Electronic.sk | Základné pojmy: Elektrotechnika | Elektronika






...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Team Lotus
 
Tento článek je o slavném závodním týmu z let 1954 až 1994. Další významy jsou uvedeny na stránce Team Lotus (rozcestník).
Lotus
Celý názevTeam Lotus
SídloHethel, Norfolk, Spojené království
Zakladatel(é)Colin Chapman
Významní zaměstnanciMaurice Philippe
Peter Wright
Peter Warr
Mike Costin
Keith Duckworth
Gérard Ducarouge
Frank Dernie
Chris Murphy
Andrew Ferguson
Sam Michael
JezdciSpojené království Jim Clark
Spojené království Graham Hill
Spojené království Stirling Moss
Brazílie Emerson Fittipaldi
Rakousko Jochen Rindt
USA Mario Andretti
Spojené království Nigel Mansell
Itálie Elio de Angelis
Brazílie Ayrton Senna
Brazílie Nelson Piquet
Finsko Mika Häkkinen
Švédsko Ronnie Peterson
Spojené království Johnny Herbert
Itálie Alessandro Zanardi
Argentina Carlos Reutemann
MotoryClimax, BRM, Ford-Cosworth, Pratt & Whitney, Renault, Honda, Judd, Lamborghini
PneumatikyDunlop, Firestone, Goodyear, Michelin, Pirelli
Statistiky ve Formuli 1
První závodGrand Prix Monaka 1958
Poslední závodGrand Prix Austrálie 1994
Počet startů491 (489 startů)
Počet titulů konstruktérů7 (1963, 1965, 1968, 1970, 1972, 1973, 1978)
Počet titulů jezdců6 (1963, 1965, 1968, 1970, 1972, 1978)
Počet vítězství73
Počet Pole position102
Počet nejrychlejších kol65
Počet bodů1 368

Team Lotus byl závodní tým britského výrobce sportovních vozů Lotus působící v letech 1954–1994 v mnoha automobilových kategoriích včetně Formule 1, Formule 2 nebo IndyCar. I několik let od svého posledního závodu zůstává Lotus jedním z nejúspěšnějších závodních týmů všech dob se sedmi tituly mistra světa konstruktérů, šesti mistra světa jezdců Formule 1 a šesti vítězstvími v 500 mil Indianapolis. Pod vedením zakladatele a designéra Colina Chapmana představoval Lotus jednoho z největších inovátorů v oblasti techniky i obchodu.

Jméno Team Lotus se do Formule 1 vrátilo v 2010, jako tým Tonyho Fernandese s plným názvem Lotus Racing v roce 2010 a Team Lotus v roce 2011. V roce 2011 se pak vrátila i pro Lotus typická barevná kombinace černé a zlaté, když výrobce aut Lotus Cars sponzoroval tým Renault pod novým jménem Lotus Renault F1. Ten se o rok později přejmenoval na Lotus F1.

50. léta – počátky Lotusu

V roce 1952 založil technik a závodník Colin Chapman v Hornsey společnost Lotus Engineering . Ta se setkala s rychlým úspěchem se závodními modely Mk II a Mk IV. O rok později k Lotus Engineering přibyla společnost Lotus Cars, aby se z nich v roce 1954 oddělil ještě závodní tým pod jménem Team Lotus, který s dalším modelem Mk VIII dokázal už od počátku sbírat úspěchy.[1]

Lotus Mk IX (1955), předchůdce Lotus Eleven

Lotus se zatím zaměřoval na trial (jízdy zručnosti v terénu), kterému se sám Chapman věnoval ještě před založení společnosti.[2] Chapman však mířil výš a tak počínaje rokem 1956 se Lotus začíná věnovat i formulovému závodění, kdy se ve Velké Británii účastní závodů Formuli 2 s modelem Lotus Eleven. Ten byl prodáván jako stavebnice k dotvoření pro jednotlivé jezdce a týmy.[1] Stejný model vyhrál v roce 1956 i třídu v závodě série Le Mans.[2]

Lotus Eleven pro Le Mans (1956)

Další rok představil Lotus další verzi svého závodního auta – Lotus 12. Jako piloti se v Lotusu představil Cliff Allison a Reg Bicknell. Allison ve voze Lotus 12 vyhrál International Trophy v Silverstone v kategorii Formule 2.[3] S motorem Coventry Climax zvětšeným na 2,2 litrů se Chapman rozhodl pro vstup na závody Formule 1 v Grand Prix v Monaku v roce 1958 s jezdeckým párem Graham HillCliff Allison. Allison dojel do cíle na tehdy nebodovaném šestém místě.[4][5]

V této době ve Formuli 1 dosahovaly nejlepších výsledků vozy Cooper, které měly, na rozdíl od Lotusů, motory umístěné vpředu. Chapman se proto rozhodl přesunout více dozadu i motory svých vozů. Takto upravená verze Lotusu 12 – Lotus 18 přinesla Lotusu další úspěchy, v Grand Prix Monaka s ní Stirling Moss vybojoval vítězství pro tým Roba Walkera v letech 1960[6] a 1961.[1][7]

Lotus 18, ve kterém Moss vyhrál závod v Monaku v roce 1961

60. a 70. léta – velký úspěch

Již na začátku 60. let dosáhl Team Lotus i na první vítězství ve Formuli 1 jako tým, nejen jako konstruktér, když Velkou cenu USA 1961 vyhrál Innes Ireland s dalším modelem v pořadí Lotusem 21.[1] Současně se Lotus účastní i závodů Formule 2, 24 hodin Le Mans, 500 mil Indianapolis a dalších soutěží.[4] Lotus zažíval velké úspěchy i v prodeji sportovních aut, Lotusů Seven se vyrobilo a prodalo přes tisíc[8], úspěšný byl i Lotus Elite a v roce 1962 silniční Lotus Elan.[1]

Lotus 25

Lotus 25 pilotovaný v roce 1963 Jimem Clarkem dojel hned třikrát na prvním místě v závodech Formule 1 a v závodě 500 mil Indianapolis vyjel druhé místo, když Lotus překvapil úspěchem malého auta s motorem vzadu.[pozn. 1][4] O rok později Clark získal hned sedm vítězství ve Formuli 1 a získal pro Lotus první titul mistra světa jako pilot i jako tým.[1] Také v Indianapolis se Lotusu nadále dařilo, v roce 1964 Clark vedl, ale odstoupil s poruchou brzd, v dalším závodě už ale Clark dovezl Lotus 38 až na první místo.

Ve stejné době se však Chapman potýkal i s výraznou kritikou jeho vozů, které byly pro svou lehkou konstrukci označovány za příliš nebezpečné. V roce 1962 dokonce komisaři z tohoto důvodu odmítli umožnit Clarkovi odjet závod Le Mans ve voze Lotus 23.[4] V autech Lotusu se vážně zranilo nebo zabilo mnoho jezdců, včetně Stirlinga Mosse, Jima Clarka, Grahama Hilla, Jochena Rindt nebo Ronnie Petersona. Chapmanova auta však do motorsportu přinesla značný technický pokrok a jezdci tak nebezpečí brali jako cenu za úspěch.[4]Jeden z pilotů Lotusu, Dan Gurney o tomto problému řekl: „Jestli jsem si myslel, že tak, jak to dělal Lotus, to bylo dobré? No. Měli jsme několik selhání techniky. Ale v té době jsem si myslel, že to byla cena, kterou musíte zaplatit za to, že jste o hodně lepší“.[9]

Lotus 49
Lotus 49B

Pro sezónu 1966 přinesla Formule 1 zvětšení objemu motorů, což Lotus zastihlo nepřipravený poté, co jejich dosavadní dodavatel motorů Coventry Climax nebyl schopný vyrobit nový třílitrový motor a následně použité motory H16 od British Racing Motors byly nespolehlivé. Pro rok 1967 tak Lotus přešel k motorům Ford-Cosworth DFV, navrženými dřívějším zaměstnancem Lotusu Keithem Duckworthem, zabudovaným do skořepiny Lotusů 49[4] a vrátil se ke ztracené formě hned v prvním závodě vítězstvím Jima Clarka[1], ale celkové prvenství se v tomto roce týmu získat nepodařilo.

Hned v další sezóně však Lotus přišel o svého pilota Clarka, který se za volantem Lotusu 48 zabil při neoficiálním závodě Formule 2 v Hockenheimu.[1] Tento rok také přinesl křídla na autech Lotusu, když Chapman v Monaku přidal verzi 49 malé přední křídlo a zadní spoiler a vytvořil Lotus 49B, se kterým Graham Hill získal titul mistra světa. Současně Chapman přišel s další revolucí ve Formuli 1, když jako sponzora získal tabákovou společnost Gold Leaf a díky tomu nemalé finanční prostředky.[4]

Fittipaldi v Lotusu 72

V roce 1969 věnoval tým mnoho času experimentování s turbínovou pohonnou jednotkou a pohonem na všech čtyř kol, v obou případech neúspěšně.[4] Oproti tomu v roce 1970 přišel Lotus s revolučním autem Lotus 72 s výraznými postranními chladiči, speciálním odpružením a plochou podlahou.[1] I přes původní technické problémy se vůz podařilo vyladit a Jochen Rindt dominoval šampionátu, ale v Monze mu selhaly brzdy. V důsledku odmítnutí bezpečnostních pásů v rozkroku pro něj byla tato nehoda byla fatální.[10] I díky výkonu druhého pilota Lotusu, Emersona Fittipaldiho, zůstal Rindt na prvním místě šampionátu až do posledního závodu a k roku 2018 je zatím jediným pilotem Formule 1, který titul získal posmrtně.[11]

Právě Fittipaldi pak získal titul mistra v roce 1972, v sezóně, kdy hlavní sponzor Lotusu Imperial Tobacco přišel s novým černo-zlatým zabarvením a značkou John Player Special (JPS). Fittipaldi se stal nejmladším mistrem světa ve Formuli 1 a zůstal jím až do roku 2005, kdy ho o tento rekord připravil Fernando Alonso.[12] Ještě v roce 1973 získal Lotus další, šestý titul mistra světa konstruktérů, než po aerodynamické stránce vynikající Lotus 72 zestárnul a následný model Lotus 76 byl zklamáním.

Tým Lotus byl prvním týmem Formule 1, kterému se podařilo získat 50 vítězství v Grand Prix.[pozn. 2]

Lotus 78

V Grand Prix USA 1976 se Lotusu poprvé v jeho historii ve Formuli 1 nepodařilo jedním vozem (Lotus 77) ani kvalifikovat do závodu, druhý vůz se kvalifikoval na 20. místě a po selhání techniky odstoupil ještě v prvním kole. Chapman se po tomto neúspěchu rozhodl spojit s Mariem Andrettim, který měl svými schopnostmi pomoci při dalších vývoji auta.

A právě další vývojové stupně – Lotus 78 a Lotus 79 s velkým přísavným efektem – přinesli další velké úspěchy, když Mario Andretti získal v roce 1978 mistrovský titul. Lotus se následně pokusil jít ve vývoji přísavného efektu ještě dále s vozy Lotus 80 a Lotus 88, ale právě poslední jmenovaný model byl nakonec v roce 1981 zakázán pro použití "dvojitého šasí", které pomocí zdvojeného odpružení odporovalo pravidlům o minimální světlé výšce.[13]

80. léta – pád Lotusu

Angelis a Lotus 97T

V prosinci roku 1982 dostal Chapman infarkt a zemřel.[1] Tým Lotus převzal Peter Warr, ale několik dalších návrhů se ukázalo nefunkčními a v roce 1983 tak Lotus zaměstnal francouzského designéra Gérarda Ducarouge.[14] Ten během několika týdnů postavil Lotus 94T poháněný turbo motorem od Renaultu. V roce 1984 to přineslo třetí místo v celkovém pořadí jak týmu, tak pilotovi Eliu de Angelisovi, přestože nevyhrál jediný závod.[15]

Pro sezónu 1985 přišel do týmu Ayrton Senna, který s Lotusem 97T dokázal vyhrál v Portugalsku a Belgii, a de Angelis přidal výhru v italské Imole. I přes to Lotus obsadil jen čtvrté místo v celkovém pořadí. O rok později se Lotus vrátil na třetí místo s dvěma výhrami Senny v Lotusu 98T. Třetí místo pak Lotus a Senna získali i v další sezóně s Lotusem 99T, tentokrát poháněným motorem Honda. Po odchodu Senny pro sezónu 1988 pak Lotus dále klesal v tabulkách.

90. léta – konec Lotusu

Další verze Lotus-Honda 100T znovu nebyla příliš úspěšná a Ducarouge se v polovině roku 1989 rozhodl odejít. Lotus ho nahradil Frankem Derniem, současně nahradil Warra Rupertem manwaringem a kvůli změně pravidel přešel k novému dodavateli motorů, společnosti Judd a jejímu motoru V8. Na konci sezóny pak od týmu odešli i jezdci Piquet a Nakadžima; novými jezdci se pro sezónu 1990 stali Derek Warwick a Martin Donnelly a Lotus znovu změnil i dodavatele motorů, když přesoupil k Lamborghini. Derniův Lotus 102 však nepřinesl výrazné zlepšení a Lotus získal celkem jen tři body zásluhou Warwicka. Donnelly navíc vážně havaroval v Jerezu a na konci sezóny ukončil spolupráci s Lotusem hlavní sponzor Camel.

Lotus 102B (1991)

Na konci roku 1990 se bývalí zaměstnanci Lotus Peter Collins a Peter Wright dohodli s rodinou Colina Chapmana na převzetí týmů a s novými jezdci Mikou Häkkinenem a Julianem Baileym vstoupili do sezóny 1991 s vylepšeným modelem 102B a návratem k motorům Judd.[16] Týmu se podařilo v San Marinu získat dvojité body, když Häkkinen dojel pátý a Bailey šestý. Pro další rok Lotus znovu změnil dodavatele motorů, když do Lotusu 107 namontoval HB V8 od Fordu. Tým se dostává do finančních potíží, ale ve výsledku dopadne v sezóně 1992 lépe než o rok dříve – páté místo, když Häkkinen získal 11 bodů a druhý pilot Johnny Herbert přidal další dva. V roce 1993 je Häkkinen, který odešel do McLarenu, nahrazen Alexem Zanardim a ten po nehodě v Belgii Pedrem Lamym. Celkem Lotus získal o bod méně než v předchozí sezóně, 12, a skončil šestý, tedy o jednu příčku níže.

Dluhy týmu Lotus narůstaly a ten tak nebyl schopný dalšího vývoje a do další sezóny tak tým nastoupil znovu s Lotusem 107, tentokrát poháněným motory Honda. Nové auto, Lotus 109, bylo představeno až na pátém závodě sezóny ve Španělsku. Pro velké dluhy dva závody sezóny odjel i platící jezdec Philippe Adams.

12. září 1994 spadl Lotus do bankrotu, čestné prohlášení ukázalo, že dluží 12 milionů liber. Tým byl prodán Davidu Huntovi, bratrovi slavnějšího Jamese Hunta, a ten povolal jako jezdce Miku Sala. V prosinci ale byly další práce na novém autě Lotus 112 zastaveny. V únoru 1995 pak Hunt oznámil spojení s Pacific Racing a tým Lotus tak zanikl, jeho posledním závodem byla Grand Prix Austrálie 1994. Po posledním závodě sezóny 1995 v Austrálii ukončil svou činnost i Pacific.

2010 – návrat jména Lotus

Podrobnější informace naleznete v článcích Lotus F1 a Team Lotus (2010–2011).

Od bankrotu Lotusu v roce 1994 držel práva ke jménu Team Lotus David Hunt. Když v roce 2009 oznámila FIA plán omezených rozpočtů pro rok 2010, získal pro sebe práva ke jménu Litespeed s myšlenkou přihlásit se jako Team Lotus do tohoto ročníku Formule 1[17][18], ale Litespeed Team Lotus nebyl vybrán, když v červnu 2009 FIA představila seznam účastníků.[19] V září stejného roku se začaly objevovat zprávy, že malajsijská vláda plánuje podpořit Lotus při vstupu do Formule 1 pro rok 2010[20] za účelem podpory malajského výrobce aut Proton, který byl vlastníkem Lotus Cars. 15. září pak FIA potvrdila, že tým Lotus Racing podpořený malajskou vládou získal povolení pro účast v roce 2010.[21][22] Skupina Lotus (Group Lotus) ale později odvolala licenci k použití jména Lotus pro další sezóny v důsledku "zřejmého a vytrvalého porušení licence" týmem Lotus Racing.[23] O rok později, 24. září 2010, oznámil šéf Lotus Racing Tony Ferdandes, že získal práva ke jménu Team Lotus od Davida Hunta.[24]

V prosinci 2010 pak Group Lotus ve spojení s Genii Capital jako nástupce Renault F1 představili Lotus Renault GP, který se měl účastnit sezóny 2011[25], čímž ve Formuli 1 působily dva týmy se jménem Lotus – Team Lotus Tonyho Fernandese a Lotus Renault pod hlavičkou Group Lotus. Rodina Colina Chapmana pak vydala prohlášení, ve kterém podpořila Group Lotus ve sporu o použití jména Lotus a dala přednost neexistenci jména "Team Lotus" ve Formuli 1.[26][27]

V květnu 2011 pak soud rozhodl, že Tony Ferdnandes má právo na užití jména Team Lotus díky odkoupení práv od Davida Hunta, ale Group Lotus má právo užívat původní černo-zlaté zbarvení na monopostech Formule 1 a značku Lotus pro silniční vozy, čímž byla stvrzena účast dvou Lotusu v sezóně 2011.[28]

Pro sezónu 2012 se Fernandesův Team Lotus přejmenovál na Caterham F1[29] poté, co koupil Caterham Cars a Lotus Renault GP se přejmenoval na Lotus F1.[30]

Kompletní výsledky ve Formuli 1

Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu
Rok Šasi Motor Pneu Jezdci 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 Body Umístění
1958 Lotus 12
Lotus 16
Climax Straight-4 D ARG MON NED 500 BEL FRA GBR GER POR ITA MOR 3 6. místo
Spojené království Cliff Allison 6 6 4 Ret Ret 10 7 10
Spojené království Graham Hill Ret Ret Ret Ret Ret Ret* Ret 6 16
Spojené království Alan Stacey 8 Ret
1959 Lotus 16 Climax Straight-4 D MON 500 NED FRA GBR GER POR ITA USA 5 4. místo
USA Pete Lovely DNQ
Spojené království Graham Hill Ret 7 Ret 9 Ret Ret Ret
Spojené království Innes Ireland 4 Ret Ret Ret 5
Spojené království Alan Stacey Ret
1960 Lotus 18
Lotus 16
Climax Straight-4 D ARG MON 500 NED BEL FRA GBR POR ITA USA 34 (37) 2. místo
Spojené království Innes Ireland 6 9 2 Ret 7 3 6 2
Argentina Alberto Larreta 9
Spojené království Alan Stacey Ret Ret Ret Ret
Spojené království Jim Clark Ret 5 5 16 3 16
Spojené království Ron Flockhart 6 Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Team_Lotus
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.






Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk