebo zápasnickou kata-gurumou jako například Valentyna Hrekova na mistrovství světa v brazilském Riu v roce 2007. Z nožních technik aši-waza byl pro jeho judo charakteristický chvat uči-mata, kterou na tělo dotahoval strhem joko-sutemi-waza uči-mata-makikomi. Neměl v oblibě zalamováky ko-soto-gake, ale měl výborně propracovaný chvat o-uči-gari, v gruzínském zápase nazývaný ceruli (ცერული). Po celou sportovní kariéru se pořádně nenaučil základní judistický chvat o-soto-gari, který pokud do něj musel nastoupit tak dotahoval v kombinaci se strhem o-soto-makikomi, aši-gurumou nebo dokonce harai-goši. Ze strhů ma-sutemi-waza prováděl pouze chvat ura-nage. Ura-nage často kombinoval s o-goši a právě tato kombinace v judu označovaná jo ucuri-goši patří k jeho nejefektivnějším hodům, například na Kano Cupu v roce 2007 zvítězil tímto chvatem proti Japonci Tacuki Masubučimu.[8] Boj na zemi (ne-waza) byl jeho slabinou a vyhýbal se mu. O techniky škrcení nebo páčení se v zápasech nesnažil. Zvládal pouze techniky znehybnění (osaekomi-waza) jako dokončení po provedeném chvatu nebo když se mu soupeř při stahovaní na zemi nabídl. V tomto případě ho dokázal svojí hrubou fyzickou silou zalehnout a imobilizovat.
Na zářijovém mistrovství světa v Riu v roce 2007 vybojoval druhým místem jistou účast na olympijských hrách v Pekingu v roce 2008 ve střední váze do 90 kg. V olympijském roce však startoval z neznámého důvodu ve vyšší polotěžké váze do 100 kg, nabízí se varianta vybojovat další účastnické místo pro Řecko na olympiádě. V přípravě na mistrovství Evropy v portugalském Lisabonu si však na dubnovém tréninkovém kempu v Budapešti při randori prolomil koleno a plány na získání další olympijské licence pro kamaráda z reprezentace vzaly za své.[9] Na srpnové olympijské hry v Pekingu se dal zdravotně dohromady a byl dokonce zvolen vlajkonošem řecké výpravy. Neměl však štěstí na los. Souboj úvodního kola dvou favoritů na medaili s Nizozemcem Markem Huizingou prohrál minutu před koncem časového limitu na ippon technikou uči-mata.
Neúspěch na olympiádě, vleklé problémy s operovanými koleny a v roce 2009 i neznámé virové onemocnění se podepsaly na jeho další sportovní kariéře. Z opěvovaného profesionála z roku 2007 během dvou let spadl na samotné dno. Na jaře 2010 dokonce uvažoval ukončit sportovní kariéru.[10] Změna v přípravě mu však pomohla vrátit se zpět. Z tohoto období pochází jeho slavný výrok "I Must Win"[11]. Dva tituly mistra světa ze září 2010 a 2011 ho katapultovaly zpátky na vrchol. Na srpnové olympijské hry v Londýně odjížděl jako nasazená světová jednička. V Londýně ho vyřadil ve čtvrtfinále jeho největší rival Rus Kirill Děnisov, prohrou na body (juko) spadl do oprav. Z oprav postoupil do souboje o třetí místo proti Brazilci Tiagu Camilovi. Vyrovnaný souboj o třetí místo rozhodl v poslední minutě hrací doby, když jeho soupeř vyšlápl z tatami a obdržel rozhodující šido. Získal bronzovou olympijskou medaili.
V roce 2014 prodělal další operaci kolene. Na srpnovém mistrovství světa v ruské Kazani získal svůj třetí titul mistra světa ve střední váze do 90 kg, ale byl to začátek postupného úpadku formy. Na listopadovém Grand Slamu v Abú Zabí v roce 2015 v pěti zápasech předvedl pasivní judo, na které diváci nebyli zvyklí. V jediném zápase nebodoval a vítězil pouze na tresty z boje o úchop. Při svém čtvrtém startu na olympijských hrách v Riu v roce 2016 jeho porážka na ippon s Číňanem Čcheng Sün-čaem nebyla tak velkým překvapení. Po olympijských hrách se rozhodl ukončit sportovní kariéru.
V roce 2017 kvůli sponzorským povinnostem účastnil mistrovství světa bez rozdílu vah v marocké Marrákeši, kde vypadl v úvodním kole. Jinak se již aktivně věnoval trenérské práci doma v Gruzii. V roce 2019 přijal nabídku Uzbekistánského olympijského výboru připravit pro olympijské hry v Tokiu uzbekistánské střední váhy.[12]
Výsledky v judu
| Turnaj | 
|
| ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | |
| 15* | 16* | 17* | 18* | 19* | 20* | 21* | 22* | 23* | 24* | 25* | 26* | 27* | 28* | 29* | 30* | |
| –73 | –81 | –90 (střední váha) | ||||||||||||||
| Olympijské hry | 1. | úč. | 3. | úč. | ||||||||||||
| Mistrovství světa | — | úč. | 2. | 2. | úč. | 1. | 1. | 3. | 1. | úč. | ||||||
| Evropské hry | 3. | |||||||||||||||
| Mistrovství Evropy | — | — | — | 1. | — | úč. | úč. | — | — | 3. | 1. | úč. | úč. | — | úč. | |
| Středomořské hry | — | 1. | 1. | — | ||||||||||||
| Turnaj mistrů | — | 2. | 5. | 1. | 7. | 5. | ||||||||||
| VC Japonska | — | — | úč. | 1. | — | — | — | 5. | 2.[13] | úč.[13] | úč. | úč. | — | |||
| VC Francie | — | — | — | 3. | 1. | — | 2. | 1.[13] | úč. | — | — | — | úč.[13] | — | — | — |
| VC Ruska | — | — | — | — | — | — | 1. | — | úč.[13] | 5. | 1. | 1. | — | — | — | — |
| VC Německa | — | — | úč. | 3. | — | — | 1. | — | úč. | — | 5. | — | 3. | 1. | — | 7. |
| ME do 23 let | 1. | — | — | 1.[13] | — | — | ||||||||||
| MS juniorů | — | úč. | — | |||||||||||||
| ME juniorů | — | 3. | úč. | — | — | |||||||||||
| EYOF | 1. | |||||||||||||||
| ME dorostenců | 1. | |||||||||||||||
