A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Norský pravopis je soustava pravidel a doporučení pro správné psaní v norštině. Norský pravopis je v principu fonologický, zachovává však mnoho historických prvků (např. psaní skupin dj , hj , hv , různý způsob psaní téže hlásky jako v případě sj, sk, skj , relativně velké množství výjimek apod.). Používá mnohé spřežky. K zápisu norštiny se používá latinka, doplněná o 3 dodatečná písmena (Æ, Ø, Å), která se řadí na konec abecedy.
Norština má dvě spisovné varianty – bokmål a nynorsk. Vzhledem k odlišnostem slovní zásoby a fonologie se rovněž liší způsob psaní u jednotlivých slov. Hlavní zásady čtení a psaní jsou však v obou kodifikovaných normách shodné. Obě normy navíc připouštějí značnou volnost a možnost volby z různých variant psaní.
Abeceda
Norská abeceda má 29 písmen:
A a | B b | C c | D d | E e | F f | G g | H h | I i | J j | K k | L l | M m | N n | O o |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
a | be | ce | de | e | eff | ge | hå | i | je/jodd | kå | ell | em | enn | o |
P p | Q q | R r | S s | T t | U u | V v | W w | X x | Y y | Z z | Æ æ | Ø ø | Å å | |
pe | ku | err | ess | te | u | ve | dobbeltve | eks | y | zett | æ | ø | å |
Písmeno Å (å) bylo do norské abecedy zavedeno teprve roku 1917 a nahradilo do té doby používané Aa (aa).[1] Dřívější spojení písmen aa se ještě stále vyskytuje ve jménech a ve starých dokumentech. Ve slovnících se aa řadí stejně jako å až na konec.
Norská abeceda se liší od švédské, ale shoduje se s dánskou. Švédská abeceda totiž používá Ä (ä) místo Æ (æ) a Ö (ö) místo Ø (ø). Také pořadí posledních tří písmen je ve švédské abecedě jiné (Å, Ä, Ö).
Pravidla čtení
Samohlásky
Písmeno | Výslovnost | Poznámka | ||
---|---|---|---|---|
Přízvučná dlouhá | Přízvučná krátká | Nepřízvučná | ||
A, a | ɑː | ɑ | ɑ | zadní, blíží se českému /o, ó/ |
E, e | eː | ɛ | ə | dlouhé zavřené jako „brněnské“ /é/, krátké otevřené jako „pražské“ /e/ v přízvučných slabikách před /r/ je otevřenější, splývá s výslovností krátkého /æ/, v nepřízvučných slabikách se redukuje |
I, i | iː | ɪ | ɪ | |
O, o | obvykle uː někdy ɔ: |
obvykle ɔ někdy u |
obvykle ɔ někdy u |
pravidla výslovnosti psaného o nejsou jednoznačně dána, dlouhé před /v/ a /g/ často jako , krátké před /rt, rs, rn, rl, rd/ často (viz též poznámky pod tabulkou) |
U, u | ʉː | ʉ | ʉ | zvuk mezi /u/ a /y/; někdy vyslovováno |
Y, y | yː | ʏ | ʏ | jako německé /ü/ |
Æ, æ | æː | æ | — | obvykle před /r/, velmi otevřené (blíží se českému /a, á/) |
Ø, ø | øː | ø | ø | jako německé /ö/ před /r/ otevřenější |
Å, å | ɔː | ɔ | ɔ |
Dvojhlásky
Dvojhláska | Výslovnost |
---|---|
ai | ɑɪ |
au | æʉ |
ei, eg | æɪ, ɛɪ |
oi | ɔʏ |
øy, øg | øʏ |
ui | ʉʏ |
Souhlásky
Písmeno nebo skupina písmen |
Výslovnost | Poznámka |
---|---|---|
c | s | před e, i, y (pouze v cizích slovech) |
k | v ostatních případech (pouze v cizích slovech) | |
dj | j | na začátku slov |
g | j | před i, y, ei v přízvučných slabikách |
g | v ostatních případech | |
gj | j | na začátku slov |
gn | ŋːn | na konci slabik |
h | h | neznělé |
hj | j | na začátku slov |
hv | v | na začátku slov |
k | ç | před i, y, ei v přízvučných slabikách (jako ich-laut v němčině) |
k | v ostatních případech | |
kj | ç | |
ng | ŋ | |
rd | ɖ | |
rl | ɭ | |
rn | ɳ | |
rs | ʂ | |
rt | ʈ | |
sj, skj | ʃ | |
sk | ʃ | před e, i, ei, øy v přízvučných slabikách |
sk, sːk | v ostatních případech | |
-sjon | ʃuːn | |
sl | ʃl | |
tj | ç | |
z | s |
Poznámky k výslovnosti bokmålu:[2][3]
- e se vyslovuje v nepřízvučné slabice oslabeně
- bakke – kopec
- d se nevyslovuje na konci slova po dlouhé samohlásce (v dlouhé slabice)
- med – s
- nevyslovuje se na konci slov po l, n (-ld, -nd)
- kveld – večer
- land – země
- g se vyslovuje jako před přední samohláskou, jinak
- g se nevyslovuje na začátku slov před j (gj-)
- gjøk – kukačka
- h se nevyslovuje na začátku slov před j, v (hj-, hv-)
- hjem – domov
- hva – co
- k = ç před přední samohláskou, jinak k
- o se vyslovuje před dvěma souhláskami jako ɔ (krátká slabika)
- o se vyslovuje jako uː před jednou souhláskou (dlouhá slabika)
- o se vyslovuje před v a g jako ɔː
- o se často vyslovuje u, zejména před rt, nd, a někdy i st
- r se obvykle vyslovuje kmitavé jako v češtině, ve skupinách /rd, rl, rn, rs, rt/ obvykle zaniká a následující souhláska se vyslovuje jako retroflexní; v některých nářečích se vyslovuje uvulární R („ráčkované“), k asimilaci skupin /rd, rl, rn, rs, rt/ pak nedochází
- sk se vyslovuje jako ʃ před přední samohláskou
- t se nevyslovuje v určitém členu (tzv. postpozitivním členu) -et
- se nevyslovuje ve slově det deː – to
Referenceeditovat | editovat zdroj
- ↑ VIKØR, Lars S. Rettskrivingsreformer online. Oslo: Språkrådet cit. 2008-01-21. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-08. (norsky)
- ↑ NEFZAOUI, Sissel; VRBOVÁ, Jarka. Učebnice norštiny. 1., dotisk vyd. Praha: Karolinum, 2004. 132 s. ISBN 80-7184-754-2. S. 8–10.
- ↑ VRBOVÁ, Jarka; STEJSKALOVÁ, Barbora; GABRIELSEN, Inger-Ma; GABRIELSEN, Inger-Ma, a kol. Praktický slovník norsko-český a česko-norský. 1. vyd. Voznice: Leda, 2005. XXXIX, 791 s. ISBN 80-7335-056-4. S. XII–XV.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- BERKOV, Valerij Pavlovič. Současné germánské jazyky = Sovremennyje germanskije jazyki. Překlad Renata Blatná. 1. čes. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0268-7.
- MIKOLÁŠKOVÁ, Lucie; ŠVEJDOVÁ-PINKASOVÁ, Ivana; WINKLEROVÁ, Klára. Norština (nejen) pro samouky. 1. vyd. Voznice: Leda, 2007. 408, 136 s., klíč a slovník, 2 CD-ROM. ISBN 978-80-7335-079-6.
- NEFZAOUI, Sissel; VRBOVÁ, Jarka. Učebnice norštiny. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 132 s. ISBN 80-7184-754-2.
- Norsk språkråd. Godt språk i lærebøker. Oslo: Norsk språkråd, 1999. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-15. ISBN 82-990559-8-9.
Související článkyeditovat | editovat zdroj
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- (norsky) Språkrådet, Kommaregler – norská Jazyková rada, pravidla psaní čárek
- (norsky) Nosksidene, Rettskriving – kurzy norštiny, pravopis (bokmål Archivováno 15. 3. 2008 na Wayback Machine., nynorsk Archivováno 23. 6. 2007 na Wayback Machine.)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk