A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Mongolský státní znak | |
---|---|
Informace | |
Subjekty oprávněné užívat znak | Mongolsko |
Přijato | 12. února 1992 |
Státní znak Mongolska (mongolsky: Монгол улсын төрийн сүлд, Mongol ulsyn töriin süld) je tvořen modrým kulatým štítem, položeným na bílý, hnědě lemovaný lotos, sloužící jako podstavec. Ve středu štítu je zlatá kresba okřídleného, letícího koně v kombinaci se zlatým sojombem. V dolní části je stříbrné(?) kolo se zlatými loukotěmi, ovinuté hedvábnou, světle modrou stuhou hadag, a položené na pozadí, tvořené půlkruhy, přičemž vnější je světle modrý, střední zelený a vnitřní červenohnědý. Kruh je ohraničen nekonečným zlatým vzorem tumen nasan (nebo tumeň nusan(?)). V horní části je chandmani, trojitý klenot: horní červený, dolní levý modrý a dolní pravý zelený. Každý drahokam je ve čtyřech stupních sytosti, nejsvětlejší nahoře, nejtmavší dole.[1]
Modrá barva štítu symbolizuje věčně modré nebe, sojombo představuje mongolskou nezávislost, kolo trvalou prosperitu a pozadí s půlkruhy je symbolem matka-země. Vzor orámování je symbolem věčnosti a drahokamy chandmani symbolizují minulost, současnost a budoucnost.[1]
Historie
V roce 1206 byl, po sjednocení mongolských kmenů, jmenován sjednotitel Temüdžin prvním Velkým chánem Mongolů – Čingischánem. Za jeho vlády byly na euroasijském kontinentu založeny základy Mongolské říše. Přibližně v té době bylo zavedeno turkomongolské slovo tug. Jednalo se o nejstarší mongolský termín pro vexiloloid, který současně plnil úlohu praporu i znaku. Tugy se vyráběly z koňských nebo jačích žíní.[1]
Po pádu mongolské dynastie Jüan v roce 1368 dobyla Mongolsko mandžuská dynastie Čching, ovládající Čínu od roku 1636 a byly užívány mandžusko-čínské symboly. Při pokusech o nezávislost byly užívány vlajky s ideogramy Sojombo, symbolizující nezávislost a jehož původ lze najít ve staré Indii a Tibetu. Tento symbol se užíval i na první, skutečně doložitelné, státní vlajce, kterou zavedl Bogdgegén, vládce Vnějšího Mongolska na jehož (většině historického) území byl 1. prosince 1911 vyhlášen (s podporou Ruska) autonomní stát.[1]
V roce 1915 bylo Vnější Mongolsko připojeno jako autonomní část k Číně, v roce 1919 byla autonomie zcela zrušena. V říjnu 1920 (na sklonku Ruské občanské války) následoval vpád Bělogvardějců, pod vedením Romana Fjodoroviče Ungerna von Sternberg a byla obnovena monarchie. V roce 1921 po vpádu vojsk Rudé armády na území Vnějšího Mongolska spolu s mongolskými oddíly vedenými Damdinem Süchbátarem jeho krutá vláda skončila. 13. června 1924 byla vyhlášena (s podporou Sovětského svazu, pod jehož vlivem zůstala skoro sedmdesát let) Mongolská lidová republika. Státním znakem bylo sojombo, doplněné o převázanou ratolest v dolní části.[1]
-
Státní znak Mongolské lidové republiky (1924–1940)
V červnu 1940 byl zaveden nový státní znak, který vytvořil sovětský výtvarník Konstantin Innokentjevič Pomerancev. Byl tvořen kruhovým štítem zobrazující krajinu s horou, vycházející slunce s paprsky a jezdce s oštěpem na cválajícím koni. V dolní části byl štít lemován rýžovými ratolestmi, v horní tradičním mongolským vzorem tumen nasan s červenou, zlatě lemovanou, pěticípou hvězdou na vrcholu. Přes ratolesti byla položena dvě a dvě kruhová pole s vyobrazením nejdůležitějších hospodářských zvířat: krávy, jaka, kozy a ovce. V dolní části byla přes ratolesti červená stuha s názvem státu v mongolštině. Znak byl také umístěn do středu státní vlajky.[1]
V roce 1941 byl nápis názvu státu (Mongolská lidová republika) na stuze nahrazen za zkratku v cyrilici – БНМАУ[1] (mongolsky Бүгд Найрамдах Монгол Ард Улс).
V roce 1960 byl zaveden nový znak. Na rozdíl od předchozího znaku byli jezdec a kůň stříbrní, věnec zlatý a celý z rýžových klasů, stuha v barvách národní vlajky a zkratka státu (БНМАУ) zlatá a položená přes stříbrné ozubené kolo. Uprostřed hvězdy na vrcholu znaku byl zlatý symbol sojombo.[1]
-
Státní znak Mongolské lidové republiky (1940–1941)
-
Státní znak Mongolské lidové republiky (1941–1960)
-
Státní znak Mongolské lidové republiky (1960–1992)
Po poklidné demokratické revoluci v roce 1990 se 21. listopadu 1991 změnil název státu na Mongolská republika později (13. ledna 1992) na Mongolsko. 15. ledna 1992 byl zaveden nový státní znak, který je popsán v článku č. 12 ústavy. 12. února 1992 byla odstraněna žluta hvězda ze symbolu sojomba na vlajce, kresba nepatrně upravena a zároveň byl symbol přesně stanoven.[1]
Znaky ajmagů
Mongolsko je administrativně rozděleno na 21 ajmagů a hlavní město Ulánbátar. Všechny celky mají, kromě vlajky i svůj znak.
-
Hlavní město Ulánbátar
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Státní znak Mongolska na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk