A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Litevský státní znak | |
---|---|
Informace | |
Subjekty oprávněné užívat znak | Litva |
Přijato | 4. září 1991 |
Státní znak Litvy je tvořen červeným štítem s rytířem Vytisem na (heraldicky) vpravo cválajícím koni, držícím ve vztyčené pravé ruce meč. Na levém rameni má modrý štít se zlatým, dvojitým křížem. Rytíř, kůň a meč s pochvou jsou stříbrné, sedlo, pokrývka, udidlo a postroj jsou modré, jílec, ostruhy, podkovy a kování postroje a pochvy jsou zlaté.[1]
Historie
Roku 1240 se sjednotily první státy (vznikající již od 10. století) na území dnešní Litvy do Litevského velkoknížectví. V letech 1386–1569 měla Litva personální unii s Polskem (tzv. Krewská unie). Již v prvních zmínkách o litevských praporech, pocházejících z bitvy u Grunwaldu (1410), kde litevsko-polsko-ruská vojska porazila Řád německých rytířů, je zmiňováno vyobrazení (na červených praporech) legendárního rytíře Vytise s taseným mečem, sedícím na koni.[1]
-
Jogailova mince s Vytisem (Waikymasem)
-
nejstarší kolorovaný Vytis (Waikymas), 14. století
-
korouhev Polska a Litvy v roce 1416 během kostnického koncilu
-
detail erbu (bez klenotu) v Bergshammarském kodexu kolem roku 1435
-
znak na první straně Laurentia (1531)
-
znak Litevského velkoknížectví (~1555), rytíř Vytis nese štít s dvojitým křížem Jagellonců
Po uzavření lublinské unie (1569) se Litevské velkovévodství stalo až do roku 1795 de facto provincií Polska. Užívaly se však symboly s rytířem Vytisem sedícím na bílém koni s hnědým udidlem. Ve vztyčené pravé paži držel meč, v levé modrý, zlatě lemovaný štít se zlatým patriarším křížem. Roku 1795 byla Litva připojena k Rusku jako Litevská gubernie.[1]
Za I. světové války byla země v letech 1915–1918 okupována Německem. Po bolševické revoluci v Rusku roku 1917 byla 18. února 1918 vyhlášena nezávislá Litevská republika. 19. dubna byl kromě vlajky schválen Litevskou Radou i státní znak. Ten vycházel ze znaku Litevského velkoknížectví: byl opět tvořen červeným štítem s rytířem Vytisem na koni. Barva štítu v jeho ruce však byla změněna na červenou. Již v prosinci 1918 obsadila Litvu sovětská vojska a 27. února 1919 byla vyhlášena Litevsko-běloruská sovětská socialistická republika. V dubnu 1919 obsadila polská armáda Vilnius a Střední Litva se stala součástí Polska. V srpnu 1919 byla obnovena nezávislost Litvy a navrátily se symboly z roku 1918.[1]
Po podepsání sovětsko-litevské smlouvy o vzájemné pomoci (v říjnu 1939) byly v zemi rozmístěny posádky Rudé armády. Ta začala 14. května 1940 obsazovat celou Litvu. 21. července byla Lidovým sněmem vyhlášena Litevská socialistická republika a 3. srpna byla začleněna do Sovětského svazu pod názvem Litevská sovětská socialistická republika. Od 25. srpna 1940 byl užíván nový státní znak, tvořený zkříženými zlatými srpem a kladivem v paprscích zlatého slunce. Výjev byl obklopen věncem ze zelených dubových ratolestí a zlatých obilných klasů, převázaný v dolní části červenou stuhou s bílými hesly Proletáři všech zemí, spojte se! v litevštině (heraldicky vpravo - VISŲ ŠALIŲ PROLETARAI, VIENYKITĖS!) a ruštině (vlevo - ПРОЛЕТАРИИ ВСЕХ СТРАН, СОЕДИНЯЙТЕСЬ!). V dolní části stuhy byla písmena LTSR (zkratka názvu republiky v litevštině - Lietuvos Tarybų Socialistinė Respublika). V horní části znaku byla červená, zlatě lemovaná, pěticípá hvězda plnějšího tvaru. Tento znak se užíval, kromě nacistické okupace v letech 1941–1944, až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1990.[1]
-
Litevský státní znak (1920–1940)
-
Státní znak Litevské sovětské socialistické republiky (1940–1990)
V 80. letech 20. století se při uvolňování režimu začaly na různých akcích nejprve znovu objevovat žluto-zeleno-červené vlajky z roku 1918. Tlak veřejnosti přiměl prezidium Nejvyššího sovětu Litevské SSR vydat 7. října 1988 vydat usnesení o státní, národní a oblastní symbolice. Dosud zakázané žluto-zeleno-červené vlajky mohly být užívány během mládežnických, sportovních a společenských akcí a při lidových slavnostech. Při ostatních událostech ale stále platila pravidla o užívání vlajky Litevské SSR. Znak však zůstal zachován. 11. března 1990 byla vyhlášena nezávislost Litvy na SSSR a usnesením Nejvyšší rady Litevské republiky byla obnovena platnost historické státní vlajky. 20. března 1990 bylo rozhodnuto usnesením Nejvyšší rady Litevské republiky o státním znaku. Tím se stal pouze nepatrně barevně upravený znak z roku 1925.
-
Litevský státní znak (1990–1991)
Již 4. září 1991 byl stejným orgánem přijat nový znak, vycházející ze znaku Litevského velkovévodství.[1] Znak tak patří mezi nejstarší znaky v Evropě.
Znaky litevských krajů
Litva je od roku 1994 členěna na 10 krajů (litevsky apskritys).
-
Alytuský kraj (10)
-
Kaunaský kraj (7)
-
Klaipėdský kraj (1)
-
Panevėžyský kraj (4)
-
Šiauliaiský kraj (3)
-
Tauragėský kraj (6)
-
Telšiaiský kraj (2)
-
Utenský kraj (5)
-
Vilniuský kraj (8)
Další použití znaku
Druhá litevská státní (historická) vlajka s červeným listem a rytířem Vytisem je stále vyvěšena na třech místech (Královský palác ve Vilniusu, hrad Trakai a Muzeum války Vytautase Velikého v Kaunasu) a na vybraných místech v určité dny.[2][3]
Téměř shodné vyobrazení Litevského znaku je tzv. Pahoňa, v současnosti neoficiální znak Běloruska, užívány pouze protilukašenkovskou opozicí, který však byl v letech 1991–1995 oficiálním běloruským znakem.
Do 1. ledna 2015, než bylo přijato Euro, byl na mincích litevské měny litase zobrazován litevský znak.
-
Běloruská Pahoňa
-
Mince Litevského litase
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f Zpravodaj Vexilolog č. 19, leden 2006
- ↑ Litevská státní historická vlajka na Flags of the World
- ↑ Historická vlajka se vrátila do politického života (litevsky)
Literatura
- Z anglického originálu Ultimate Pocket Flags of the World, Dorling Kindersley Limited Londýn, 1997 preložil Martin Albrecht, 2000, Ikar, Bratislava, ISBN 80-7118-767-4
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Státní znak Litvy na Wikimedia Commons
- Lietuvos Respublikos Konstitucija / Constitution of the Republic of Lithuania
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk