A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Spojené státy americké (anglicky United States of America), zkráceným názvem Spojené státy[2][3] (anglicky United States), zkratkou USA (nebo také US), jsou demokratická federativní prezidentská republika v Severní Americe, rozkládající se mezi Atlantským oceánem na východě a Tichým oceánem na západě. Na severu sousedí s Kanadou a na jihu s Mexikem. Díky státu Aljaška sahá území Spojených států amerických i k břehům Severního ledového oceánu (Beringova úžina je dělí od asijského území Ruska), zahrnuje také některé tichomořské ostrovy (zejména Havaj). Spojené státy se skládají z 50 států, jednoho federálního území s hlavním městem a sídlem prezidenta, Kongresu a Nejvyššího soudu (District of Columbia), šesti závislých území (Portoriko, Severní Mariany, Guam, Americké Panenské ostrovy, Americká Samoa a atol Palmyra) a deseti malých ostrovů či útesů.[3]
S rozlohou 9,8[1] milionu kilometrů čtverečních jsou Spojené státy třetí největší zemí na světě (po Rusku a Kanadě).[4] S téměř 340 miliony obyvatel jsou třetí nejlidnatější zemí planety (po Číně a Indii).[5] Populace je tradičně koncentrována na obou pobřežích, na východním leží největší město Spojených států New York, na západním pobřeží druhé největší město Los Angeles. Hlavním městem je Washington. Východní část země je hustěji osídlena než západní.
Podle nominálního HDP jsou Spojené státy největší světovou ekonomikou[6], podle HDP v paritě kupní síly druhou největší (po Číně).[7] Jejich ekonomický výkon představuje přibližně čtvrtinu celosvětového HDP. Jsou největším světovým dovozcem a druhým největším vývozcem. Staly se symbolem a průkopníkem ekonomiky založené na volném trhu, v mnohém v tom inspirovaly Evropu nebo Čínu. Oproti Evropě ovšem vykazují menší míru přerozdělování bohatství a větší ekonomické rozdíly mezi lidmi.[8] V nominálním HDP na obyvatele jsou na osmém místě na světě[9], v HDP v paritě kupní síly na hlavu na dvanáctém[10], v indexu lidského rozvoje na třináctém.[11] Americká měna, dolar, je hlavní rezervní měnou světa.[12] Americký průmysl a obchod dosáhl vynikajících výsledků a dobyl trhy po celém světě (Ford, Coca-Cola, Boeing, JP Morgan, Exxon, Johnson & Johnson, Walmart, Amazon, Apple, Microsoft, Google, Facebook).[13]
Podle většiny kritérií jsou vojensky nejmocnější zemí světa. Čtyřicet procent vojenských výdajů na světě připadá právě na USA.[14] Jsou jadernou velmocí a jedinou zemí, která jadernou zbraň použila ve vojenské operaci. Jsou jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN. Geopoliticky jsou hodnoceny jako supervelmoc, přičemž tento statut získaly především po roce 1945, po svém vítězství ve druhé světové válce. Po konci studené války (1989) se dokonce hovořilo o tom, že jsou supervelmocí jedinou, což se dnes snaží změnit zejména Čína a Rusko. Specifické jsou vztahy Spojených států s Evropou a zejména Spojeným královstvím, neboť to byly evropské velmoci, které severní Ameriku kolonizovaly, aby pak čelily vzpouře místních kolonistů a hnutí za nezávislost, přičemž střet s Brity byl rozhodující (nezávislost na Británii Američané vyhlásili roku 1776). Vzhledem k prosazení se angličtiny jako hlavního a úředního jazyka USA však specifická vazba mezi Spojenými státy a Británií (a stejně tak dalšími anglicky mluvícími zeměmi Commonwealthu, jako je Kanada či Austrálie) přetrvává. Vazba se západní kontinentální Evropou byla dána imigračními vlnami v 19. století (zejména z Německa a Itálie), posílena byla po americkém osvobození této části Evropy od nacismu v roce 1945. Spojené státy se pak, mj. prostřednictvím vojenské organizace NATO, staly garantem bezpečnosti této části Evropy. Po pádu komunismu ve střední a východní Evropě se vytvořily podobně úzké spojenecké vazby i zde, klíčovým spojencem je pro Američany zejména Polsko. Jako supervelmoc se však USA snaží budovat spojenecké vazby ve všech regionech světa, na Blízkém východě patří ke klíčovým spojencům Izrael a Saúdská Arábie, v Asii Japonsko a Jižní Korea, v jižní Americe Kolumbie.
Americká kultura, zejména pak pop-kultura, získala globální vliv (Hollywood, Disney, jazz, rock n roll, rap, televizní seriály), stejně jako americký životní styl (automobilismus, fast food), a to až takový, že se mimo USA začalo hovořit o americkém kulturním imperialismu[15] či amerikanizaci života.[16] Výborných výsledků dosahuje americká věda a školství (systém univerzit s Harvardem v čele, vynález atomové bomby, internetu, přistání na Měsíci).
Etymologie
Původ pojmu Amerika je znám: V roce 1507 vyrobil německý kartograf Martin Waldseemüller mapu světa, na níž na počest italského objevitele a kartografa Ameriga Vespucciho (latinsky Americus Vespucius) označil země západní polokoule „Amerika“. Zvolil Vespucciho a nikoli Kryštofa Kolumba, který doplul k americkým břehům dříve, neboť Vespucci si na rozdíl od Kolumba uvědomil, že je na novém kontinentě, kdežto Kolumbus se domníval, že dorazil do Asie. Sám Vespucci nazýval nový kontinent „Nový svět“.[17]
První užití pojmu “Spojené státy americké” je doloženo v dopise z 2. ledna 1776, který napsal irský generál americké revoluční armády Stephen Moylan asistentovi George Washingtona Josephu Reedovi.[18] Ve veřejném textu se pojem prvně objevil v anonymní eseji v novinách The Virginia Gazette, jež vycházely ve Williamsburgu. Článek vyšel 6. dubna 1776. V právně závazném textu se název objevil v druhém návrhu Článků konfederace a trvalé unie, který připravil John Dickinson. Návrh vyhotovil k 17. červnu 1776 a uvádělo se v něm: “Jméno této konfederace je Spojené státy americké“. V červnu 1776 také Thomas Jefferson napsal pojem “Spojené státy americké” velkými písmeny do nadpisu originálního hrubého návrhu Deklarace nezávislosti.[19]
Běžně se užívá též krátká verze názvu „Spojené státy“, anglická zkratka „USA“ v anglické i české výslovnosti (logický český ekvivalent SSA proti tomu zaveden není) či pojem „Amerika“. V 18. století se užívalo též pojmu „Columbia“, který odkazoval k objeviteli kontinentu Kryštofu Kolumbovi. Tento pojem, spíše literární, časem vymizel, ale je zachován v označení federálního území (de facto hlavního města) „District of Columbia“.[20]
V angličtině se pojem United States nejprve užíval v množném čísle („United States are...“). Po občanské válce se začal používat v čísle jednotném („United States is...“), aby bylo zdůrazněno, že jde o nerozbornou jednotku.[21] V češtině se ale tato verze neprosadila a užívá se nadále plurál („Spojené státy jsou...“).
U přídavného jména „americký“ převážil v češtině význam „vztahující se ke Spojeným státům“, ačkoli pojem může značit i „vztahující se k celému americkému kontinentu“ (tedy severní i jižní Americe). Druhý význam je však typický jen pro odbornější geografické, geologické či jiné přírodovědné publikace. V běžné řeči a publicistice převažuje význam prvý. Ještě více pak u pojmu Američan, kterým je prakticky vždy míněn „občan Spojených států amerických“. Stejné je to v angličtině u pojmu „American“. Američané jím označují jak „občana USA“, tak „příslušníka amerického národa“, neboť v tom ve Spojených státech prakticky není rozdíl, vzhledem k americké politické (státní) koncepci národa. V Evropě převažuje pojetí národa kulturní (jazyk, kultura) či etnické (společný původ). V USA také pojem „nation“ prakticky splývá s pojmem „stát“ či „lid státu“. Pro pojem národ v evropském smyslu se užívá spíše pojem „ethnicity“.
Dějiny
Původní osídlení
Původní obyvatelstvo, tj. Indiáni a Eskymáci, osídlilo americký kontinent pravděpodobně z Asie. Tradiční odhad příchodu tzv. paleoindiánů přes zamrzlou Beringovu úžinu je zhruba 12 000–11 000 let př. n. l., některé novější výzkumy počítají i s časnějším osídlením, a to po moři (viz též solutréenská hypotéza). Kolonisté ze Sibiře postupovali ze severu na jih podél pobřeží Tichého oceánu a patrně takto osídlili nakonec i jižní Ameriku. Jejich kultura je nazývána kultura Clovis, pozůstatky po ní byly nalezeny zejména v dnešním Novém Mexiku, Texasu, Virginii či Pensylvánii, ale také v Chile. Clovis byla dlouho považována za nejstarší domorodou kulturu obou Amerik a prapředka všech kultur pozdějších, množí se ale důkazy i o některých starších kulturách.[22][23][24]
Z pozdějších předkolumbovských komunit byla nejvýznamnější Mississippská kultura, která kulminovala v období mezi léty 800–1600, s centrem v Cahokii, nedaleko dnešního St. Louis, kde bylo nalezeno osmdesát mohyl, z nichž největší je Monks Mound, s rozlohou pět hektarů.[25] Odhaduje se, že zde žilo 30 000 obyvatel. Doloženo bylo vyspělé zemědělství se zásadní rolí kukuřice, ptačí kult a lidské oběti. Třetí nejvýznamnější předkolumbovskou kulturu vytvořili Anasaziové v oblasti dnešního Nového Mexika, Arizony, Colorada a Utahu. Stavěli sídla zvaná pueblo, nejslavnější z nich se nachází v Mesa Verde.[26] Pozoruhodná kultura se nacházela rovněž v Louisianě, v archeologické lokalitě Poverty Point.[27] Na severu Spojených států byla nejvýznamnějším útvarem Irokézká liga, která však zažívala svůj vrchol až po příchodu Evropanů a sehrávala svou roli ještě v britsko-amerických konfliktech.[28] O velikosti americké populace před příchodem Evropanů se vedou spory a odhady se značně rozcházejí, od 500 000 lidí až k 9 milionům.[29]
Pro současnou evropskou civilizaci byl tzv. Nový svět objeven výpravou Kryštofa Kolumba roku 1492, i když již předtím, okolo roku 1000, přistáli u břehů Ameriky Vikingové vedeni Leifem Erikssonem (viz též Vinland).[30]
Koloniální období
V dalších stoletích se Severní Amerika stala cílem kolonizačních snah Španělska (Mexiko, Florida, území západně od Mississippi), Nizozemska (část východního pobřeží), Francie (Kanada, povodí Mississippi) a v malé míře i Švédska (Nové Švédsko). Pro historii budoucích Spojených států měla největší význam anglická kolonizace atlantského pobřeží. Od roku 1664 se Anglie a později Království Velké Británie postupně zmocnily nizozemských a části francouzských osad v Severní Americe a do roku 1773 vytvořily na pobřeží 13 kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia). Ty se staly základem budoucích USA.
Přestože evropské mocnosti, které kolonizovaly sever amerického kontinentu, zdůrazňovaly, že jejich postup není kořistnický jako postup Španělů a Portugalců v jižní Americe, evropská kolonizace znamenala i zde pro původní obyvatele katastrofu.[31] Nové zavlečené nemoci jako neštovice, chřipka a spalničky zredukovaly jejich populaci místy až o 90 % a zcela zničily jejich sociální struktury.[32] Ale již při této kolonizaci se rodil i nový svobodný duch budoucího státu, neboť řada z prvních osadníků byli Evropané, kteří odcházeli ze starého kontinentu kvůli náboženskému útlaku a věřili, že v novém světě naleznou útočiště. Náboženská svoboda a tolerance se tak stala jedním z klíčových témat při formování novodobé severoamerické kultury. Amerika díky tomu též nekopírovala evropské sekularizační trendy a modernismus zde byl prosazován naopak v součinnosti s vírou, která získala specifický, naléhavý, osobní charakter (viz První velké probuzení), zejména mezi protestanty, kteří nakonec mezi osadníky převážili.[33] Specifický americký přístup k náboženskému prožitku se v kultuře a politice USA projevuje dodnes (viz americký evangelikalismus).[34] Typickým rysem prvních osadnických kultur byl rovněž důraz na samosprávu a konstitucionalismus, tedy práva zaručená základními zákony.
Kolem roku 1770 dosáhla populace ve třinácti britských koloniích 2,1 milionu obyvatel, což představovalo třetinu populace tehdejší Británie. Tradiční důraz na samosprávnost, rostoucí ekonomická síla i populace a koroze idejí monarchismu u klíčových myslitelů (John Adams, Thomas Paine, James Madison)[35] předurčily střet mezi kolonií a kolonizačním centrem v Evropě.
Vznik Spojených států amerických a jejich expanze
Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů v koloniích vyvolaly protibritskou opozici. Pověstným incidentem se stalo zvláště tzv. Bostonské pití čaje roku 1773. Napětí vyvrcholilo v roce 1775 vypuknutím otevřené války mezi koloniemi a Velkou Británií. 4. července 1776 vydal druhý Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, která vyhlašovala vznik Spojených států amerických. Podle Článků Konfederace z roku 1781 si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu. Roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku 1789 byl schválen tzv. Bill of Rights – listina práv, prvních 10 dodatků ústavy - jehož ratifikace byla ukončena v roce 1791. Roku 1789 byl prvním prezidentem Spojených států zvolen George Washington, který dovedl povstaleckou armádu k vítězství nad Brity.
Od konce 18. století pak začala územní expanze Spojených států směrem na západ a na jih. Postupně byly do Unie přijaty další státy: Vermont (1791), Kentucky (1792), Tennessee (1796) a Ohio (1803). Roku 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana (viz Koupě Louisiany), jejíž malá část byla přijata do Unie jako stejnojmenný stát roku 1812. Pokračující spory v oblasti námořního obchodu a rozdělení sfér vlivu na severoamerickém kontinentu mezi Spojenými státy a Spojeným královstvím vedly k britsko-americké válce, jež je někdy nazývána druhou válkou za nezávislost a trvala mezi lety 1812 a 1814. Spojené státy válku vyhlásily v přesvědčení, že budou moci využít zaneprázdněnosti Spojeného království, které zaměstnávala válka s Napoleonem, a zabrat zbytek britského panství v Severní Americe. Neuspěly však; jejich vpád do Kanady skončil debaklem a Spojené království postupně začalo na americký kontinent přesouvat další síly. Britové ovšem o tuto válku nestáli a nehodlali investovat prostředky do tak nejistého podniku, jakým by byl pokus o znovudobytí Severní Ameriky, a obě strany se tedy dohodly na návratu ke statu quo ante doplněném dohodami řešícími největší kontroverze.
Obnovení předválečného stavu fakticky posílilo postaveni USA a nakrátko zapříčinilo faktickou vládu jedné strany (dnes označována jako demokraté-republikáni). Toto období je někdy nazýváno era of good feelings neboli érou dobré shody. Z jednotlivých teritorií byly postupně vytvářeny další státy: Indiana (1816), Mississippi (1817), Illinois (1818), Alabama (1819), Maine (1820) a Missouri (1821). Roku 1819 získaly USA od Španělska Floridu (stát od 1845). Roku 1845 byl anektován Texas a po americko-mexické válce z let 1846–1848 Alta California a Santa Fe de Nuevo México (Kalifornie jako stát od 1850). Do počátku 60. let byly do Unie přijaty další státy: Arkansas (1836), Michigan (1837), Iowa (1846), Wisconsin (1848), Minnesota (1858) a Oregon (1859).
Americká občanská válka
V 19. století začaly narůstat rozpory mezi americkým severem a jihem. Sever byl lidnatý (19 milionů obyvatel), industriální a odmítal otroctví. Jih byl méně osídlený (8 milionů obyvatel z toho polovina byli černí otroci), zemědělský (zejména plantáže bavlny) a žil z otroctví. Hnutí, založené na protestantské teologii, které otroctví odmítalo, se nazývalo abolicionismus. Pozvolna se na severu otázka otroctví ovšem začala politizovat. Odpůrci otroctví založili i novou Republikánskou stranu. Její ústřední osobností se stal Abraham Lincoln. Když byl roku 1860 zvolen prezidentem, došlo k secesi (odtržení) jedenácti jižních států (Jižní Karolíny, Mississippi, Floridy, Alabamy, Georgie, Louisiany, Texasu, Virginie, Arkansasu, Severní Karolíny a Tennessee), které vyhlásily Konfederované státy americké.
To nakonec vedlo k občanské válce (známé též jako válka Severu proti Jihu). Ta začala 12. dubna 1861 útokem konfederačních jednotek na americkou pevnost Fort Sumter v Jižní Karolíně. Zpočátku dosáhly jižní jednotky solidních úspěchů díky zkušenosti svého velitele Roberta Edwarda Leea, jeho vojska však byla roku 1863 poražena v klíčové bitvě u Gettysburgu. Armádu Unie, tedy Severu, nakonec přivedl k vítězství Ulysses S. Grant (budoucí prezident, v letech 1869–1877). Válka trvala do roku 1865. Po vítězství Severu musely všechny jižní státy ratifikovat třináctý dodatek ústavy, který otroctví zakazoval. Vítězství to však nebylo zdaleka definitivní. Nejenže byl Lincoln zavražděn, ale k moci se na jihu dostala frakce Demokratické strany zvaná Redeemers, která hlásala nadřazenost bělochů a zavedla rasovou segregaci (tzv. Zákony Jima Crowa).[36] (O odstranění jejích posledních zbytků se vedl tuhý politický boj až do 60. let 20. století). Válka nicméně znatelně posílila federální moc a umožnila další expanzi.
Posilování velmocenského postavení
Mohutný hospodářský rozvoj po skončení občanské války způsobil, že se USA již roku 1872 staly hospodářsky nejsilnější zemí světa.[37] Za tímto rozmachem na konci 19. a začátku 20. století stáli průmyslníci jako Cornelius Vanderbilt, John D. Rockefeller, Henry Ford a Andrew Carnegie, či bankéř John Pierpont Morgan. Ekonomický boom byl doprovázen další expanzí na západ. Ještě před občanskou válkou a poté až do první světové války zde vzniklo 15 dalších unijních států: Kansas (1861), Západní Virginie (1863), Nevada (1864), Nebraska (1867), Colorado (1876), Severní Dakota, Jižní Dakota, Montana, Washington (1889), Idaho, Wyoming (1890), Utah (1896), Oklahoma (1907), Arizona a Nové Mexiko (1912). Roku 1867 odkoupila americká vláda od Ruského impéria rozsáhlé území Aljašky. Od 80. let 19. století pak Spojené státy expandovaly i mimo vlastní americkou pevninu, především do Karibiku a do Tichomoří. Vítězství ve španělsko-americké válce a další intervence měly několik důsledků: protektorát nad Portorikem, Kubou a ostrovem Guam, obsazení Filipín, anexe Havajských ostrovů roku 1898, rozdělení ostrovů Samoa s Německou říší roku 1899 a kontrola nad průplavovým pásmem v Panamě.
Na počátku 20. století se Spojené státy staly jednou ze světových velmocí. Kromě svého již velkého vlivu na západní polokouli, resp. na obou kontinentech Ameriky, se však USA ve světové politice až do první světové války angažovaly jen poměrně málo. Jejich politika byla do značné míry izolacionistická (viz Monroeova doktrína). Zásadní roli při překonávání amerického izolacionismu sehrál prezident Woodrow Wilson. Američané se díky němu v roce 1917 zapojili na straně Dohody do první světové války. Wilson svou koncepcí práva na sebeurčení národů též významně ovlivnil podobu Evropy po konci války.[38]
20. léta 20. století přinesla další mohutný rozmach hospodářství.[39] Americkým sebevědomím zacloumal až krach na newyorské burze v roce 1929.[40] Ten způsobil celosvětovou ekonomickou krizi, jež katalyzovala zejména politický vývoj v Evropě (pomohla zvláště vzestupu fašismu a nacismu). V samotných Spojených státech vedla k opuštění čisté „laissez faire“ ekonomické politiky a větším státním zásahům do ekonomiky v rámci plánu zvaného New Deal, který připravil Demokrat Franklin Delano Roosevelt.[41] Plán měl své kritiky, ale obzvláště dobře se hodil pro válečný stav, do něhož se USA dostaly poté, co Japonsko napadlo jejich základnu Pearl Harbor v Pacifiku.[42] Američané následně vyhlásili válku nejen Japonsku, ale i jeho spojenci, nacistickému Německu, a vstoupili tak do druhé světové války (již předtím ovšem hospodářsky podporovaly Spojence podle Zákona o půjčce a pronájmu z roku 1941[43]). USA se podílely přímo na poražení Německa na evropském kontinentě (viz Den D a bitva o Normandii), Japonce pak porazily i za pomoci zcela nové zbraně – atomové bomby – kterou v roce 1945 svrhly na japonská města Hirošima a Nagasaki. Vítězné mocnosti, tedy USA, Británie a Sovětský svaz, pak dohodami ekonomickými (konference v Bretton Woods) i politickými (Jaltská konference) narýsovaly podobu poválečného světa.[44][45]
Studená válka
Za války, která přímo nezasáhla území kontinentálních USA, se americká průmyslová výroba zdvojnásobila, zatímco Evropa byla hospodářsky na kolenou. Bylo zřejmé, že Spojené státy se staly klíčovou mocností Západu. Po válce pomohly těžce postižené Západní Evropě včetně Západního Německa v rámci Marshallova plánu. Západoevropské státy díky němu nejen poměrně rychle překonaly nejhorší problémy, ale navíc nastoupily cestu k výraznému hospodářskému růstu a k doposud nebývalému blahobytu.[46] Po válce dostaly USA též do správy poručenská území OSN v Tichém oceáně, jež byla předtím pod správou Japonska, a většina z nich se později stala volně přidruženými územími Spojených států (Marshallovy ostrovy, Severní Mariany, Mikronésie atd.). Roku 1959 byly vytvořeny dva – dosud poslední – státy Unie: Aljaška a Havaj.
Rozdělení sfér vlivu mezi vítěznými mocnostmi druhé světové války proběhlo poklidně, ale klid nevydržel dlouho – po roce 1947 vzniklo mezi Spojenými státy (a jeho západními spojenci) a Sovětským svazem napětí, kterému se pak říkalo studená válka.[47] Toto napětí se projevovalo jak pozitivně, tedy snahou o ekonomické předběhnutí soupeřícího tábora či proslulým „vesmírným závodem“, v jehož rámci Sověti vyslali prvního člověka do kosmu (1961) a Američané přistáli na Měsíci (1969), ale občas i různými, často velmi krvavými, proxy wars (zástupnými konflikty). Na některých z nich se Spojené státy tak či onak přímo podílely – korejská válka (1950–1953), karibská krize (1962), vietnamská válka (1959-1975). Zejména vietnamský konflikt vyvolal pnutí i uvnitř americké společnosti, odpor proti této válce probíhal v součinnosti s hnutím za práva Afroameričanů, které vedl především reverend Martin Luther King.[48] Tento boj, podpořený zejména demokratickým prezidentem Johnem Fitzgeraldem Kennedym (zavražděn 1963), byl úspěšný: Zákony na obranu lidských práv z let 1964 (školy, zaměstnání a ubytování), 1965 (volby) a 1968 (trh s bydlením) zakázaly diskriminaci na základě rasy nebo barvy pleti. Hnutí 60. let (někdy se hovoří o kontrakultuře) přinesla však i některé sporné jevy, jako je adorace drog a promiskuity, černošský radikalismus (Černí panteři, Malcolm X aj.), nebo levicový extremismus (obdiv k násilnické čínské kulturní revoluci apod.).
To vše v 70. a 80. letech přineslo protipohyb – neokonzervatismus, v USA reprezentovaný především republikánským prezidentem Ronaldem Reaganem. Reagan zvolil tvrdý postup i vůči Sovětům, avšak byl to právě Reagan, který nakonec reagoval vstřícně na reformátorského vůdce Sovětského svazu Michaila Gorbačova (1985–1991) a sérií dohod o odzbrojení (např. smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu z roku 1987) de facto studenou válku ukončil. Ta definitivně skončila pádem komunismu v Evropě (1989) a rozpadem Sovětského svazu (1991). O Spojených státech se začalo hovořit jako o jediné světové supervelmoci.
Po roce 1989
Euforie z konce studené války a triumfu západního modelu společnosti trvala takřka po celá 90. léta 20. století. Americké ekonomice, opojené průnikem na nové trhy a možnostmi internetu, digitalizace a nových technologií, se dařilo (90. léta jsou nejdelším obdobím setrvalého ekonomického růstu v americké historii).[49] Svět do značné míry akceptoval i roli Spojených států jako „světového četníka“ (zejména válka v zálivu roku 1991).[50] Roku 2001 přišel však zlom. Jednak došlo k prasknutí „dot-com bubliny“ na trzích a poté éru poklidného vývoje narušil teroristický útok z 11. září 2001 na newyorská Dvojčata, který provedli islámští teroristé ze skupiny Al-Káida.[51] Ačkoli se demokratický svět s Američany a jejich prezidentem Georgem W. Bushem v té chvíli solidarizoval, jejich reakce, obecně nazvaná válka proti terorismu, jež především spočívala v invazi do Iráku roku 2003, již tolik respektována nebyla a vzrostlo i napětí uvnitř americké společnosti. Jistotami zacloumala i finanční krize z roku 2008, která začala jako americká hypoteční krize, avšak přerostla v krizi celosvětovou.[52] Později vzrostlo rovněž napětí mezi Spojenými státy a dalšími velmocemi, které s nelibostí nesou americkou hegemonii - především Ruskem a Čínou. Někdy se dokonce hovoří o druhé studené válce.[53][54] Oslabeny byly vztahy i se západní Evropou (krom Británie).[55] Tyto trendy vyvrcholily za vlády Donalda Trumpa. Roku 2014 vystřídala USA na pozici největšího HDP podle parity kupní síly Čína.[37]
Státní symboly
Vlajka
Vlajka USA je tvořena třinácti vodorovnými pruhy (sedmi červenými a šesti bílými) a modrým kantonem (o šířce sedmi pruhů), ve kterém je umístěno padesát bílých pěticípých hvězd v devíti řadách (střídavě po pěti a šesti hvězdách).
Pruhy představují třináct původních, zakládajících států Unie, hvězdy současný počet států Unie. Poslední varianta vlajky USA byla přijata dne 4. července 1960 (po přijetí státu Havaj).
Znak
Státní znak USA je tvořen lícovou stranou velké státní pečeti, která byla poprvé veřejně použita roku 1782 a jejímiž autory jsou Charles Thomson a William Barton.
Hlavní postavou lícové strany pečeti, tedy i znaku, je orel bělohlavý v letu. Na prsou nese srdeční štítek s modrou hlavou štítu, pod kterou je šest svislých červených pruhů na stříbrném poli, čímž vytváří sedm bílých pruhů. Orel má ve svém heraldicky levém pařátu svazek třinácti šípů a v pravém olivovou ratolest (s třinácti listy a třinácti olivami). Heraldicky vpravo hledící hlava orla drží v zobáku stuhu s latinským heslem E PLURIBUS UNUM ve smyslu „Z mnohých jeden“, původně mnozí, různí, dnes národ jeden. Nad hlavou se vznáší třináct hvězd na modrém poli, které jsou uspořádány do řady 1-4-3-4-1. Zpod modrého pole vychází dokola zlaté sluneční paprsky končící pod prstencem bílých obláčků.
Hymna
Hymna USA je píseň The Star-Spangled Banner (česky Hvězdami posetý prapor). Text napsal Francis Scott Key a hudbu složil John Stafford Smith.
Francis Scott Key, právník a amatérský básník, napsal text poté, co byl během Britsko-americké války v noci z 13. na 14. září 1814 svědkem, jak posádka americké pevnosti Fort McHenry v Baltimoru úspěšně vzdoruje těžkému ostřelování z moře.
Geografie
Poloha
Spojené státy americké leží v Severní Americe. Jejich břehy omývá z východu Atlantský oceán a ze západu Tichý oceán. Stát Aljaška leží v severní části kontinentu a je ze severu omýván Severním ledovým oceánem.
Aljašku odděluje od Euroasijského kontinentu Beringův průliv. Mezi nejznámější poloostrovy patří Florida na jihu USA, která odděluje Mexický záliv od Atlantského oceánu. Ze severu mají USA společnou hranici s Kanadou, na jihu pak s Mexikem. Floridský průliv odděluje USA od souostroví Bahamy a od Kuby.
Rozloha
Americké úřady postupně mění definici toho, co počítají do rozlohy, CIA World Factbook udávala:
- 9 372 610 km² (1989–1996) – pouze pevnina a vnitřní vody
- 9 629 091 km² (1997–2003) – přidána Velká jezera a pobřežní vody (coastal waters)
- 9 631 418 km² (2004–2005)
- 9 631 420 km² (2006)
- 9 826 630 km² (2007–2008) – přidána pobřežní moře (territorial waters)
Zahrnování plochy pobřežního moře do rozlohy státu je sice věcně naprosto správné, přesto ale dosti neobvyklé. Jedním z motivů může být i snaha „předběhnout“ v rozloze Čínu. (Ta je v ročence CIA měřena bez sporných území i bez pobřežního moře.)[56]
Povrch
USA leží v Severní Americe. Základem tohoto kontinentu je starý kanadský štít, který se rozprostírá v severovýchodní části kontinentu a jehož střední část je protlačena a tvoří dno Hudsonova zálivu. Je tvořen velmi starými přeměněnými a vyvřelými horninami.
V současnosti se pod západní okraj desek amerických kontinentů podsouvá tichooceánská litosférická deska a zároveň se Jižní Amerika pohybuje směrem k Severní. V důsledku pohybů litosférických desek vznikla vysoká horská hradba, která se táhne od Aleutských ostrovů přes Aljašský poloostrov až po Ohňovou zemi.
Kordillery, jejichž nejvyšším bodem v USA je se svou výškou 6190[57] metrů Denali (dříve Mount McKinley), začínají Aljašským hřbetem a táhnou se na jih ve dvou výrazných pásmech: při pobřeží Tichého oceánu leží Pacifické pobřežní pásmo a ve vnitrozemí Skalnaté hory. Mezi jednotlivými pásy Kordiller se rozprostírají sníženiny a plošiny, např. Koloradská plošina či Velká pánev. Nejvyšší bod tzv. sousedících Spojených států (tj. bez Aljašky a Havaje) je vrchol Mount Whitney (4417 m) v kalifornském pohoří Sierra Nevada.
Jen pár desítek kilometrů od Sierry Nevady leží nejníže položené místo USA i Ameriky v Údolí smrti (anglicky Death Valley). Tato proláklina je 86 metrů pod úrovní hladiny moře a své jméno dostala podle nehostinných podmínek pro život: jedná se o poušť bez vodních zdrojů, kde byla naměřena dosud nejvyšší teplota na Zemi, 56,7 °C ve stínu.
Poblíž východního pobřeží se táhne staré pohoří Apalačské hory a mezi Apalačskými horami a Atlantským oceánem se rozprostírá pak Pobřežní nížina. Mexický záliv lemuje Mississippská nížina. Mezi Apalačskými horami a Kordillerami se postupně od východu rozprostírají Vnitřní roviny a Velké planiny.
Vodstvo
Větší část území USA patří do úmoří Atlantského oceánu. Vlévají se do něj veletoky, jako je Mississippi s přítokem Missouri, což je nejdelší říční soustava USA, dlouhá 6212 km, a dále také Řeka Svatého Vavřince či Rio Grande. Tichý oceán zásobují vesměs kratší toky tekoucí z Kordiller, například řeky Columbia a Colorado.
V USA najdeme i mnoho jezer. Ledovcového původu jsou Velká jezera (Hořejší jezero, Michiganské jezero, Huronské jezero a jezero Ontario), které tvoří největší zásobárnu sladké vody na světě a přírodní hranici mezi USA a Kanadou. Velké Solné jezero se rozprostírá v bezodtoké oblasti mezi Skalnatými horami a Coastal Range.
V USA je množství vodopádů; nesporně nejznámější jsou Niagarské vodopády mezi Erijským a Ontarijským jezerem.
Podnebí
Díky své velikosti leží USA v několika významných podnebných pásech. Počasí v Americe je značně nestálé a teplotní výkyvy mohou nastávat dokonce i několikrát denně. Severní část území leží v mírném pásu, je ale chladnější a vlhčí než v Evropě. Způsobuje to studený Labradorský proud, který omývá severovýchodní a východní pobřeží. Ve Vnitřních rovinách a Velkých planinách padá úměrně vzdálenosti od Atlantského oceánu čím dál tím méně srážek. Zajímavým jevem je sněhový efekt Velkých jezer, způsobující sněhové kalamity v jejich blízkosti, a to zejména na jejich jihozápadním pobřeží, které je převážně na území USA. Chladnější podnebí panuje v oblasti západního pobřeží, kde se pod vlivem proudů Tichého oceánu udržuje teplota vesměs konstantní. Nejchladnější zimy najdeme ve Skalistých horách a Sierra Nevadě, kde můžeme naměřit jedny z nejsilnějších mrazů v Americe.
V oblastech Jižní Ameriky, Velkých plání, jižních částí atlantického pobřeží, Floridy a ve státech u Mexického zálivu panují v letním období až tropická vedra, která může doprovázet i nesnesitelná vlhkost. Jižní část USA leží v příjemném subtropickém podnebném pásu a Mexický záliv s poloostrovem Florida v tropickém pásu. Výjimku tvoří vysoce položené pohoří a plošiny, kde je podstatně chladněji, jelikož se zde projevuje výšková stupňovitost. Aljaška leží v subarktickém pásu a Havajské ostrovy v tropickém pásu. Tvar povrchu Ameriky umožňuje takřka bezproblémový přesun vzdušných mas ze severu na jih a naopak. Proto jsou časté hlavně vpády arktického vzduchu z vyšších zeměpisných šířek až do oblasti Mexického zálivu. Proudění v rovnoběžkovém směru stojí v cestě horské bariéry Kordiller, proto se vláha, která by se s proudícím vzduchem dostávala do vnitrozemí Ameriky z Tichého oceánu, vyprší nad oceánem, úzkou pobřežní nížinou a návětrnými svahy tichooceánského pásma. Texas je jinak známý pro svá tornáda, která se vyskytují hlavně na otevřených plochách v období května a září.
Období | Anchorage | Atlanta | Boston | Chicago | Houston | Las Vegas | Miami | New Orleans
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Spojené_státy_americké Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia. čítajte viac na tomto odkaze: Vývojárske a vydavateľské spoločnosti počítačových hier a videohier Úřad Úmrtí v roce 2021 Ústřední vedení odboje domácího Čechoslováci v cizinecké legii během války v Indočíně Červen Červenec Česká advokátní komora Česká strana sociálně demokratická Česká Wikipedie České království Česko Česko-slovenský rozhlas Československo Česko na Letních olympijských hrách 2020 Řád bratří kazatelů Římské číslice Řecko Řeholník Šablona:Britské princezny sňatkem Šarlota Augusta Hannoverská Škoda Felicia Španělsko Štefan Svetko Švédsko Železniční trať Plzeň – Furth im Wald Žofie Antonie Brunšvicko-Wolfenbüttelská 1. červen 1. říjen 1. august 1. březen 1. duben 1. február 1. júl 1. jún 1. január 1. květen 1. máj 1. prosinec 1. srpen 10. červen 10. březen 10. duben 10. jún 10. leden 10. roky 20. storočia 11. červen 11. červenec 11. august 11. duben 11. február 11. január 11. marec 11. prosinec 11. srpen 1118 12. červen 12. červenec 12. říjen 12. august 12. březen 12. duben 12. júl 12. január 12. máj 12. október 12. srpen 13. červen 13. říjen 13. august 13. duben 13. jún 13. květen 13. listopad 13. máj 13. marec 13. prosinec 13. září 1348 1389 14. červen 14. august 14. březen 14. duben 14. květen 14. leden 14. září 1410 1415 1435 1440 1469 1494 1498 15. únor 15. červen 15. červenec 15. říjen 15. březen 15. duben 15. január 15. květen 15. leden 15. září 1511 1521 1541 1566 1576 16. červen 16. august 16. březen 16. duben 16. február 16. květen 16. leden 16. marec 16. srpen 16. století 1621 1628 1632 1634 1650 1652 1656 1663 1667 1672 1675 1682 1683 17. únor 17. červen 17. červenec 17. říjen 17. august 17. březen 17. duben 17. leden 17. máj 17. marec 17. prosinec 17. srpen 17. století 1705 1706 1708 1709 1710 1711 1712 1715 1716 1717 1720 1723 1724 1725 1729 1730 1732 1733 1741 1742 1745 1746 1754 1756 1759 1761 1766 1772 1776 1782 1783 1784 1785 1786 1787 1788 1789 1790 1792 1793 1795 1796 18. červen 18. duben 18. listopad 18. marec 18. století 18. září 1803 1806 1808 1811 1814 1815 1816 1817 1818 1819 1820 1821 1826 1827 1832 1833 1834 1835 1836 1837 1838 1839 1840 1841 1842 1844 1845 1847 1848 1853 1854 1856 1858 1859 1860 1861 1862 1863 1865 1867 1868 1870 1871 1874 1875 1876 1877 1878 1879 1880 1881 1882 1883 1884 1887 1888 1889 1891 1892 1893 1896 1897 1899 19. červen 19. červenec 19. duben 19. jún 19. prosinec 19. srpen 19. století 19. storočie 19. září 1900 1901 1903 1904 1905 1906 1907 1908 1909 1910 1912 1913 1918 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1926 v športe 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1935 1939 1941 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1952 1956 1957 1958 1960 1962 1963 1964 1967 1968 1969 1970 1971 1973 1977 1978 1981 1983 1984 1986 1987 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 2. únor 2. červen 2. červenec 2. říjen 2. apríl 2. duben 2. február 2. květen 2. leden 2. marec 2. prosinec 2. srpen 2. tisíciletí 2. září 20. červen 20. červenec 20. duben 20. január 20. květen 20. leden 20. listopad 20. roky 20. storočia 20. století 20. storočie 20. září 2000 2001 2002 2003 2005 2006 2007 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 21. červen 21. apríl 21. duben 21. květen 21. máj 21. marec 21. prosinec 21. storočie 22. únor 22. červen 22. červenec 22. říjen 22. apríl 22. březen 22. duben 22. február 22. júl 22. jún 22. listopad 22. máj 22. září 23. červen 23. červenec 23. duben 23. júl 23. květen 23. listopad 23. září 24. únor 24. červen 24. říjen 24. duben 24. květen 24. leden 24. marec 24. srpen 25. červen 25. duben 25. jún 25. květen 25. leden 25. srpen 25. září 26. únor 26. červen 26. apríl 26. duben 26. júl 26. jún 26. január 26. máj 26. září 27. červen 27. březen 27. duben 27. listopad 27. září 28. červen 28. duben 28. jún 28. leden 29. únor 29. červen 29. červenec 29. duben 29. január 29. květen 29. prosinec 29. srpen 29. září 2P/Encke 3. únor 3. červen 3. apríl 3. duben 3. júl 3. jún 3. január 3. leden 3. listopad 3. září 30. červen 30. červenec 30. říjen 30. apríl 30. duben 30. jún 30. marec 30. roky 20. storočia 31. červenec 31. říjen 31. júl 31. január 31. máj 31. srpen 4. únor 4. červen 4. červenec 4. říjen 4. duben 4. júl 4. leden 4. srpen 451 5. únor 5. červen 5. červenec 5. březen 5. duben 5. květen 5. srpen 5. září 529 6. červen 6. říjen 6. august 6. duben 6. február 6. listopad 6. marec 6. září 7. červen 7. říjen 7. březen 7. duben 7. február 7. leden 7. máj 7. prosinec 7. srpen 7. září 8. červen 8. červenec 8. apríl 8. august 8. duben 8. február 8. květen 8. leden 8. máj 8. marec 8. prosinec 8. srpen 8. září 9. červen 9. červenec 9. apríl 9. duben 9. júl 9. jún 9. květen 9. prosinec 9. srpen Aaron Klug Abdulhamid I. Abdus Salam Adam Ferguson Adelheid Sasko-Meiningenská Adolf Foehr Adolf Parlesák Aetius Alžbeta II. Alan Greenspan Albánie Albína Honzáková Albert Sasko-Kobursko-Gothajský Albrecht II. Habsburský Aleksander Fredro Alena Šrámková Alessandra de Osma Alexander Graham Bell Alexandra, 2. vévodkyně z Fife Alexandra Dánská Alexandre Colonna-Walewski Alexandr I. Pavlovič Alfréd Wetzler Alfredo Di Stéfano Alice, vévodkyně z Gloucesteru Allen Ginsberg Alois Hadamczik Alois Jedlička Alois Kudrnovský Alois Mezera Alois Neruda Alois Stompfe Alois Vicherek Amálie Hesensko-Darmstadtská Amélie Sofie Hannoverská Amharsko Andrzej Wajda Anglie Anna Žofie Sasko-Gothajsko-Altenburská Anna Žofie Schwarzbursko-Rudolstadtská Anne, vévodkyně z Cumberlandu a Strathearnu Antônio de Castro Mayer Antonín Líman Antonín Pikhart Antonín Skřivan Antonie Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská Antonio Sacchini Anton Trón Arnošt Fridrich Sasko-Kobursko-Saalfeldský Atletika na Letních olympijských hrách 2012 – 400 metrů překážek ženy Atlet Evropy Attila Augusta Hesensko-Kaselská Augusta Reuss Ebersdorf Augusta Sasko-Gothajská Augustin Bartoloměj Hille Auschwitz Autorita (knihovnictví) Avraham Firkovič Básník Běh na 400 metrů Běh na 400 metrů překážek Bělorusko Březen Barbora Krejčíková Baron Baron Prášil (kniha) Beatles Beat generation Benito Mussolini Ben Roy Mottelson Betlémská kaple Birgitte, vévodkyně z Gloucesteru Bitva na Bílé hoře Bitva na Katalaunských polích Brazília Brno Burgtheater Camilla, vévodkyně z Cornwallu Carl Maria von Weber Carl Wilhelm Scheele Caroline, hanoverská princezna Catherine, vévodkyně z Cambridge Cebu Challenger (raketoplán) Charles de la Bédoyére Choť Chuck Berry Cloris Leachmanová Coburg Commons:Featured pictures/cs Convair B-36 Peacemaker Corpus iuris civilis Covid-19 Dítě Důstojník Důvod Dana Hlaváčová Dario Fo Dave Bailey David Attenborough Desaťročie Diamantová liga Diecéze Domažlice Dominik Hrušovský Donald Peterson Duben Dusty Hill Eduard August Hannoverský (1767) Eduard Belcredi Eduard Bindas Eduard Formánek Electronic Arts Elena Várossová Eleonora Amálie ze Schwarzenberka Elizabeth Bowes-Lyon Encyklopedie Erich Einhorn Ernest Jucovič Esther Williams Etiopie Evžen Vratislav z Mitrovic Evropané Exkomunikace Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Feodora Leiningenská Ferdinand Albrecht II. Brunšvicko-Wolfenbüttelský Ferdinand III. Habsburský Fernão de Magalhães Fernando Corbató Fidel Castro Figarova svatba Filipíny Florencie Forenzní vědy François-Édouard Picot François Arago Francie Francouzská cizinecká legie Francouzské království Frank Finlay Frank Lampard František Antonín Gindl František Benda František Hála František Hudeček František Josias Sasko-Kobursko-Saalfeldský František Kermer František Matouš Klácel František Nedvěd František Nosál František Sasko-Kobursko-Saalfeldský František Tkadlík František Vnuk František Xaverský Franz von Pillersdorf Franz Xaver Winterhalter Frederick Hopkins Frederika Meklenbursko-Střelická Frederika Pruská Frederik III. Dánský Fridrich II. Veliký Fridrich Vilém II. Friedrich Heidler Gamesfarm Gelasius II. Gemeinsame Normdatei Georges Dufrénoy George Martin Georgi Lozanov Gian Galeazzo Sforza Giovanni Battista Lampugnani Girolamo Savonarola Gottfried August Bürger Grazia Deleddová Gregoriánský kalendář Gustav III. Švédský Gustav Stresemann Habsburská monarchie Hannoverské princezny sňatkem Hans Boesch Heřman Helena Waldecko-Pyrmontská Hermína Hilary Putnam Hilda Múdra Hlavní strana Hoboj Hostinec U Kaštanu Hugh Hefner Hunové Ignaz Feigerle IKEA Ilona Svobodová Indie Indočína Indočínská válka Ingvar Kamprad Irwin Rose Islámský stát Islamský kalendár Itálie Ivan Foustka Jáchym Ondřej Šlik Ján Eugen Kočiš Ján Jesenský Ján Maďar Ján Podolák Jérôme Lejeune Július Binder Jacob Hübner Jacques Balmat Jacques Offenbach Jakub Stuart, vévoda z Cambridge Jamato (1940) James Stirling (architekt) Janovy pašije Jan Hýbl Jan Hus Jan Křtitel Pola Jan Mikolášek Jan Neruda Jan Rudolf Demel Jan Tomáš Kuzník Jan Vianney Jan Viklef Jan z Lancasteru Japonsko Jaroslav Cejp Jaroslav Kurzweil Jean-Baptiste-Jacques Élie de Beaumont Jean-Baptiste Charles Bouvet de Lozier Jean-Marie Bachelot de La Pylaie Jean Baptiste Perrin Jean Moulin Jiří Adamíra Jiří Bělka Jiří Družecký Jiří III. Jiří IV. Jiří Levý Jiří Prskavec Jihoafrická republika Jimmy Carter Jindřich Černý (1930) Jindřich Klečka Jindřich V. Sálský Jindřich XXIV. Reuss Ebersdorf Johann Bernhard Fischer Johann Nepomuk Kniebandl von Ehrenzweig Johann Sebastian Bach John Francis Wade John Franklin John George Kemeny John Goodman John Walker Josef Babánek Josef Beran Josef Dostál (kajakář) Josef II. Josef Kemr Josef Nesvadba Josef Scheiwl Josef Václav Myslbek Joseph Martin Kraus Juhani Aho Jules Verne
Juliana Sasko-Kobursko-Saalfeldská Julija Pečonkinová Julius II. Juraj Králik (diplomat) Justinián I. Kókaku Kanada Kanoistika na Letních olympijských hrách 2020 – C1 slalom muži Kapské Město Karel Černý (scénograf) Karel Emanuel II. Savojský Karel František Pitsch Karel Herfort (1871) Karel Hromádka (fotbalista) Karel I. Stuart Karel III. Španělský Karel IV. Karel Kosík Karel Ludvík Fridrich Bádenský Karel Sokolář Karl Korb von Weidenheim Karolina Brunšvická Karolina z Ansbachu Karol Kállay (fotograf) Kateřina II. Veliká Kateřina Javůrková Kateřina Siniaková Katharine, vévodkyně z Kentu Kensingtonský palác Kent Klášter Klement Antonín Zahrádka Klokan quokka Kmotr Kočičí oko (mlhovina) Koncentrační tábor Koncil Konflikt v Tigraji 2020 Konstantin Feoktistov Korunní princ Kosmický raketoplán Koupací vůz Královna Královna matka Království Velké Británie Kristýna Luisa Öttingenská Kristián VIII. Krvavé Boží tělo v Kladně Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic Kryscina Cimanouská Kultúra (spoločenské vedy) Kurt Schwitters Květa Květen Léon Bonnat Ladislav Pavlovič Lalibela Legitimacy of Queen Victoria Lehká atletika Leopold Chalupa Leopold I. Belgický Leslie Nielsen Letiště Václava Havla Praha Letní olympijské hry 2020 Lev Stepanovič Ďomin Lev Thun-Hohenstein Liberec Library of Congress Control Number Lilek brambor Lillian Hellman Lionel Richie Lipsko Lisabon Londýn Lucie Bílá Ludvík César, hrabě z Vexin Ludvík I. Bavorský Ludvík II. Hornobavorský Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský Ludvík Souček Ludvík Vaculík Ludvík XVI. Luis-Joseph Papineau Luisa Lehzenová Luisa Markéta Pruská Lukáš Krpálek Lukáš Rohan Lumír Ševčík Luna 14 LZ 104 Móric Beňovský Malíř Mali Marceline Desbordes-Valmorová Marián Čunderlík Maria, vévodkyně z Gloucesteru a Edinburghu Maria Walewská Marie Žofie Helena Beatrice Bourbonská Marie Alexandrovna Romanovová Marie Brabantská (1256) Marie Hannoverská (1776) Marie Kristina z Kentu Marie Sasko-Altenburská Marie z Tecku Marilyn Monroe Marina Řecká a Dánská Markéta Vondroušová Marko Ristić Maroko Mars Odyssey Maryland Matyáš František Chorinský z Ledské Meghan, vévodkyně ze Sussexu Mel Brooks Metr Metro ve Varšavě Mety Mezinárodní standardní identifikátor jména Michel Eugène Chevreul Milan Šimečka Milan Jíra (klavírista) Milan Lasica Milan Paumer Milavče Milenka Miles Davis Miloš Vacek Miroslav Fiedler Miroslav Jindra Miroslav Lamač Misionář Mistrovství světa v atletice 2013 Mistrovství světa v atletice 2015 Mojang Studios Mombasa Monika zu Solms-Laubach Mont Blanc Moravský zemský sněm Morton Feldman Moses Mendelssohn Moskva Murray Rothbard Nápověda:Úvod Nápověda:Úvod pro nováčky Nápověda:Obsah Národní konvent Následnictví Němčina Německo Nacismus Nadace Wikimedia Napoleon Bonaparte Narození Nathaniel Wallich Neal Cassady Neapol Neapolská operní škola Neděle Nemecko Neteř Neutronová bomba New York Nicole Kidmanová Nikolaj Borisovič Delone Nizozemci Nobelova cena za fyziologii a lékařství Nobelova cena za literatúru Nový svět Ojmiakon Olbram Zoubek Olympijské hry Ontario (provincie) Organizace spojených národů Osecký klášter Osmanská říše Oswald Mathias Ungers Othenio Abel Pět neděl v balóně Pařížská observatoř Pandemie covidu-19 Pandemie covidu-19 v Česku Papež Paríž Parlament Patricia Nealová Paul Berg Pavel Hobl Pavol Viboch Peking Peter Lax Petr III. Portugalský Petr Kolář (zpěvák) Petr Rada (textař) Pierre-Henri Cami Pierre Méchain Pius VI. Ploutvonožci Poledník Polské království Polsko Portál:Aktuality Portál:Doprava Portál:Geografie Portál:Historie Portál:Kultura Portál:Lidé Portál:Monarchie Portál:Náboženství Portál:Novověk Portál:Obsah Portál:Příroda Portál:Politika Portál:Spojené království Portál:Sport Portugalsko Pražská univerzita Praha Premiéra TV Prima (televizní stanice) Princ Princess Royal Princezna Diana Princ z Walesu Pruské království Prvovýstup Q58067 Q58067#identifiers Q58067#identifiers|Editovat na Wikidatech Radek Šlouf Radek Dosoudil Rakousko Ralph David Abernathy Ralph Waite Regent René Goscinny Request for Comments Richard Kaufmann Robert Creeley Robert Fogel Robert King Rok Rudolf Jelínek Rudolf Nováček Rudolf Richter Rudolf Turek Rudolf Vrba Ruské impérium Rusko Samson Rafael Hirsch Sarah, vévodkyně z Yorku SARS-CoV-2 Sasko Sekretář (administrativa) Senegal Severní Amerika Severný pól Seznam britských králů Seznam byzantských císařů Seznam hlav ruského státu Seznam představitelů Belgie Seznam světového dědictví v Africe#Etiopie Siegfried Lenz Siloš Pohanka (hudobník) Slalom na divoké vodě Slovensko SNAC Socialistická federativní republika Jugoslávie Sofie Řecká a Dánská Sophie, hraběnka z Wessexu Soubor:2019 ICF Canoe slalom World Championships 092 - Lukáš Rohan.jpg Soubor:Caroline Bardua - Bildnis des Komponisten Carl Maria von Weber.jpg Soubor:Duchknt.jpg Soubor:Frederick Wilhelm II.png Soubor:Friedrich Zweite Alt.jpg Soubor:John Goodman by David Shankbone.jpg Soubor:Lampard chelsea2.jpg Soubor:LionelRichie0995-1000.jpg Soubor:Lucie Bila.jpg Soubor:Lukáš Krpálek - Rio 2016.jpg Soubor:Nicole kidman3cropped.jpg Soubor:Sir John Conroy, 1st Bt by Henry William Pickersgill.jpg Soubor:Victoria duchess of Kent.jpeg Soubor:Victoria Duchess of Kent 1861.jpg Soubor:XB-36 first flight.jpg Soubor:Zuzana Hejnová Moscow 2013.jpg Sovětský svaz Sovietsky zväz Speciální:Kategorie Speciální:Nové stránky Speciální:Statistika Spojené státy americké Spoločnosť národov Srážka vlaků u Milavčí Stanislav II. August Poniatowski Stanislav Vávra Starověký Řím Storočie Story Musgrave STS-6 Světová zdravotnická organizace Svatá říše římská Svatý Marek (Florencie) Svatba Tadeus Reichstein Tallinn Televize Tenis na Letních olympijských hrách 2020 Tenis na Letních olympijských hrách 2020 – ženská čtyřhra Tenis na Letních olympijských hrách 2020 – ženská dvouhra Teodor Münz Terry Cooper Theodor Svedberg Theo Adam Thyra Dánská (1853–1933) Thyra von Westernhagen Tibor Šalát Tigrajská lidově osvobozenecká fronta Tikrít Tomáš Fryčaj Tomáš G. Masaryk Tomáš Garrigue Masaryk Tomáš Josef Povondra Tovaryšstvo Ježíšovo Turecko Tycho de Brahe Tympány UNESCO Univerzita Karlova Uranienborg Václavské náměstí Václav Budovec z Budova Václav Kalous Václav Schuster Václav Valeš (politik) Vídeň Výchova Výstup do vesmíru Vakcína proti covidu-19 Valéry Giscard d’Estaing Vasco da Gama Velha Goa Velký pátek Velkokníže Vesuv Viet Minh Viktorie (britská královna) Viktorie Adléta Šlesvicko-Holštýnská Viktorie Luisa Pruská Viktorie Sasko-Koburská Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská Viktor Stretti Vilém IV. Britský Vilém Weiss Vilemína Ernestina Dánská Virgil Ivan Grissom Virtual International Authority File Vital Šyšov Vivian Maierová Vladimír Beneš (1921) Vladimir Osipovič Bogomolov Vladko Maček Vojtech Adamec Vojtech Mihálik Vysílač Konstantynow Vzducholoď Vzducholoď Norge Washington, D.C. Wiki Wikicitáty:Hlavní strana Wikidata:Hlavní strana Wikimedia Česká republika Wikimedia Commons Wikimedia Foundation Wikislovník:Hlavní strana Wikiverzita:Hlavní strana Wikizprávy:Hlavní strana Wilhelm Gesenius Wilhelm Grimm William Duesbury William George Horner William Herschel William R. King Windsor Wolfgang Amadeus Mozart WorldCat Západní Virginie Zápalka (dřívko) Zdeněk Netopil Zikmund III. Vasa Znojmo Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za chémiu Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za fyziku Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za fyziológiu alebo medicínu Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za literatúru Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za mier Zuzana Hejnová Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok. www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk |
---|