A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Lukáš Krpálek | |
|---|---|
.jpg) | |
| Osobní informace | |
| Datum narození | 15. listopadu 1990 (33 let) |
| Místo narození | Jihlava Československo |
| Stát | Česko |
| Výška | 197 cm |
| Hmotnost | 111 kg |
| Sportovní informace | |
| Klub / Dojo | SK Jihlava (dom.), USK Praha (vrch.), Nihon Daigaku (jap.) Tókai Daigaku (jap.) |
| Trenéři | Jaromír Lauer (USK), Petr Lacina (repr.) |
| Sparingpartneři | Michal Krpálek (OH12) Michal Horák (OH12) Tomáš Knápek (OH16, OH20) |
| Technický stupeň | 5. dan[1] |
| Kategorie | těžká váha |
| Úchop | levý |
| Oblíbená technika | sumi-gaeši, o-soto-gari, uči-mata, curi-goši, osaekomi-waza |
| Účast na LOH | 2012, 2016, 2021 |
| Údaje v infoboxu aktuální k červenci 2017 | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Judo na LOH
| ||
| zlato | LOH 2016 | polotěžká váha |
| zlato | LOH 2020 | těžká váha |
| Evropské hry | ||
| stříbro | 2015 Baku | polotěžká váha |
| Mistrovství světa v judu | ||
| zlato | 2014 Čeljabinsk | polotěžká váha |
| zlato | 2019 Tokio | těžká váha |
| stříbro | 2023 Dauhá | polotěžká váha |
| bronz | 2011 Paříž | polotěžká váha |
| bronz | 2013 Rio de Janeiro | polotěžká váha |
| Mistrovství Evropy v judu | ||
| zlato | 2013 Budapešť | polotěžká váha |
| zlato | 2014 Montpellier | polotěžká váha |
| zlato | 2018 Tel Aviv | těžká váha |
| stříbro | 2015 Baku | polotěžká váha |
| bronz | 2017 Varšava | těžká váha |
| bronz | 2021 Lisabon | těžká váha |
Lukáš Krpálek (* 15. listopadu 1990 Jihlava) je český zápasník-judista, dvojnásobný olympijský vítěz z let 2016 a 2021, mistr světa z let 2014 a 2019 a trojnásobný mistr Evropy mezi seniory. Třikrát se stal vítězem ankety Sportovec roku o nejlepšího sportovce České republiky. Poprvé zvítězil v roce 2016[2], vítězství zopakoval v letech 2019[3] a 2021[4]. V roce 2016 získal ocenění v kategorii sportovní výkon roku v anketě Sportovec Kraje Vysočina.[5] V anketě Sportovec Kraje Vysočina za rok 2020 získal v kategorii sportovní výkon roku 1. místo.[6] V červnu roku 2021 proběhlo opožděné předání, kdy obdržel Kamennou medaili Kraje Vysočina.[7] V roce 2021 se mu rozhodl udělit prezident republiky Miloš Zeman medaili za zásluhy I. stupně o stát v oblasti sportu.[8] Byl oceněn v anketě Sportovec Kraje Vysočina v roce 2021 v kategorii Sportovní výkon roku.[9] V roce 2022 obdržel ocenění Sportovec dvacetiletí Kraje Vysočina.[10]
Osobní život
Studoval Střední školu technickou v Praze 4 (ulice Zelený pruh), obor truhlář.[11] V roce 2013 si dodělal maturitní zkoušku na střední podnikatelské škole (1. KŠPA) a následně byl přijat na vysokou školu tělesné výchovy a sportu Palestra.[12] Je zaměstnancem Vysokoškolského sportovního centra při MŠMT. Je vášnivým sběratelem motorek a nejraději relaxuje u vody lovem ryb.[13][14][15]
Starší bratr Michal Krpálek mu v začátcích jeho sportovní kariéry vytvářel zázemí pro vrcholový sport – na olympijských hrách v Londýně byl členem české výpravy jako sparingpartner a v roce 2012, kdy přebýval ve sportovní hale na Folimance, mu vařil.[16]
V sobotu 13. června 2015 před polednem se na zámku v Bechyni oženil se svou přítelkyní Evou Kaderkovou.[17] Jeho tchánem se tak stal prezident Českého tenisového svazu Ivo Kaderka. S manželkou Evou má syna Antonína (*červenec 2016) a dceru Marianu (*květen 2018).
V květnu roku 2020 bylo oznámeno, že Lukáš Krpálek obdrží v listopadu téhož roku medaili Kraje Vysočina.[18]
Sportovní kariéra
S judem začínal v 6 letech v rodné Jihlavě pod vedením Josefa Šimáčka a později Pavla Šimáčka. Jeho první trenér ho v jednom z dílů olympijského magazínu České televize popisoval jako dítě velmi vysoké, hubené, ale po pohybové, gymnastické stránce nenadané. V roce 2005 si ho začínající trenér Jaroslav Švec stáhl do Brna do Institutu tradičního karate a juda (SCM Brno), kde se stal v roce 2005 členem dorostenecké reprezentace vedené Václavem Červínem. V roce 2006 dosáhl svého prvního mezinárodního úspěchu, když na mistrovství Evropy dorostenců získal stříbrnou medaili. V juniorské reprezentaci tehdy vedené Petrem Lacinou se pohyboval od roku 2007 a od téhož roku přestoupil z Brna do Prahy. Od roku 2008 je členem klubu USK Praha na Folimance.
Mezi juniory na sebe poprvé výrazně upozornil na mistrovství Evropy juniorů konaného v Praze, když jako jediný český juniorský reprezentant (prvním rokem junior) dokázal proniknout do bojů o medaile a obsadit pěkné 5. místo.[19] V roce 2008 již potvrzoval náležitost mezi juniorskou světovou špičku v polotěžké váze a na podzim téhož roku získal ceněný double, titul mistra Evropy a světa mezi juniory, na čemž má podíl i tehdejší trenér juniorské reprezentace Petr Smolík.[20][21]
Od roku 2009 přešel s trenérem Lacinou mezi seniory, ale na svůj první velký turnaj mistrovství Evropy seniorů v Tbilisi ze zdravotních důvodů neodcestoval.[22] Dne 6. června dosáhl svého prvního úspěchu ve světovém poháru, když vyhrál turnaj v rumunské Bukurešti.[23] Koncem srpna startoval na svém prvním mistrovství světa seniorů v Rotterdamu, ale vypadl v prvním kole s Francouzem Cyrillem Maretem. Od podzimu 2009 se datuje jeho rivalita s Ázerbájdžáncem Elmarem Gasimovem, který ho dokázal porazit ve finále mistrovství Evropy juniorů.[24] Náladu si spravil po měsíci na mistrovství světa juniorů v Paříži, kde obhájil titul juniorského mistra světa.[25]
Ve své první seniorské sezóně 2010 postupně pronikal mezi užší světovou špičku v polotěžké váze. Jeho největším soupeřem v roce 2010 byl Japonec Takamasa Anai. V únoru s Anaijem prohrál ve finále německého grand prix v Düsseldorfu a v srpnu na mistrovství světa v Tokiu ve třetím kole. V roce 2011 poprvé útočil na velkou seniorskou medaili na mistrovství Evropy v Istanbulu, ale nestačil na dva gruzínské reprezentanty a obsadil 5. místo. V červnu však následovala série tří po sobě jdoucích vyhraných turnajů světového poháru, korunovaná první mužskou medailí z mistrovství světa v Paříži v éře samostatnosti Česka.[26]
Londýn 2012
Do olympijského roku 2012 vstupoval s vidinou jisté účasti na olympijských hrách v Londýně. Začátkem roku mu však přípravu zkomplikovalo zranění zad[27] (vyhřezlá ploténka), které si přivodil na jednom z tréninků. Měsíc netrénoval, i přesto dokázal vyhrát koncem února světový pohár v Praze. Na mistrovství Evropy v Kazani však nečekaně vypadl ve druhém kole s Rusem Zafarem Machmadovem.[28] Na olympijské hry v Londýně se kvalifikoval přímo jako světová jedenáctka. Přípravu na olympijské hry mu zkomplikovala jeho vášeň pro motorky. Při opravě motocyklu si týden před hrami obnovil zranění zad,[29] které však dokázal rychle vyřešit s pomocí fyzioterapeuta.[30]
Dne 2. srpna startoval v polotěžké váze na olympijských hrách v Londýně. V prvním kole měl volný los, ale ve druhém kole proti němu stál Japonec Takamasa Anai. Ten ovšem pouze vzpomínal na slávu z roku 2010 a stal se jeho relativně snadnou kořistí. V zápase si hlídal jeho šikovné nohy a v polovině zápasu ho dostal na zem a do držení. Po 25 sekundách držení zvítězil na ippon. Ve čtvrtfinále se utkal s úřadujícím mistrem světa Tagirem Chajbulajevem z Ruska. V zápase se ujal vedení po o-uči-gari na yuko a tento náskok se snažil v poslední minutě udržet v boji na zemi (ne-waze). Chajbulajevovi se však podařilo vysmeknout z téměř neřešitelné situace a nasadit mu držení. Po 25 sekundách bylo rozhodnuto a po porážce Krpálek putoval do oprav. V opravách v cestě za bronzovou olympijskou medailí mu však cestu zkřížil zkušený Nizozemec Henk Grol. Nizozemec v opravách ukázal větší vůli po bronzové medaili, v úvodu zápasu jej chytil a nádhernou uči-matou ho poslal k zemi na ippon. Obsadil konečné sedmé místo, a byť se tehdy jednalo o mimořádný úspěch českého juda, jeho samotného čtvrtfinálová prohra provázela v myšlenkách do dalších sezon.[31]
2013–2015
Do nového olympijského cyklu vstoupil vítězstvím na Judo Grand Slam Paris, který patří společně s Kano Cupem mezi dva nejprestižnější turnaje světa. Za vítězství obdržel 500 bodů do žebříčku IJF a dne 13. února 2013 se poprvé ve své kariéře stal světovou jedničkou.[32][33] Na mistrovství Evropy v Budapešti potvrdil roli favorita a vybojoval zlatou medaili. Kvůli maturitám vynechal koncem května prestižní turnaj mistrů a přišel tím o místo světové jedničky. Díky maturitě a následnému přijetí na vysokou školu však dostal možnost startovat na letní univerziádě v Kazani. Na univerzitních hrách v neděli 7. července získal zlatou medaili, když ve finále vrátil porážku z mistrovství Evropy 2012 Rusu Machmadovovi. Za tři dny potvrdil, že má výkonnost porážet váhově těžší soupeře. Pavoukem prošel v kategorii bez rozdílu vah až do finále. Ve finále dlouho prohrával s Japoncem Momosem. Ten se však v poslední minutě vyčerpal a Krpálek ho nátlakem donutil ke čtvrté chybě (varování). To znamenalo hansoku-make (diskvalifikaci) a druhou zlatou medaili z jednoho turnaje pro Krpálka. Na mistrovství světa v Riu de Janeiru bojoval s bolavým loktem. Své první dva soupeře porazil na zemi. Mezi nimi svého přemožitele z mistrovství světa v roce 2011 Kazachstánce Rakova. Ve čtvrtfinále svedl tvrdý boj s Uzbekem Sajidovem a vyhrál na menší počet penalizací. V semifinále mu však vrátil prohru z finále mistrovství Evropy Nizozemec Grol, v závěru technikou uči-mata-gaeši na ippon. V boji o třetí místo porazil Krpálek Japonce Ona a vybojoval bronzovou medaili.[34] V prosinci pak vyhrál prestižní turnaj Kano Cup v Tokiu.
V roce 2014 na prestižním pařížském turnaji prohrál až smolně ve finále s domácím Maretem.[35] Následně ovšem utrpěl několik menších zranění – natržený sval v rameni nebo zranění kolene při domácím světovém poháru v zápase s Maďarem Borem[36] – která mu znemožnila optimální přípravu na mistrovství Evropy. Koncem dubna tedy na mistrovství Evropy nestartoval v optimální formě. Hned v prvním zápase musel dohánět bodovou ztrátu (wazari), ale nakonec zkušenostmi a svým tradičně silným ne-waza obhájil titul mistra Evropy.[35] Na mistrovství světa v srpnu se ukázal ve velmi dobré formě. Nejtěžší zápas ho čekal v semifinále proti Tagiru Chajbulajevovi, jemuž vrátil porážku z olympijských her na šido. Jeho finálový soupeř José Armenteros z Kuby byl překvapením turnaje a s vědomím jisté medaile i odevzdaným soupeřem. V druhé polovině ho Krpálek dostal na zem a do držení. Stal se poprvé mistrem světa mezi seniory.[37] Do konce roku už se však na tatami neobjevil. Vynechal i prosincový Kano Cup kvůli problémům s kolenem.
V první čtvrtině roku 2015 rehabilitoval zraněné koleno a na tatami se vrátil v dubnu na světovém poháru v Záhřebu.[38] V Záhřebu obsadil třetí místo.[39] V květnu skončil druhý na prestižním turnaji mistrů.[40] Koncem června odjížděl jako obhájce titulu na Evropské hry v Baku, které bylo zároveň mistrovstvím Evropy. Po výborném výkonu se dostal do finále, kde nestačil na svého velkého soupeře Nizozemce Henka Grola. Grol ho kontroval v polovině zápasu výpadem o-uči-gari za juko a bodový náskok udržel do konce.[41] Na mistrovství světa v Astaně odjel s ambicemi obhájit loňský titul mistra světa. V samotný soutěžní den se však nepotkal s formou a po dvou porážkách od německých soupeřů nakonec obsadil pěkné 5. místo.[42]
Rio 2016
V olympijském roce 2016 startoval v únoru na pařížském Grand Slamu a vypadl ve druhém kole s Japoncem Aaronem Wolfem.[43] Na konci měsíce února vyhrál před domácím publikem pražský Noris Cup.[44] Na mistrovství Evropy v Kazani odjížděl s myšlenkami do turnaje nenastoupit kvůli bolavému ramenu.[45] Po konzultaci s fyzioterapeutem do turnaje nastoupil,[46] ale prohrál s prvním soupeřem Estoncem Grigorijem Minaškinem na body (wazari) po technice uki-waza.[47]
Na olympijské hry v Riu se kvalifikoval přímo jako světová trojka.[48] Před zahájením Her ho čeští sportovci zvolili vlajkonošem české výpravy.[49] Dne 11. srpna zahájil své vystoupení na olympiádě v polotěžké váze proti Portugalci Jorgemu Fonsecovi a koncem druhé minuty prohrával na yuko. Podsaditý Portugalec mu svými pažními technikami dělal vážné problémy. Fonseca však s přibývajícími minutami začal jevit známky únavy a v poslední minutě Krpálek strhem sumi-gaeši za wazari otočil zápas ve svůj prospěch. Druhého soupeře Maxima Rakova z Kazachstánu si držel po celý zápas od těla a zvítězil na dvě šida (napomenutí). Ve čtvrtfinále se utkal s úřadujícím mistrem světa Japoncem Rjúnosukem Hagou, po výborném taktickém výkonu dokázal eliminovat jeho nejsilnější zbraň levou uči-matu a zvítězil nejmenším možným rozdílem na šido. V semifinále proti němu stál Francouz Cyrille Maret, proti kterému se mu v posledních zápasech na turnajích světového poháru nedařilo. V zápase s ním začal aktivně a v půlce se ujal vedení na šido, minutu před koncem nastoupil do své osobní techniky sumi-gaeši, z níž následně nasadil Maretovi držení (osae-komi) a udržel ho potřebných dvacet sekund na ippon. Ve finále se utkal s Ázerbájdžáncem Elmarem Gasimovem, s nímž od úvodu sváděl krásný otevřený souboj s několika nástupy do technik bez bodového ohodnocení. Finále rozhodla jeho lepší fyzická kondice, kdy v poslední minutě razantním nástupem do techniky ouči-gari poslal unaveného Gasimova na ippon. Získal zlatou olympijskou medaili a během vyhlašování vítězů připomněl památku nedávno zesnulého judisty Alexandra Jurečky.[50][51][52] Po olympijských hrách avizoval záměr startovat do nového olympijské cyklu ve vyšší těžké váze nad 100 kg.[53]
2017–2019
V únoru 2017 se poprvé po olympijských hrách objevil na soutěžním turnaji. Na Grand Prix v Düsseldorfu obsadil v nejvyšší váhové kategorii 5. místo.[54] Dva týdny před mistrovstvím Evropy startoval v dubnu na Grand Prix Turecka v Antalyi a vybojoval po třech letech druhé vítězství ve Světovém poháru, první v nejtěžší váhové kategorii.[55] Na mistrovství Evropy ve Varšavě ve čtvrtfinále nezachytil levé o-soto-gari Gruzínce Gurama Tušišviliho a spadl do oprav. Odtud postoupil do boje o třetí místo, ve kterém porazil na ippon technikou o-soto-otoši domácího Poláka Macieje Sarnackiho a získal bronzovou medaili.[56]
V srpnu si v tréninku přetrhal vazy v levém kotníku a z mistrovství světa v Budapěšti byl nucen se dva týdny před jeho začátkem odhlásit.[57][58] V prosinci se poprvé od zranění objevil na prestižním Kano Cupu a obsadil konečné druhé místo.[59]
Rok 2018 zahájil v únoru třetím místem na pařížském Grand Slamu.[60] V březnu na pražském Světovém poháru obsadil třetí místo.[61] Na mistrovství Evropy v izraelském Tel Avivu koncem dubna startoval jako nasazená dvojka. Ve čtvrtfinále porazil v prodloužení svého tradičního soupeře z polotěžké váhy Nizozemce Henka Grola. Později ve finále dostal do osaekomi Tamerlana Bašajeva z Ruska a vybojoval svůj první titul mistra Evropy v těžké váze nad 100 kg.[62][63]
V září startoval na mistrovství světa v Baku jako třetí nasazený. V přípravě ho netrápila žádná zranění, ale po silové stránce se necítil v pořádku.[64] Do turnaje vstupoval se sníženou váhou 111 kg. V úvodním kole otočil ve svůj prospěch v závěrečné minutě zápas s Nizozemcem Henkem Grolem. V dalším kole porazil Mongola Tüvšinbajara, ve čtvrtfinále však takticky nezvládl zápas s domácím Ušangim Kokaurim. Po dvou waza-ari od Koukauriho spadl do oprav, ze kterých postoupil do boje o třetí místo proti Mongolu Dűrenbajarovi. Od úvodu zápasu si držel silovějšího Mongola levým úchopem od těla, ale v prodloužení chyboval a nechal se strhnout kontratechnikou na ippon. Obsadil tedy dělené 5. místo.[65]
V říjnu vyhrál Grand Prix v mexickém Cancúnu.[66] Závěr sezóny se mu však nevydařil, když na prosincovém Turnaji mistrů vypadl poprvé ve váze nad 100 kg v úvodním kole.[67] Zimní turnaje nového roku 2019 vynechal a do programu světové tour naskočil začátkem dubna třetím místem na Grand Prix v turecké Antalyi.[68] Na Evropské hry koncem června odjížděl v dobrém rozpoložení[69], ale v samotný soutěžní den se nepotkal s formou. Ve čtvrtfinále nestačil dobře připraveného ruského Oseta Inala Tasojeva a v souboji o třetí místo prohrál s Nizozemcem Henkem Grolem na wazari awasete ippon.[70]
V červenci se poprvé utkal s legendou těžké váhy, dvojnásobným olympijským vítězem Francouzem Teddym Rinerem, kterému po výborném výkonu podlehl až v prodloužení technikou harai-goši. Mezinárodní judistická federace jejich vzájemný zápas zveřejnila na svém YouTube kanále, což obvykle nedělá.[71] Na mistrovství světa v japonském Tokiu odjížděl v srpnu s ambicemi umístit se do 5. místa.[72]
Mistrovství světa vynechal Francouz Teddy Riner, který se od své památné prohry s Daikim Kamikavou v roce 2010 před japonským publikem na žádném mezinárodním turnaji neukázal. 31. srpna nastoupil v těžké váze na tatami v hale Nippon Budókan. V prvních dvou kolech porazil své soupeře svým typickým způsobem po boji na zemi držením. Ve čtvrtfinále mu dlouho vzdoroval dobře připravený Nizozemec Roy Meyer, kterého vybodoval v prodloužení třetím trestem šido. V semifinále dostal v prodloužení do držení unaveného Jihokorejce Kim Min-čonga a postoupil do finále proti domácímu Hisajoši Harasawovi. Taktikou svázané finále se rozhodovalo v prodloužení, kdy oba soupeři měli na svém kontě po dvou trestech. Harasawa začal ve třetí minutě prodloužení jevit známky únavy čehož využil a svým tlakem donutil rozhodčího k udělení třetího rozhodujícího trestu pro svého soupeře. Po bezchybném taktickém výkonu získal svůj první titul mistra světa v těžké váze nad 100 kg.[73][74][75][76][77][78]
Na konci roku startoval na Turnaji mistrů s cílem obsadit post světové jedničky. V semifinálovém souboji s Brazilcem Mourou se ale naplno projevily jeho bolesti zad, kvůli kterým následně nenastoupil do finálového zápasu proti Hisajošimu Harasawovi. Získal tak stříbrnou medaili. I přesto se mu post světové jedničky obsadit podařilo.
2020
Rok 2020 byl poznamenán pandemií koronaviru, která ovlivnila veškeré sportovní dění, judo nevyjímaje. Řada akcí byla odložena nebo rovnou zrušena, včetně akcí nejvýznamnějších jako olympiáda v Tokiu. Protipandemická opatření výrazně zasahovala i do přípravy sportovců.
Mistrovství Evropy v judu 2020 v Praze, které se původně mělo konat začátkem května 2020, bylo třikrát odloženo, a nakonec proběhlo až v listopadu a bez účasti diváků. Pro Krpálka šlo o první turnaj po 11 měsících. Po přípravě přerušené koronavirem nebyl v ideálním rozpoložení, což se v turnaji projevilo. V prvním kole měl jako nasazená jednička volný los, ve druhém kole po boji upáčil Němce Johannese Freye, ve čtvrtfinále však nestačil na Rusa Tamerlana Bašajeva, který zápas ukončil již po minutě a dvanácti sekundách. V opravách Krpálek sice zdolal Izraelce Oriho Sasona v nastaveném čase, v boji o bronz však na tatami jednoznačně dominoval Gruzínec Guram Tušišvili, kterému stačilo pouhých 40 sekund na to, aby předvedl dvě bodované techniky a ukončil tak zápas. Krpálek skočil bez medaile, na 5. místě.[79][80]
2021
Rok 2021, jehož vrcholem byla letní, o rok odložená olympiáda v Tokiu, zahájil Krpálek únorovým grandslamovým turnajem v izraelském Tel Avivu, kde ovšem prohrál hned v prvním zápase na waza-ari s Bělorusem Alexandarem Vachovjakem.[81] Na dalším grandslamu počátkem dubna v turecké Antalyi vybojoval bronz.
Mistrovství Evropy v judu 2021 se konalo v polovině dubna v portugalském Lisabonu. Krpálek měl v prvním kole volný los, ve druhém kole se mu vydařila odveta za únorovou porážku z Tel Avivu, když Bělorusa Alexandara Vachovjaka dostal v závěru zápasu do držení a zvítězil na ippon. Ve čtvrtfinále si poradil s Gruzíncem Levanim Matiašvilim, v semifinále však nestačil na neoblíbeného Nizozemce Henka Grola. V boji o bronz zdolal Izraelce Oriho Sasona úspěšným hodem po dvaceti sekundách nastavení.[82]
Mistrovství světa v judu 2021 pořádané v první polovině června v Budapešti Krpálek vynechal, stejně jako řada dalších špičkových judistů dal přednost přípravě na olympiádu v Tokiu.[83]
Tokio 2020
Do olympijského turnaje byl Krpálek nasazen jako číslo 3. V prvním kole měl díky nasazení volný los. Ve druhém kole jej čekal Íránec Džavád Mahdžúb, startující pod hlavičkou Týmu uprchlíků. Krpálek zhruba v polovině zápasu vybojoval waza-ari a v poslední minutě duelu dostal soupeře do držení, což přineslo druhé waza-ari, v součtu pak ippon a konec zápasu.[84] Za pravděpodobného protivníka pro čtvrtfinále byl před startem turnaje považován Nizozemec Henk Grol, se kterým měl Krpálek silně negativní vzájemnou bilanci (3:8).[85] Grol však vstup do turnaje nezvládl, Uzbek Bekmurod Oltibojev jej již po 25 vteřinách porazil na ippon po úspěšném chvatu seoi-naga.[84] Proti Oltibojevovi zahájil Krpálek duel opatrně a dokonce obdržel šido za pasivitu. V druhé polovině duelu však převzal iniciativu a v boji na zemi získal waza-ari. Vedení pak i přes druhé napomenutí za pasivitu udržel až do konce zápasu.[84]
Semifinálovým soupeřem Krpálka byl Japonec Hisajoši Harasawa, kterého porazil ve finále Mistrovství světa v judu 2019, konaném na stejném místě ve stejné hale v Japonsku. Semifinálový duel byl od začátku opatrný, žádný z judistů nechtěl udělat chybu. V základní době rozhodnutí nepadlo, rozhodovalo tedy prodloužení a „zlaté skóre“. Krpálek byl v nastavení aktivnější a v osmé minutě souboje předvedl úspěšnou techniku osoto-gari, což mu vyneslo waza-ari a postup do finále.[86]
O zlato se Krpálek utkal s Gruzíncem Guramem Tušišvilim. Obhájce zlatých medailí z Londýna 2012 a Ria 2016 Francouz Teddy Riner prohrál již ve čtvrtfinále s Rusem Tamerlanem Bašajevem, kterého následně v semifinále zdolal právě Tušišvili. S Gruzíncem se před olympijským turnajem v Tokiu utkal Krpálek dvakrát, v obou případech prohrál po rychlém a drtivém nástupu soupeře.[85] Taktikou tedy bylo přečkat ataky soupeře v úvodu a pokusit se rozhodnout v závěru, kdy se začne projevovat únava. Tomu odpovídal průběh finálového duelu. Tušišvili byl od počátku aktivnější, Krpálek se bránil jeho nástupům. Kvůli pasivitě obdržel postupně dvě napomenutí, třetí by přitom již znamenalo diskvalifikaci (hansoku-make) a konec duelu.[86] Pak však obdržel šido rovněž Gruzínec a vzápětí jej Krpálek dostal na zem, kde předvedl úspěšnou techniku sumi-gaeši, což znamenalo waza-ari a vedení. Akce pokračovala, Krpálek dostal Tušišviliho do držení a udržel jej na lopatkách předepsaných 10 sekund potřebných pro další waza-ari, v součtu ippon a konec zápasu.[86] Mohl tak slavit druhé olympijské zlato, tentokrát v královské kategorii nad 100 kg.
Způsob boje
Trenér Lacina mu v jeho začátcích říkal „inteligentní monstrum“, což velmi dobře vystihuje jeho způsob boje na tatami. V zápase si dokáže i při vypjatých situacích zachovat chladnou hlavu. Soupeři dokáže vnutit své tempo boje a jen málo protivníků jej v tomto směru dokáže přemoci (přechytračit) – např. Henk Grol, Elmar Gasimov. V dětství nepatřil mezi pohybově nadané jedince – jeho první trenér Šimáček v jednom z rozhovorů uvedl, že měl problém naučit ho obyčejný kotoul. I přes tento handicap svoji juniorskou přípravu zaměřil na boj na zemi, ve kterém se postupně vypracoval mezi absolutní světovou špičku. Trenér Lacina odůvodnil soustředění se na boj na zemi obavou z nižších soupeřů, kteří se svými technikami snadno dostávali pod jeho výše umístěné těžiště. Mezi seniory však řada jeho soupeřů obranu v boji na zemi zvládá na špičkové úrovni, například na olympijských hrách v Londýně ho v tomto směru nachytal Tagir Chajbulajev. Od roku 2013 jej proto trenér Lacina nutil do technik v postoji. V tomto období výrazně zlepšil svojí kumikatu, ve které dominuje svým ostrým levým úchopem. Jeho charakteristickou technikou se stalo o-soto-gari v kombinaci s harai-goši nebo uči-mata, kterými jeden čas předčil i své tokui-waza (osobní technika) sumi-gaeši.
Výsledky
| Turnaj | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | |||||||||||||||
| –100 kg (polotěžká váha) | +100 kg (těžká váha) | –100 | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Olympijské hry | — | 7. | 1. | 1. | ||||||||||||||||||||||||||||
| Mistrovství světa | — | úč. | úč. | 3. | 3. | 1. | 5. | — | 5. | 1. | — | úč. | 2. | |||||||||||||||||||
| Evropské hry | 2. | 5. | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Mistrovství Evropy | — | — | — | — | 7. | 5. | úč. | 1. | 1. | úč. | 3. | 1. | 5. | 3. | — | |||||||||||||||||
| Univerziáda | — | — | 1. | — | — | |||||||||||||||||||||||||||
| Turnaj mistrů | úč. | úč. | — | — | 2. | 3. | — | úč. | 2. | — | — | — | ||||||||||||||||||||
| VC Česka | — | úč. | 3. | 1. | 1.[87] | 1. | 3. | 1. | — | |||||||||||||||||||||||
| VC Japonska | — | — | — | 3. | — | úč. | — | 1. | — | úč. | — | 2. | 2. | — | 5. | — | ||||||||||||||||
| VC Francie | — | — | — | — | — | úč. | — | 1. | 2. | 3. | úč. | — | 3. | — | — | — | — | úč. | ||||||||||||||
| VC Německa | — | — | — | úč. | 2. | 3. | — | — | — | — | — | 5. | — | — | — | |||||||||||||||||
| VC Emirátů | — | 3. | — | — | — | — | 2. | — | — | 2. | — | — | 1. | — | ||||||||||||||||||
| VC Turecka | 3. | — | — | — | 1. | — | 3. | 3. | — | — | ||||||||||||||||||||||
| VC Chorvatska | — | — | 3. | — | — | — | — | — | 5. | — | ||||||||||||||||||||||
| ME do 23 let | — | úč. | — | — | — | — | 1. | |||||||||||||||||||||||||
| MS juniorů | — | 1. | 1. | |||||||||||||||||||||||||||||
| ME juniorů | — | 5. | 1. | 2. | ||||||||||||||||||||||||||||
| ME dorostenců | 2. | |||||||||||||||||||||||||||||||
