A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Vladimír Tomsa | |
---|---|
Vladimír Tomsa (cca 1890) | |
Narození | 28. února 1830 Praha |
Úmrtí | 4. dubna 1895 (ve věku 65 let) Praha |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Pracoviště | Imperátorská univerzita svatého Vladimíra |
Ocenění | Řád sv. Anny 2. třídy Řád sv. Stanislava 2. třídy |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vladimír Tomsa (rusky Vladimir Bogumilovič Tomsa, 4. srpna 1831 Praha – 4. dubna 1895 Praha[1]) byl český lékař, fyziolog, státní rada, řádný profesor a děkan lékařské fakulty Imperátorské univerzity sv. Vladimíra v Kyjevě, posléze pak také české Lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity. V letech 1890–1891 byl zvolen rektorem Karlo-Ferdinandovy univerzity.
Životopis
Mládí a rok 1848
Narodil se v Praze v rodině Františka Tomsy a jeho manželky Jindřišky. Po absolvování základního vzdělání studoval na jednom z místních gymnázií a poté nastoupil na Lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Jako náctiletý student a člen Národní gardy se zúčastnil revolučního dění roku 1848 v Praze, které vyvrcholilo tzv. Pražským červnovým povstáním. Uvádí se jako účastník bojů na barikádách s Windischgrätzovým vojskem v ulicích města. Po porážce povstání byl s dalšími revolucionáři uvězněněn, v přestrojení se mu však podařilo z vězení utéct. Po jistou dobu se ukrýval u přátel v Běchovicích nedaleko Prahy.
Lékařská kariéra
Posléze pak dokončil univerzitní studia na pražské univerzitě, kterou absolvoval v roce 1854. Zde působil, mj. jako asistent prof. Treutze, až do roku 1859, kdy získal doktorát z medicíny. Roku 1859 se jako voják císařské armády účastnil Druhé italské války za nezávislost proti jednotkám Giuseppe Garibaldiho. Téhož roku se pak přestěhoval do Vídně, kde až do roku 1865 pracoval ve fyziologické laboratoři C. F. W. Ludwiga.
Kyjev
V roce 1865 byl pozván na Imperátorskou univerzitu sv. Vladimíra v Kyjevě, kde pak až do roku 1884 vedl katedru fyziologie. Zdejším univerzitní radou byl roku 1865 jmenován doktorem medicíny a jmenován mimořádným profesorem na katedře fyziologie a řádným profesorem katedry fyziologie v letech 1867–1884.[2] Přijal zde ruské občanství. Zasadil se o zřízení zdejší laboratoře experimentální fyziologie na kyjevské univerzitě, čímž dopomohl k rozvoji tohoto směru v této části Evropy, dále zde byl odpovědný mj. za dohled nad prací uchazečů o doktorské studium. V letech 1883 až 1884 působil jako děkan lékařské fakulty Univerzity sv. Vladimíra.
Praha
V roce 1884 se vrátil do Prahy a až do své smrti působil na pražské univerzitě jako první zdejší profesor fyziologie.[3] V letech 1886–1887 a 1892–1893 zastával funkci děkana české Lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity.[4] V letech 1890–1891 potom působil jako rektor Karlo-Ferdinandovy univerzity.
Úmrtí
Vladimír Tomsa zemřel 4. dubna 1895 v Praze ve věku 65 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Dílo
Hlavní vědecké práce jsou věnovány fyziologii lymfatického systému a tvorbě lymfy, anatomii a fyziologii kůže. Tomsa je autorem desítky vědeckých prací
Ocenění
- Řád svatého Stanislava, 2. třída s císařskou korunou (1871)
- Řád svaté Anny 2. třídy (1874)
Roku 1882 byl jmenován státním radou Ruského impéria.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Томса, Владимир Богумилович na ruské Wikipedii.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých Českobratrské evangelické církve u sv. Salvátora, sign. EVS Z4, s. 51
- ↑ PAVLIČÍKOVÁ, Helena. František Mareš - od fyziologie k filosofii. : Epocha 360 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7557-452-7. Google-Books-ID: 7rdeDwAAQBAJ.
- ↑ HAVRÁNEK, Jan. Stručné dějiny University Karlovy. : Universita Karlova 360 s. Dostupné online. Google-Books-ID: mfoQAQAAIAAJ.
- ↑ LF1.CUNI.CZ. Děkani lékařské fakulty UK - 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. www.lf1.cuni.cz . . Dostupné online.
Literatura
- Biologové. Životopisný průvodce. - Kyjev: Nauk. dumka, 1984. - 816 s.
- Томса, Владимир / / Encyklopedický slovník Brockhaus a Efron. Petrohrad, 1890-1907.
- Биографический словарь профессоров и преподавателей Императорского университета Св. Владимира (1834-1884) / komp. V. S. Ikonnikov. - Kyjev: Tiskárna Císařské univerzity sv. Vladimír, 1884.
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk