František Slavík (akademik) - Zákldné pojmy z elektrotechniky

František Slavík
František Slavík
	Akademik František Slavík
Narození	18. srpna 1876; Kutná Hora ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	27. ledna 1957 (ve věku 80 let); Praha ; Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Univerzita Karlova; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel, mineralog a petrolog
Zaměstnavatel	Univerzita Karlova
Choť	Ludmila Slavíková-Kaplanová
Rodiče	František Augustin Slavík Gabriela Rybová
Funkce	rektor Univerzity Karlovy (1937–1938)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Akademik František Slavík (18. srpna 1876 Kutná Hora^[1] – 27. ledna 1957 Praha) byl mineralog, petrolog a geolog, účastník protinacistického odboje a politický vězeň, profesor a rektor Univerzity Karlovy.

Život

Narodil se 18. srpna 1876 v Kutné Hoře^[1] Gabriele Slavíkové rozené Rybové a Františku Augustinu Slavíkovi, který byl profesorem kutnohorské reálky.

Po maturitě roku 1895 studoval přírodní vědy na Filozofické fakultě UK v Praze^[2] a už od roku 1897 působil jako asistent mineralogie, kterou pak po promoci roku 1899 studoval v Mnichově. Učil na gymnáziu na Žižkově, roku 1906 začal přednášet na Karlově univerzitě a roku 1916 byl jmenován řádným profesorem mineralogie a ředitelem mineralogického ústavu české univerzity v Praze. O rok později se oženil se svou o 14 let mladší spolupracovnicí, mineraložkou Ludmilou Kaplanovou.^[3] Roku 1922 se stal členem České akademie věd a umění, roku 1923 členem Královské české společnosti nauk a roku 1924 Masarykovy akademie práce. V roce 1924–1925 byl děkanem nedávno zřízené Přírodovědecké fakulty a v roce 1937–1938 byl zvolen rektorem UK.

Po okupaci roku 1939 a zavření českých vysokých škol se s kolegy podílel na odbojové činnosti, roku 1943 byl i s manželkou Ludmilou zatčen a vězněn v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Jeho žena se konce války nedožila, zemřela v Osvětimi necelé dva týdny po zatčení.^[3] On sám se po osvobození roku 1945 věnoval obnově univerzity, mineralogického ústavu a jeho sbírek. Roku 1952 se podílel na založení ČSAV, byl jmenován akademikem a prvním předsedou II. sekce ČSAV. I po emeritování docházel pravidelně na své pracoviště na Albertově.^[4]

Dílo

Zabýval se hlavně speciální a regionální mineralogií a petrografií. Publikoval přes 500 původních prací, mezi nejvýznamnější patří Metalogenese Železných hor (1929), Úvod do speciální mineralogie (1932) a Vznik a výskyt nerostů (1952). Za svoji vědeckou činnost byl i mezinárodně uznáván a byl nositelem mnoha vyznamenání a ocenění. Byl také členem Československé národní rady badatelské, Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě, Komitétu pro přírodovědecký výzkum Čech a mnoha dalších organizací.^[4]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Matriční záznam o narození a křtu farnost Kutná Hora
↑ Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I. (1882–1900), František Slavík
↑ ^a ^b Ludmila Slavíková-Kaplanová (1890-1943) Archivováno 9. 6. 2007 na Wayback Machine. – medailonek na webu Mineralogického muzea PřF UK v Praze
↑ ^a ^b František Slavík quido.cz

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Slavík František. Sv. 23, str. 349
Ottův slovník naučný nové doby, heslo Slavík František. Sv. 10, str. 1319.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu František Slavík na Wikimedia Commons
Autor František Slavík ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Slavík (akademik)
F. Slavík na Kdo byl kdo, Libri Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=František_Slavík_(akademik)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[“matrika“-1] Matriční záznam o narození a křtu farnost Kutná Hora

[2] Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I. (1882–1900), František Slavík

[muzeum-3] Ludmila Slavíková-Kaplanová (1890-1943) Archivováno 9. 6. 2007 na Wayback Machine. – medailonek na webu Mineralogického muzea PřF UK v Praze

[osobnosti-4] František Slavík quido.cz

[1]

[2]

[3]

[4]

Rektoři Univerzity Karlovy

1882–1920 (česká Karlo-Ferdinandova univerzita)	1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý

od 1920 (Univerzita Karlova)	1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková

František Slavík
Akademik František Slavík
Narození	18. srpna 1876 Kutná Hora Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	27. ledna 1957 (ve věku 80 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel, mineralog a petrolog
Zaměstnavatel	Univerzita Karlova
Choť	Ludmila Slavíková-Kaplanová
Rodiče	František Augustin Slavík Gabriela Rybová
Funkce	rektor Univerzity Karlovy (1937–1938)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.