A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Soest | |
---|---|
Soest, věže kostelů sv. Petra, dómu a P. Marie | |
Poloha | |
Souřadnice | 51°34′ s. š., 8°7′ v. d. |
Nadmořská výška | 90 m n. m. |
Stát | Německo |
Spolková země | Severní Porýní-Vestfálsko |
Vládní obvod | Arnsberg |
Zemský okres | Soest |
Administrativní dělení | 18 čtvrtí |
Soest | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 85,81 km² |
Počet obyvatel | 47 607 (31.12.2022) |
Hustota zalidnění | 554,8 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Eckhard Ruthemeyer (CDU) |
Vznik | 1449 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | 2921 |
PSČ | 59494 |
Označení vozidel | SO |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Soest je historické okresní město v Porúří, ležící mezi Dortmundem a Paderbornem, asi 50 km východně od Dortmundu. Ve středověku patřilo k nejvýznamnějším hanzovním městům.
Administrativní členění
Město od roku 1969 tvoří historické centrum a 18 čtvrtí či připojených obcí. Jsou toː Ampen, Bergede, Deiringsen, Enkesen, Epsingsen, Hattrop, Hattropholsen, Hiddingsen, Katrop, Lendringsen, Meckingsen, Meiningsen/ Kirchdorf, Müllingsen, Ostönnen, Kirchdorf, Paradiese, Ruploh, Röllingsen, Thöningsen.
Historie
Archeologické nálezy dokládají souvislé osídlení od mladší doby kamenné. Jižně od dómu bylo v roce 1990 archeology zdokumentováno opevněné hradiště michelsberské kultury z doby eneolitu. Obyvatele již v době kolem roku 600 př. n. l. přitahovaly zejména slané prameny, z nichž se až do novověku dobývala sůl. Další sídliště jsou datována do počátku letopočtu a do doby merovejské.
Soest se poprvé písemně připomíná k roku 836 jako Villa Sosat, poté „Sod-saten“ (to znamená na prameni ležící) a v latinské verzi Susatium. Město má nejstarší doložené městské právo v Německu (jus Susatense) z let 1145–1165, podle lombardského vzoru, zprostředkovaného Kolínem nad Rýnem. Ze Soestu je převzala další německá města, například Dortmund, Lübeck, Münster, Rostock nebo Osnabrück.
V letech 1445–1449 měšťané sice vybojovali nezávislost na své vrchnosti, město však začalo ztrácet na významu a chudnout. V roce 1531 zdejší rodák, teolog Johannes Gropper zavedl reformaci. Město však dále chudlo a mnoho historicky cenných budov bylo zbořeno. V 18. století ztratil Soest svá privilegia a za sekularizace v letech 1808–1812 byly zrušeny zdejší kláštery. V letech 1849-1850 bylo město připojeno k železniční trati Hamm–Soest–Paderborn a vzniklo velké seřaďovací nádraží. V letech 1905–1917 se Soest stal centrem avantgardních výtvarníků takzvaného vestfálského expresionismu, založeného po vzoru kolonie Worpswede. Jeho zakladateli byli zdejší rodáci Otto Modersohn, jeho manželka Paula Modersohn-Beckerová a Wilhelm Morgner. Především kvůli nádraží a strojírenské továrně byl Soest za druhé světové války 30x bombardován, historické jádro bylo poměrně ušetřeno, kromě chrámových věží (věže dómu a kostela P. Marie Na louce byly rekonstruovány v 50. letech). V roce 1992 bylo historické jádro města se 300 domy prohlášeno městskou památkovou rezervací.
Pamětihodnosti
Historické město si z velké části zachovalo středověký urbanistický koncept, starý ráz s hrázděnými domy, úzkými uličkami a značnou částí městské hradby se dvěma věžemi s branami (Osthofentor, St.Jakobitor), po níž od 70. let vede promenáda. Hlavní historické památky:
- St.-Patrokli-Dom (dóm svatého Patrokla) je biskupský chrám, založený roku 962 a vysvěcený roku 1162. Trojlodní románská bazilika byla přistavěná ke staršímu patrovému westwerku (západní předsíň), s mohutnou 80 m vysokou věží v průčelí. Patří mezi nejvýznamnější románské stavby v Německu. Románské vitráže se dochovaly na 11 ze 14 oken. Na věži je 11 zvonů z původních 34, z toho čtyři ze 12.-13. století, po Bamberku největší soubor v Německu. Slavné jsou také Vestfálské jesličky.
- St. Nikolaikapelle (Kaple sv. Mikuláše) za dómem, kolem roku 1200 s cennými freskami a obrazy.
- St. Petri-Kirche – evangelický kostel sv. Petra, na náměstí vedle dómu, založený jako karolínský kolem roku 750, současná románská basilika byla vysvěcena roku 1150 a ve 14. století dostavěn gotický chór s cennými freskami a vnitřním zařízením.[1]
- St. Thomas-Kirche – románský kostel sv. Tomáše, přestavěný na raně gotickou halu, s křivou špicí věže. Pocházejí odtud jedny z nejstarších zachovaných funkčních varhan vůbec, z let kolem 1425, nyní ve čtvrti Ostönnen.
- Wiesenkirche - kostel Panny Marie Na louce, evangelický, původně poutní, halová gotická stavba ze 14.-15. století v průčelí se dvěma věžemi z 19. století. Okna s vitrážemi ze 16. století a další cenné zařízení.
- Hohnekirche - Kostel Panny Marie Na výšince - románská trojlodní hala z konce 12. století s pozdější věží. V apsidě zachované fresky ze 13. století.
- Radnice v jádře gotická stavba s podloubím, fasáda barokní
Politika
Starostové města před rokem 1948
- 1440–1441: Johann de Rode
- 1444–1446: Johann de Rode
- 1448–1450: Johann de Rode
- 1457–1486: Wilhelm Schaphusen starší (šestkrát starostou)
- 1553–1554: Andreas vom Dael
- 1556–1557: Andreas vom Dael
- 1605–1617: Goswin Merckelbach (čtyřikrát starostou)
- 1686–1687: Dietrich Jacobi
- 1713–1718: Otto Gerhard Glotz
- 1732–1735: Johannes Arnold Schwackenberg
- 1744–1746: Johann Friedrich (von) Offerhaus
- 1750–1752: Johann Friedrich (von) Offerhaus, poslední úřadoval podle starého městského nařízení
- 1837–1857: Heinrich Schulenburg
- 1858–1890: Otto Coester
- 1924–1933: Friedrich Kleim
Galerie
-
Radnice
-
Hrázděné domy na náměstí
-
Osthofentor
-
Dům U růže
-
Hrázděné domy v Osthofenstrasse
-
Dóm sv. Patrokla, západní část
-
Kostel sv. Petra
-
Kostel P. Marie Na louce (Wiesenkirche)
-
Kostel P. Marie na louce, vnitřek
-
Kostel P. Marie na výšince (Hohnekirche)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Soest na německé Wikipedii.
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Soest. Sv. 23, str. 593
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Soest na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo Soest ve Wikislovníku
- (německy)
- Stránky k dějinám města s obrázky a plánem
- Soest a okolí v době Heinricha Aldegrevera
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk