A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Oxid uhelnatý | |
---|---|
Schéma molekuly oxidu uhelnatého | |
Obecné | |
Systematický název | oxid uhelnatý |
Latinský název | Carbonii monoxidum Monoxidum carbonis |
Anglický název | Carbon monoxide |
Německý název | Kohlenstoffmonoxid |
Sumární vzorec | CO |
Vzhled | bezbarvý jedovatý plyn bez zápachu |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 630-08-0 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 211-128-3 |
Indexové číslo | 006-001-00-2 |
PubChem | 281 |
ChEBI | 17245 |
UN kód | 1016 |
SMILES | # |
InChI | 1S/CO/c1-2 |
Číslo RTECS | FG3500000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 28,010 1 g/mol |
Teplota tání | −205 °C (68 K) |
Teplota varu | −191,5 °C (81 K) |
Hustota | 789 kg/m³, (kapalný, tv) 0,001 25 g/cm³ (0 °C) 0,001 145 g/cm³ (25 °C) |
Dynamický viskozitní koeficient | 0,005 61 cP (plyn, tv) 0,012 7 cP (−78,5 °C) 0,016 6 cP (0 °C) 0,021 8 cP (126 °C) 0,025 5 cP (227 °C) |
Index lomu | nD= 1,000 34 (0 °C) |
Kritická teplota Tk | −140,23 °C |
Kritický tlak pk | 3 499 kPa |
Kritická hustota | 0,301 g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | 3,5 cm3/100 g (0 °C) 2,82 cm3/100 g (10 °C) 2,32 cm3/100 g (20 °C) 2,14 cm3/100 g (25 °C) 2,00 cm3/100 g (30 °C) 1,77 cm3/100 g (40 °C) 1,49 cm3/100 g (60 °C) 1,43 cm3/100 g (80 °C) 1,40 cm3/100 g (100 °C) |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | karbonylové sloučeniny estery alkoholy |
Relativní permitivita εr | 1,000 634 |
Van der Waalsovy konstanty stavové rovnice | a= 0,148 5 Pa m6 mol−2 b= 39,85 m3 mol−1 |
Součinitel tepelné vodivosti | 0,020 0 W m−1 K−1 (−40 °C) 0,021 8 W m−1 K−1 (−17 °C) 0,023 4 W m−1 K−1 (4,4 °C) 0,025 1 W m−1 K−1 (27 °C) 0,026 8 W m−1 K−1 (49 °C) |
Ionizační energie | 14,013 eV |
Struktura | |
Dipólový moment | 0,374×10−30 C·m |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −110,53 kJ/mol −121 kJ/mol (vodný roztok) |
Entalpie tání ΔHt | 29,8 J/g |
Entalpie varu ΔHv | 215,6 J/g |
Standardní molární entropie S° | 197,556 J/mol·K 105 J/mol·K (vodný roztok) |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −137,15 kJ/mol −199,9 kJ/mol (vodný roztok) |
Izobarické měrné teplo cp | 1,039 5 J K−1 g−1 |
Izochorické měrné teplo cV | 0,741 J K−1 g−1 |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
H-věty | H220 H360D H331 H372 |
R-věty | R12, R23, R33, R48, R61 |
S-věty | S9, S16, S33, S45, S53 |
NFPA 704 | 2
4
2
|
Teplota vzplanutí | − 191 °C |
Teplota vznícení | 609 °C |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid uhelnatý (starší terminologií kysličník uhelnatý) je bezbarvý jedovatý plyn bez chuti a zápachu, nedráždivý. Ve vodě je málo rozpustný. Je obsažen ve svítiplynu, v generátorovém a ve vodním plynu; má silně redukční vlastnosti. V přírodě je přítomen v nepatrném množství v atmosféře, kde vzniká především fotolýzou oxidu uhličitého působením ultrafialového záření, jako produkt nedokonalého spalování fosilních paliv i biomasy. Je také obsažen v sopečných plynech. V mezihvězdném prostoru se vyskytuje ve značném množství. Byl nalezen i v atmosféře Marsu (0,08 %) a spektroskopicky prokázán v komě komet.
Vznik
Vzniká z kyslíkatých organických látek rozkladem při vysokých teplotách. Např. při koksování uhlí. Nad 600 °C vzniká i při spalování ochotněji než oxid uhličitý.
Ve vysoké peci se získává vysokoteplotním spalováním koksu:
- 2 C + O2 → 2 CO
Endotermní reakcí vodní páry s koksem za vysokých teplot se vyráběl vodní plyn jako ušlechtilé palivo nebo zdroj vodíku:
- C + H2O → CO + H2
Vzniká také při výrobě vodíku parním reformováním methanu endotermní reakcí okolo 1000 °C:
- CH4 + H2O → 3 H2 + CO
Následně se ale spotřebovává konverzí pod 600 °C, kdy redukuje vodní páru:
- CO + H2O → H2 + CO2
V nepatrném množství vzniká i metabolickými procesy v živých organismech a proto je obsažen ve stopových množstvích ve vydechovaném vzduchu z plic.
Vlastnosti
S kyslíkem hoří namodralým plamenem na oxid uhličitý:
- 2 CO + O2 → 2 CO2
za uvolnění značného množství tepla. Ve směsi, obsahující od 12,5 do 74,2 % [2] oxidu uhelnatého ve vzduchu, reakce probíhá jako výbuch. I při nižší koncentraci tato reakce probíhá dobře na katalyzátoru výfukových plynů.
CO má podobnou hustotu jako vzduch, nepatrně nižší (97 %).
Využití
Oxid uhelnatý se dříve používal jako plynné palivo (například součást svítiplynu). Jeho směs s vodíkem (vodní plyn) byl jedním z meziproduktů používaných v těžkém chemickém a potravinářském[3] průmyslu. Při výrobě železa vzniká oxid uhelnatý z uhlíku v koksu a spolu s ním funguje jako redukční činidlo.
Zdroje oxidu uhelnatého a jeho výskyt v ovzduší
Vzhledem k jedovatosti je jednou z významných znečišťujících látek. Vzniká při vysokoteplotním spalování uhlíku a organických látek. Je emitován např. automobily, lokálními topeništi, energetickým a metalurgickým průmyslem.
CO vzniká zejména pokud:
- je teplota spalování příliš nízká, než aby mohlo dojít k úplné oxidaci pohonných látek na oxid uhličitý,
- čas hoření ve spalovací komoře je příliš krátký,
- není k dispozici dostatek kyslíku.
Díky povinnému zavedení řízených katalyzátorů u vozidel s benzínovými motory se emise oxidu uhelnatého v poslední době snižují.
V roce 2005 v České republice nepřekračovaly pozaďové koncentrace 300 µg/m3. V Praze činily roční aritmetické průměry v oblastech zatížených dopravou přibližně 1.000 µg/m3.[4]
Při používání zemního plynu k vaření v domácnostech je koncentrace CO v domácím ovzduší průměrně cca 2.900 µg/m3 [5].
Kouření
Významným zdrojem oxidu uhelnatého je kouření. Lidé kouřící cca 20 cigaret denně mají asi 4 až 7 % krevního hemoglobinu zablokováno působením CO.[4] Při pasivním kouření je člověk vystaven koncentracím okolo 1.700 µg/m3 [5].
Účinky na živé organismy
Toxicita
Oxid uhelnatý je značně jedovatý; jeho jedovatost je způsobena silnou afinitou k hemoglobinu (krevnímu barvivu), s nímž vytváří karboxyhemoglobin (COHb), čímž znemožňuje přenos kyslíku v podobě oxyhemoglobinu z plic do tkání. Vazba oxidu uhelnatého na hemoglobin je přibližně dvousetkrát silnější než kyslíku, a proto jeho odstranění z krve trvá mnoho hodin až dní. Příznaky otravy se objevují již při přeměně 10 % hemoglobinu na karboxyhemoglobin.
Otrava oxidem uhelnatým
Oxid uhelnatý blokuje přenášení kyslíku krví, neboť jeho vazba s hemoglobinem je 200× až 300× pevnější než vazba kyslíku a z hemoglobinu se stává karboxyhemoglobin. Otrava CO se vyskytuje např. v uzavřených prostorech, kde běží spalovací motory nebo při špatném odvětrání plynových spotřebičů. První pomoc spočívá v přerušení kontaktu (vyvětrat, vynést z prostoru), dále podání kyslíku a pokud došlo k zástavě oběhu, je třeba resuscitovat.
Oxidem uhelnatým (ve svítiplynu) se otrávil například skladatel a zpěvák Jiří Šlitr.[6]
Signalizační molekula
Oxid uhelnatý patří spolu s oxidem dusnatým a sulfanem ke gasotransmiterům; působí (podobně jako oxid dusnatý) jako relaxant na hladkosvalové buňky ve stěnách cév (vasodilatační účinek).
Odkazy
Reference
- ↑ a b Carbon monoxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov . PubChem . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://www.biotox.cz/toxikon/anorgan/ja_4a.php – IV.A skupina - skupina uhlíku
- ↑ Spotřebitelé jí maso ošetřené jedovatým plynem
- ↑ a b Miroslav Šuta: Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví (druhé, přepracované a doplněné vydání, Děti Země 2008, ISBN 80-86678-10-5
- ↑ a b Carbon Monoxide - International Programme on Chemical Safety - Environmental Health Criteria 213. www.inchem.org . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-04.
- ↑ Svítiplynem se otrávil skladatel Jiří Šlitr - Česká televize
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu oxid uhelnatý na Wikimedia Commons
- (česky) Už víte vše o otravě oxidem uhelnatým? – Informační servis ČSTZ 2/2006
- (česky) Oxid uhelnatý zabíjí...
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk